Již před časem jsem to postoval na Facebook, ale teprve teď jsem na xda-developers objevil natolik čistou verzi, abych to šířil i na blogu. Aplikace slouží k rozpoznání zpívané či hrající skladby na základě porovnání s internetovou databází. Původně se jednalo o aplikaci obsaženou v ROMkách Samsungu (patrně Omnia, ale nerad bych kecal), nicméně koumákům z xda-dev se ji již dřív podařilo extrahovat pro instalaci na jiných telefonech, a nově dokonce poladit oba známé bugy.
sobota 26. září 2009
Q-Mobile Midomi 1.6.57
Publikováno v
17:14
0
komentářů
úterý 22. září 2009
QR Code
Bylo tu poslední dobou poněkud větší ticho, než bych si býval přál. Chtěl jsem psát o Touch Pro2, ale nechal jsem si ho po pouhém jednom týdnu ukrást, a jelikož práce policie žádné plody nepřinesla, nezbylo než čekat, až si budu moci nákup takto drahého zařízení dovolit znovu. Nyní už tedy nové Rhodium mám, a do budoucna mám několik nápadů na blogposty. Musím ale nejdřív potenciální čtenáře připravit na jeden důležitý prvek, kterým budou obsažené QR Codes.
Možná jste už tyto podivné dvourozměrné "čárové kódy" potkali, možná dokonce víte k čemu slouží, ale pro začínající uživatele to rád vysvětlím. QR Code je maticový zápis libovolné (zpravidla textové) informace určený pro strojové čtení. Narozdíl od prostého textu je počítačové vidění schopno tuto matici přečíst naprosto bezchybně a navíc rychle. Ve sféře mobilních telefonů se tak stala standardem pro předávání webových odkazů, a např. slušné servery specializované na stahování mobilního softwaru nabízí QR Code u každého stahovaného souboru. Uživatel jednoduše namíří fotoaparát mobilu na monitor, a nemusí nic psát ani mačkat, a dostane ke své dispozici hotový odkaz, na který stačí kliknout a zahájí se stahování. I já budu tyto matice na blogu používat, a proto nechci začínající uživatele nechat v nevědomosti. Programů pro čtení kódů QR je jistě celá řada, ale osobně používám QuickMark. Pro zmínené potřeby je zdarma (zaplatit si musíte až za čtení běžných jednorozměrných čárových kódů), a ke stažení tak stačí pouhá registrace. QuickMark má velmi svižný start i běh, a zaměřený kód automaticky rozpozná, takže není třeba mačkat spoušť. Po namíření na kód se vám ukáže obsažená webová adresa, a kliknutím na Access tuto otevřete v integrovaném prohlížeči. Web nabízí i generování těchto kódů (EDIT: v poslední době jsem si oblíbil spíše tento generátor) pro případ, že byste je někam sami rádi umístili. Vlevo si můžete všimnout, že kódy mohou obsahovat nejen pouhou adresu, ale třeba i vizitku, záložku, atp. Na vyzkoušení se můžete v mobilu podívat třeba na tento blog:
Publikováno v
2:57
0
komentářů
úterý 14. července 2009
Senzorické schopnosti HTC Touch Pro2
Tentokráte nečekejte žádné užitečné informace, píšu tenhle blogpost jen tak pro radost, protože mě některé funkce nového geekphonu neustále fascinují. Senzorem rozumíme zařízením, kterým je přístroj schopen vnímat své okolí. Většina dnešních telefonů obsahuje senzory tři. Mikrofon, membránová tlačítka a fotoaparát. Teď počítejte se mnou, kolik jsem toho našel na Rhodiu.
- Mikrofon samozřejmě nemůže na žádném telefonu chybět. Můj má dokonce dva. Jeden pro běžné telefonování, ten je umístěn na spodní straně přístroje. Druhý je na pravém boku - při běžném volání zaznamenává ruchy okolí, které jsou následně odstraněny ze signálu hlavního mikrofonu, a druhá strana vás tak slyší co možná nejčistěji. Pokud telefon při hovoru položíte na stůl, slouží jako hlavní pro hlasitý odposlech.
- Membránová tlačítka jsou zde také, ale jak jsem již řekl v minulém článku, v zavřeném stavu je jich málo. Vyjma jednoho nalezneme pouze tlačítka povinná pro specifikaci Windows Mobile. Ovládání hlasitosti, dvě sluchátka ("červené" spojené s návratem na pohotovostní obrazovku), tlačítko Start, tlačítko Zpět, a vypínač (krátký stisk vypíná display, dlouhý se dotáže na úplné vypnutí). Zajímavý je jen vypínač mikrofonu na zadní straně, sloužící hlavně pro hlasitý odposlech (funguje i při hovoru u ucha, ale je to zbytečné - spíše použijete tlačítko na displayi). Bohužel chybí spoušť fotoaparátu, což mě docela mrzí. Jakékoli ztráty ale kompenzuje velká vysouvací hardwarová klávesnice. Jak už jsem zmínil v dlouhém článku - rozhodně nejlepší mobilní klávesnice, na které jsem měl kdy tu čest psát.
- Pokud se to vůbec sluší zmiňovat, telefon reaguje i na samotné vysunutí klávesnice. To ji jednak aktivuje (popř. podsvítí), a dále se přepne telefon do režimu landscape, a zobrazuje všechny aplikace na šířku. To je ale ovšem dosti samozřejmost, telefony s vysouvací klávesnicí to umí odjakživa. Podobně umí telefon reagovat na vytažení dotykového pera. Netuším sice proč, ale je pravda, že některé aplikace toho umí využít jako ovládacího prvku. Telefon sám reaguje rozsvícením. Nicméně na sérii HTC Touch se stylus prakticky nevyužívá. Snad leda při hodně dlouhém browsení po internetu.
- Fotoaparát je také zdvojený. Na zadní straně je hlavní 3.2mpx fotoaparát, který slouží pro většinu fotografií a záznam videa. Nabízí autofocus a touchfocus (prostě tapnete na display, a tam se zaostří), zoom je samozřejmě pouze digitální. Kvalita fotografií věru není zázračná, a jen potvrzuje mou nedůvěru v kamery v mobilech. Nicméně pro potřeby dokumentační a momentkové postačí. Fotografování není mým koníčkem. Kamera na přední straně má pak tradiční VGA rozlišení a slouží pro videohovory a autoportréty.
- I dotykové senzory najdeme dva. Primární je samozřejmě obrovský odporový display se skutečně ideálně volenou citlivostí. Objektivně bych měl nepřítomnost kapacitní vrstvy hodnotit záporně, leč musím uznat, že mi možnost občasného využití stylusu nebo třeba dotyk přes tričko, když mám mastné ruce, vyhovuje daleko víc, než nutnost použití prstu, byť preciznější. Dotykovým senzorem je i zoomovací proužek mezi tlačítky a displayem. Ten povětšinou leží ladem. Použijete ho při fotografování, v Google Maps nebo při označení výřezu u fotografie kontaktu. V prohlížečích fotografií a internetu je sice podporován, ale v obém použijete spíše dvojité poklepání prstem na konkrétní místo. Je to rychlejší a přesnější.
- Prvním zástupcem méně tradičního hardwaru je světlocitlivý senzor skrytý poblíž signalizačních diod. Ten slouží k regulaci podsvícení displaye a klávesnice. Display tak ve tmě svítí jen na nezbytné minimum, aby zbytečně neoslňoval, na přímém slunečním světle pak svítí na plný výkon, aby se obrazovka prosadila. Klávesnice za světla nesvítí vůbec, prosvětluje se pouze v noci. Což je asi dost dobře, protože se kolega s T-Mobile G1 o bílém podsvícení světlých tlačítek nevyjadřoval zrovna nadšeně :-). Za přirozeného světla funguje senzor skvěle, za umělého je trochu méně přesný. Doma si toho ani nevšimnete, ale když jsem s "otevřeným" telefonem v ruce procházel kolem obchodů v nákupním centru, klávesnice u každých dveří zhasla, a u každé zídky se zase rozsvítila :-).
- Zařízení obsahuje i dvouosý gyroskop. Kromě využití ve hrách, kde si můžete do sytosti blbnout s nakloněnou rovinou, nebo předstírat otáčení volantem (v mobilní verzi NFS: Undercover), má i využití praktická. Ve vybraných aplikacích stačí telefon otočit naležato, a obsah se automaticky přepne do landscape. Aplikací však určitě mohlo být vybráno více. Během hovoru pak dokáže poznat, kdy leží telefon břichem dolů, což se hodí ve spolupráci s dalším bodem tohoto článku.
- Málo obvyklý je i tzv. proximity sensor, tedy senzor vzdálenosti. Ten se používá během telefonování. Dáte-li telefon k uchu, vypne se display, a vy tak máte jistotu, že nemačkáte tlačítka hlavou. Položíte-li telefon na stůl, dokáže pak spolu s gyroskopem toto rozpoznat, a automaticky se zapne hlasitý odposlech. Tuhle featuru žeru, a ano, vím že už jsem ji zmínil :-).
Publikováno v
2:21
0
komentářů
čtvrtek 9. července 2009
Synchronizujeme Windows Mobile
Tradice Eee pokračuje, a rovnou po koupi si ukážeme něco praktického, a sice tři možnosti synchronizace Windows Mobile. První je klasické proprietární s MS Outlookem, druhé s Thunderbirdem nebo Sunbirdem (stále však pod Windows), a třetí zcela multiplatformní, takže se vyblbnete i na Macu, Linuxu, nebo třeba na OS, který jste si napsali sami při pauze na oběd.
MS Outlook
Tohle samozřejmě píšu jenom pro úplnost, synchronizaci s Outlookem zvládne cvičená opice po lobotomii. Je-li nastaven, stačí doinstalovat Windows Mobile Device Center (pro Windows Vista a Windows 7 - bude nabídnutou Windows Update po připojení telefonu) nebo ActiveSync (pro starší OS), a možnosti synchronizace budou defaultně označeny a rovnou fungovat.
Thunderbird/Sunbird
Tohle bude asi maličko kontroverzní, neboť budeme potřebovat komerční aplikaci v ceně bezmála 20 Eur. Nicméně je k dispozici i 21denní trial verze, kde si zjistíte, zda to za ty prachy stojí (předem vyspoiluji, že stojí - cena je za licenci na uživatele, nemusíte platit ani ročně, ani za další synchronizované mobily či počítače). Program se jmenuje BirdieSync a jeho hlavním a jediným posláním je právě synchronizace s Thunderbirdem nebo Sunbirdem. Jelikož nejsou mozillí aplikace od výroby vybaveny pro organizaci času (zatím - verze 3 už by měla být), určitě si nejprve nainstalujte doplněk Lightning, bez něhož byste nemohli synchronizovat kalendář a úkoly. Každopádně máte možnost synchronizovat kontakty (možno odděleně vlastní a sbírané), a pokud z nějakého zvráceného důvodu nepoužíváte IMAP, tak i e-maily. Instalace BirdieSync je trošku zdlouhavá, nicméně jste v jejím průběhu informování naprosto o všem potřebném, takže pokud rozumíte psanému slovu s obrázky, tak nehrozí, že byste si nedopatřením vymazali kontakty a tak. Instalátor obsahuje program pro mobilní telefon a rozšíření pro mozillího klienta. Obojí se instaluje z jednoho průvodce. Následně je program integrován do Device Center/ActiveSyncu, kde si zkrátka místo outlookových položek zaškrtnete ty nové. I na to jste upozorněni během instalace. Synchronizace pak probíhá automaticky, stejně jako v případě Outlooku, a o jejím průběhu můžete být volitelně informováni malým popupem.
My Phone
Velice zajímavá novinka od Microsoftu vyvíjená pro blížící se příchod Windows Mobile 6.5. Jedná se o synchronizaci mobilního zařízení přímo se servery Microsoftu, která má umožnit migraci mezi telefony s Windows Mobile beze ztráty jediného kontaktu, SMS, události, dokumentu, obrázku, atp. Z My Phone si necháte poslat do telefonu odkaz ke stažení aplikace (je tedy fuk, co máte za OS, instaluje se to až v mobilu), a tam vyplníte svůj login pro Windows Live. Od této chvíle můžete buď naplánovat pravidelnou synchronizaci, nebo si zvolit manuální a synchronizovat ručně (toto řešení používám já - synchronizuji až doma na kabelu, kvůli FUP). Když se pak stejným loginem přihlásíte na web, máte k dispozici všechny své kontakty, fotky, SMS, a další detaily, které můžete spravovat jak na webu, tak v telefonu. Při nejbližší příležitosti si server s mobilem vymění změny. Pointa je jasná. Koupíte si nový telefon, zalogujete se, a přikvačí k vám všechna data ze starého mobilu. Funkční, efektivní :-). Navíc tím získáte zálohu osobních dat na vzdáleném serveru, takže pokud současně měníte data s Outlookem nebo Thunderbirdem, je úplná ztráta dat téměř vyloučena. Navíc k nim máte přístup kdykoli, i kdyby jste na druhém konci republiky z nudy provedli hard reset zařízení. Nevýhody tohoto řešení jsou dvě. První je rychlost uploadu větších souborů (nevím, zda je způsobena pomalým sdíleným internetem nebo službou samotnou - dám vědět, až to prověřím na wifině), druhou pak 200 MB limit. To sice bude stačit, zvláště pokud nejste zuřiví kameramané (navíc se dají synchronizované položky volit, takže při vynechání fotek a videí prakticky nehrozí vyčerpání limitu), ale omezení to je. Služba je však v beta verzi, takže nás možná čekají příjemné změny.
EDIT: Ve výsledku si stačilo zajít do krámu, koupit za 300,- 4GB paměťovou kartu, fotky a videa šoupnout na ni, a ejhle - můžu aktualizovat i automaticky přes GPRS (bez nutnosti tu aplikaci vůbec spouštět) a 200MB limit sotva kdy naplním :-). Inu, stačilo myslet.
Závěrem
Synchronizace dat patří rozhodně mezi nejpraktičtější aspekty používání smartphonu. Se starými telefony jsem přišel o všechna čísla nejednou, a ukládání kopií na kartu SIM je ohavně zdlouhavé, pravidelné zálohování pak poněkud (no poněkud hodně) nepohodlné. Takto si přidáte položku ke kontaktu na mobilu, v e-mailovém klientu nebo na webu, a oni si při příštím cyklu novinky vymění. Když to spojíte třeba s IMAPem pro e-maily, stane se používání více počítačů naprostou samozřejmostí a komfortem, kterého se nebudete chtít vzdát. Co se změní tady, změní se všude. Jo a donutí vás to udělat si pořádek v kontaktech, protože mít v podobném zařízení zlo typu "Franta mobil" a "Franta pevná" je zhůvěřilost :-). A opět - pořádek nemusíte dělat na telefonu. Stačí si pohodlně sednout k PC, a uklizený adresář skočí do mobilu sám.
Tohle samozřejmě píšu jenom pro úplnost, synchronizaci s Outlookem zvládne cvičená opice po lobotomii. Je-li nastaven, stačí doinstalovat Windows Mobile Device Center (pro Windows Vista a Windows 7 - bude nabídnutou Windows Update po připojení telefonu) nebo ActiveSync (pro starší OS), a možnosti synchronizace budou defaultně označeny a rovnou fungovat.
Thunderbird/Sunbird
Tohle bude asi maličko kontroverzní, neboť budeme potřebovat komerční aplikaci v ceně bezmála 20 Eur. Nicméně je k dispozici i 21denní trial verze, kde si zjistíte, zda to za ty prachy stojí (předem vyspoiluji, že stojí - cena je za licenci na uživatele, nemusíte platit ani ročně, ani za další synchronizované mobily či počítače). Program se jmenuje BirdieSync a jeho hlavním a jediným posláním je právě synchronizace s Thunderbirdem nebo Sunbirdem. Jelikož nejsou mozillí aplikace od výroby vybaveny pro organizaci času (zatím - verze 3 už by měla být), určitě si nejprve nainstalujte doplněk Lightning, bez něhož byste nemohli synchronizovat kalendář a úkoly. Každopádně máte možnost synchronizovat kontakty (možno odděleně vlastní a sbírané), a pokud z nějakého zvráceného důvodu nepoužíváte IMAP, tak i e-maily. Instalace BirdieSync je trošku zdlouhavá, nicméně jste v jejím průběhu informování naprosto o všem potřebném, takže pokud rozumíte psanému slovu s obrázky, tak nehrozí, že byste si nedopatřením vymazali kontakty a tak. Instalátor obsahuje program pro mobilní telefon a rozšíření pro mozillího klienta. Obojí se instaluje z jednoho průvodce. Následně je program integrován do Device Center/ActiveSyncu, kde si zkrátka místo outlookových položek zaškrtnete ty nové. I na to jste upozorněni během instalace. Synchronizace pak probíhá automaticky, stejně jako v případě Outlooku, a o jejím průběhu můžete být volitelně informováni malým popupem.
My Phone
Velice zajímavá novinka od Microsoftu vyvíjená pro blížící se příchod Windows Mobile 6.5. Jedná se o synchronizaci mobilního zařízení přímo se servery Microsoftu, která má umožnit migraci mezi telefony s Windows Mobile beze ztráty jediného kontaktu, SMS, události, dokumentu, obrázku, atp. Z My Phone si necháte poslat do telefonu odkaz ke stažení aplikace (je tedy fuk, co máte za OS, instaluje se to až v mobilu), a tam vyplníte svůj login pro Windows Live. Od této chvíle můžete buď naplánovat pravidelnou synchronizaci, nebo si zvolit manuální a synchronizovat ručně (toto řešení používám já - synchronizuji až doma na kabelu, kvůli FUP). Když se pak stejným loginem přihlásíte na web, máte k dispozici všechny své kontakty, fotky, SMS, a další detaily, které můžete spravovat jak na webu, tak v telefonu. Při nejbližší příležitosti si server s mobilem vymění změny. Pointa je jasná. Koupíte si nový telefon, zalogujete se, a přikvačí k vám všechna data ze starého mobilu. Funkční, efektivní :-). Navíc tím získáte zálohu osobních dat na vzdáleném serveru, takže pokud současně měníte data s Outlookem nebo Thunderbirdem, je úplná ztráta dat téměř vyloučena. Navíc k nim máte přístup kdykoli, i kdyby jste na druhém konci republiky z nudy provedli hard reset zařízení. Nevýhody tohoto řešení jsou dvě. První je rychlost uploadu větších souborů (nevím, zda je způsobena pomalým sdíleným internetem nebo službou samotnou - dám vědět, až to prověřím na wifině), druhou pak 200 MB limit. To sice bude stačit, zvláště pokud nejste zuřiví kameramané (navíc se dají synchronizované položky volit, takže při vynechání fotek a videí prakticky nehrozí vyčerpání limitu), ale omezení to je. Služba je však v beta verzi, takže nás možná čekají příjemné změny.
EDIT: Ve výsledku si stačilo zajít do krámu, koupit za 300,- 4GB paměťovou kartu, fotky a videa šoupnout na ni, a ejhle - můžu aktualizovat i automaticky přes GPRS (bez nutnosti tu aplikaci vůbec spouštět) a 200MB limit sotva kdy naplním :-). Inu, stačilo myslet.
Závěrem
Synchronizace dat patří rozhodně mezi nejpraktičtější aspekty používání smartphonu. Se starými telefony jsem přišel o všechna čísla nejednou, a ukládání kopií na kartu SIM je ohavně zdlouhavé, pravidelné zálohování pak poněkud (no poněkud hodně) nepohodlné. Takto si přidáte položku ke kontaktu na mobilu, v e-mailovém klientu nebo na webu, a oni si při příštím cyklu novinky vymění. Když to spojíte třeba s IMAPem pro e-maily, stane se používání více počítačů naprostou samozřejmostí a komfortem, kterého se nebudete chtít vzdát. Co se změní tady, změní se všude. Jo a donutí vás to udělat si pořádek v kontaktech, protože mít v podobném zařízení zlo typu "Franta mobil" a "Franta pevná" je zhůvěřilost :-). A opět - pořádek nemusíte dělat na telefonu. Stačí si pohodlně sednout k PC, a uklizený adresář skočí do mobilu sám.
Publikováno v
13:51
1 komentářů
První zkušenosti s HTC Touch Pro2
Články o mém Eee (které mimochodem včera dostalo novou paměť a dračí jako o závod) byly velmi úspěšné, rozhodl jsem se tedy použít podobný formát pro svůj nově zakoupený telefon - HTC Touch Pro2 (jinak též HTC Rhodium T7373, T-Mobile jej nejspíše bude nabízet jako MDA Vario V). Opět tu nehovoříme o recenzi, ale o hodně čerstvých zkušenostech, neboť mám telefon cca 8 hodin. Beru to z pohledu "nemanažerského" uživatele. Předesílám, že první dva odstavce jsou nudné. Pokud chcete zajímavosti, skočte rovnou na třetí :-).
EDIT: Přidány obrázky, vskutku chyběly.
Zapínáme
Mým předchozím telefonem byl HTC Vox, takže jsem očekával zhruba dvou až tříminutový proces zapínání. Byl jsem však mile překvapen, jelikož bylo nabootováno za méně než minutu (běžného uživatele neohromí, ale vyznavače smartphonů potěší). Poprvé vás zdrží ještě automatická instalace několika aplikací (hlavně TouchFlo 3D), volba jazyka (která vyvolá restart) a něco málo úvodního nastavení. Datová připojení se jako tradičně nastaví sama, vy budete dotázání jen na import kontaktů z karty SIM a požádání o vyplnění svých uživatelských údajů. Je to něco jako kdybyste měli v adresáři vícepoložkový kontakt sami na sebe. Ostatně posléze ho tam skutečně máte :-). Zde se poprvé setkáte i s propojením s Facebookem, když získáte možnost svou kartu na tuto službu nalinkovat vyplněním logovacích údajů. O této fůzi se rozepíšu později. Ať už údaje vyplníte nebo stornujete, můžete začít telefon používat.
Display, GUI, eye candies
Není možné přehlédnout, že má Touch Pro2 display jako kráva. Má nejen vysoké rozlišení (480x800 - stejně jako HTC Touch HD), ale zabírá spolu s celým telefonem poměrně slušný prostor. Já to vnímám ve všech směrech jako výhodu, protože mě malé telefony nerajcují, ale je třeba si to uvědomit, pokud snad patříte do tábora opačného. Kvalita zobrazení je jednoduše fantastická, a citlivost displaye je velmi dobře volena. Display sice není kapacitní (jedná se o běžný rezistivní, a v zařízení najdete stylus), nicméně už podle názvu telefonu plně počítá s ovládáním prstem, a citlivost tomu skutečně odpovídá, a zatím nikdy jsem se v pohybu nezadrhl, a to ani při onom iPhonovském scrollování tahem prstu. Čímž se plynule dostávám k TouchFlo 3D. Ve stávající verzi už toto rozhraní obaluje archaické GUI Windows Mobile natolik důkladně, že se s ním při běžném používání díky bohu prakticky nesetkáte. Základem je několik obrazovek (karet), které jsou přístupné přímo z pohotovostního režimu, a které vám dají okamžitý přístup k funkcím, které využijete skutečně denně (čtení SMS, e-mailů, prohlížení internetu, poslech hudby, prohlížení fotografií, atp. - nepoužívané karty - v mém případě aktuální ceny akcií - můžete vypnout). Nejedná se však o žádnou sbírku zástupců, ale o velmi intuitivní, a líbivé rozhraní. Já si na nejrůznější grafické efekty a vychytávky hodně potrpím (a nestydím se za to), takže počítejte s tím, že teď budu vychvalovat věci, které řada z vás považuje za zbytečné. Po úvodní obrazovce s hodinami, kalendářem, a nepřijatými hovory, je defaultně umístěna karta kontaktů. Ta je připravena pro rychlý přístup oblíbených kontaktů - zkrátka si navolíte lidi, které kontaktujete nejčastěji (počítá se jak s hovory, tak s SMS a e-maily), a na této obrazovce se pak objevují jejich fotografie, kterými se prohrabujete jako trojrozměrným vizitkářem. Pokud by vás to snad zdržovalo, můžete v pravém sloupci rovnou kliknout na něčí miniaturní fotku, a dotyčný se nalistuje sám. Pak prostě kliknete na ikonku pro volání, SMS nebo e-mail, a tím je dokonáno. Další zajímavou kartou je Mail, kde vidíte obálku, ze které čouhají dopisní papíry s posledními e-maily. Mezi papíry se dá opět tahem listovat, kliknutím se zobrazí celá zpráva v Outlooku. Vůbec nejhezčí je karta fotografií a videí, kde jsou snímky naházeny na hromádce, a vy je prstem z hromádky odebíráte, resp. odhazujete pryč. Říkejte tomu blbina, ale nezdržuje to, a vypadá to velmi efektně. Kliknutím na snímek se tento samozřejmě zobrazí ve fullscreenu, ve kterém můžete tahem plynule přeskakovat z jedné fotky na druhou. Ján Zákopčaník by pak byl nadšen animovanou kartou s předpovědí počasí na příštích 5 dní (btw - nejhezčí je noční 3D náhled měsíce a animace bouřky). Ostatní karty vynechám, protože bych se jinak upsal. TouchFlo 3D už nepokrývá jen tuto vrstvu, ale řeší i nabídku Start, většinu nastavení (konečně se dá alarm nastavit bez lezení do hlubokých menu a vytahování stylusu!) a veškerá kontextová menu v systému, a bohatě si tak při ovládání vystačíte bez stylusu. Už se jistě nudíte, tak přejdu z šedi všech recenzí na skutečně zajímavé funkce a ergonomické vychytávky.
Kontakty a Facebook
Velkou zajímavostí tohoto přístroje je integrace sociální sítě Facebook mezi kontakty. Jak jsem již zmínil - sami sebe můžete zalogovat, a telefon tak získá přístup k seznamu vašich přátel a souvisejícím záležitostem. Každý jeden kontakt tedy můžete nalinkovat na konkrétního "přítele", přičemž se vám ke kontaktu okamžitě stáhne (volitelně) profilová fotografie a datum narození. Když později procházíte telefonní seznam, ukazuje se vám přímo u kontaktu jeho aktuální status (pouze pokud je čerstvý - staré se záměrně nezobrazují), a přímo na kartě kontaktu si můžete zobrazit tzv. Updates and Events, kde se hromadí poslední updaty (nové statusy, úpravy profilu, atp.), a události (narozeniny, akce kterých se zúčastní, atp.) konkrétního uživatele. Jelikož se nepočítá s tím, že byste si stalkovali každý kontakt zvlášť, je možné zobrazit souhrn těchto informací pro všechny kontakty naráz, což považuji za velice praktické. Vy sami si pak můžete přímo z telefonního seznamu updatovat textový status. Sluší se upozornit, že kliknutí na kteroukoli událost nebo update otevře v Opeře Mobile mobilní verzi Facebooku s relevantními detaily. Kontaktům je také možné kdykoli updatovat fotografii na základě změny profilového snímku. Jde-li o linkování samotné, tak to můžete provádět buď manuálně (editací kontaktu a označením konkrétního přítele), a nebo automaticky, pokud máte kontakty vedeny podle jména a příjmení (vypíše se pak seznam shodně se jmenujících přátel, a vy jen případně odznačíte ty, kteří se určili nesprávně). Integraci považuji za nesmírně zdařilou a především užitečnou, protože fotky seznam nemálo zpřehlední, a vy se nemusíte trápit s ručním nahráváním (tedy si dovolím malou odbočku - pokud někdo profil na FB nemá, můžete fotku buď zvolit z paměti a následně označit výřez, a nebo ji rovnou při editaci profilu pořídit, máte-li dotyčného při sobě). Pokud nemáte datový tarif, tak to máte pěkně blbý; ale kdo si koupí tenhle telefon a nemá ho, že ano :-).
Ergonomické lahůdky telefonické
Světe div se, je to také telefon. Kromě zmíněných featur telefonního seznamu disponuje přístroj celou řadou vychytávek. Navzdory jejich propracovanosti zcela vynechám konferenční hovory, a spokojím se telefonáty 1 na 1. Pokud chcete někomu volat a nechcete spouštět aplikaci pro kontakty, můžete se rovnou přepnout do telefonu (jediným kliknutím na úvodní obrazovce nebo stiskem zeleného sluchátka), a tam máte po kupě veškerá nedávno volaná či přijatá čísla, kontakty z paměti telefonu i kontakty ze SIM. Vyhledává se v nich velice rychle přes numerickou klávesnici, která kontakty filtruje po vzoru T9. Nabízené položky samozřejmě nezakládá na žádném pofidérním slovníku, ale na kontaktech, které máte skutečně v telefonu uloženy. Po výběru kontaktu buď rovnou vytočíte číslo, a nebo si (při štěstí na operátora) nejprve přepnete na videohovor, pro které má telefon připravenu druhou kameru na přední straně těla. Samotné volání je také řádně vymazleno. Jelikož se jedná o smartphone, můžete samozřejmě během volání dělat s telefonem naprosto cokoli a třeba pařit solitaire, nicméně přímo na displayi máte tlačítka praktičtější. Hlavní dvě obslouží zobrazení klávesnice pro tónovou volbu a případné ukončení hovoru, zajímavější šestice pak přidržení hovoru, přidání dalších lidí do konference, otevření poznámek či kalendáře, vypnutí mikrofonu, a hlasitý odposlech. Poslední dvě však možná nebudete potřebovat, brzy vysvětlím proč. Ve spodní části můžete prohlížet volaného stejně jako v telefonním seznamu. Tedy prohlížet údaje, projet si nedávné SMS nebo maily, historii volání, nebo třeba status na Facebooku. Zkrátka pokud něco důležitého řešíte na hlasitém odposlechu, můžete si dohledat a poznamenat vše potřebné. Přiblížíte-li telefon k uchu, zapracuje senzor vzdálenosti, a display se vypne, takže zbytečně nesvítí a navíc nehrozí mačkání tlačítek uchem. Senzor navíc spolupracuje s integrovaným gyroskopem, a pokud telefon položíte displayem na stůl, okamžitě se zapne hlasitý odposlech bez nutnosti cokoli mačkat. Stejným chvatem mimo hovor můžete ztlumit vyzvánění, pokud vám někdo volá nevhod. Je-li telefon břichem dolů, máte k dispozici jedno z hrstky hardwarových tlačítek, které umožní vypnutí mikrofonu i když nevidíte na display. Vypnutý mikrofon je signalizován červeným prosvětlením tlačítka. Pokud jste volali s číslem, které nemáte v seznamu, telefon se vás hned po zavěšení zeptá, jestli chcete vytvořit nový kontakt, přidat číslo ke stávajícímu, nebo nedělat nic. Komfort telefonování je skutečně domyšlen do posledního detailu.
Ergonomické lahůdky ovládací a multimediální
Oproti sesterskému modelu Touch Diamond2 si připlatíte dobré 4 000 především za to, že má Touch Pro2 i hardwarovou klávesnici typu QWERTY. Prošla mi rukami celá řada úplných mobilních klávesnic (z toho dvě při velmi intenzivním mnohaměsíčním až mnohaletém užívání), a není sebemenších pochyb o tom, že je tahle nejlepší, na které jsem kdy psal. Tlačítka jsou opravdu veliká, s dostatečným rozestupem, a ideální měkkostí. Ocenil bych snad ještě tabulátor pro webové formuláře, jinak je to opravdový ideál. Klávesnice má 5 řad, takže není třeba pro čísla mačkat FN, a space se netísní mezi písmeny. V otevřeném stavu můžete navíc dle potřeby naklánět display, a třeba tak psát na telefonu jako na malinkém notebooku - ani vyklopený nikam nepřepadává. Co už chválu nezaslouží, jsou ostatní ovládací prvky. Ne že by byly špatné, ale je jich žalostně málo. Na levém boku ovládání hlasitosti (které je navíc spojeno s přepínáním profilů, takže když ztlumíte hlasitost zvonění hodně, můžete jej dalším ztlumením vypnout zcela, a dalším přepnout na vibrace - HODNĚ šikovná záležitost), nahoře vypínač, a to je po stranách zhruba vše. I spoušť fotoaparátu je na obrazovce. Pod displayem už není ani pětisměrový ovladač - jen dvě sluchátka (červené spojeno s tlačítkem Home), tlačítko Start, tlačítko Back, a sporný zoomovací proužek, který užijete při práci s fotkami, v Opeře a v Google Maps. Funkčně není vůbec špatný, ale nemá tak šikovně volenou citlivost jako display - musí se víc tlačit, takže prst moc neklouže. Zajímavým ovládacím prvekm je také dvouosý gyroskop zvaný G-Sensor. Ten je sice není podporován v mnoha aplikacích, ale přesto je dost šikovný. V Opeře nemusíte vysouvat klávesnici, abyste přepnuli zobrazení do landscapu. Stačí přístroj natočit, a webová stránka se překreslí. Google Maps, Outlook, a jiné součástí Pocket Office fungují obdobně. Ve fotkách to z nějakého důvodu nejde, a ani systém samotný se nepřeklopí, dokud nevytáhnete klávesnici. Senzor je také podporován jednou z předinstalovaných her, kdy nakláníte telefon tak, abyste prohnali kuličku bludištěm a nenechali ji spadnout do některé z děr. Docela zábavné, tak proč ne. V kalibračním režimu je vyobrazena vodováha, takže možná v nouzi poslouží i tak :-) (ne snad kutilům, ale můžete třeba v hospodě odhalit, jestli už jste pili moc, nebo je ten stůl fakt nakřivo). Jo a málem bych zapomněl - pokud se z nějakého důvodu rozhodnete použít klávesnici na displayi místo té hardwarové, tak tato už je konečně řešena po vzoru iPhone - náhled klávesy se zobrazuje až nad prstem, a při překlepu můžete přejet na správné písmeno dřív než jej vložíte. Odpor hardwarové klávesnice je nahrazen kratičkou vibrací.
Google Maps
Tenhle program jsem původně nechtěl ani spustit, a nakonec mi učaroval. Zájemci o koupi jistě ví, že je v přístroji integrována GPS (navíc s užitečnou utilitkou QuickGPS, která stáhne z netu údaje o satelitech, a vy tak můžete oželet oblíbené několikaminutové hledání satelitů po prvním startu - zahájí se rovnou zaměření trvající desítky sekund nebo sekundy), a k autonavigaci tak stačí dokoupit nějaký ten software. Leč pokud pouze něco hledáte, nebo jste stejně jako já prachsprostým chodcem či geocacherem, nemusíte kupovat vůbec nic. Stačí mobilní internet, a máte k dispozici podrobné mapy celé obydlené planety, se všemi POI, které kdy kdo na Google Maps uložil. Nemusíte nic platit, nemusíte nic shánět ani aktualizovat, nemusíte měnit paměťové karty. Jedinou daní je pomalejší načítání dat. Zkusmo jsem si kliknul na vyhledání trasy, a naťukal "Futurum". Nalezené výsledky se mi nabídly dle vzdálenosti od mojí aktuální polohy, a po potvrzení prvního cíle jsem měl před sebou během dvou vteřin naplánovanou cestu z kolejí do obchoďáku s instrukcí o tom, po jaké ulici na jakou mám jít, spolu s údajem o světové straně a vzdálenosti k příštímu odbočení. A nekupoval jsem žádné mapy, nestahoval databáze obchodních domů, nečekal na výpočet trasy. Zkrátka fascinující.
Opera Mobile
Původně jsem o tom nechtěl psát vůbec, ale aspoň stručně to neublíží. V telefonu je poměrně silně zakousnutá Opera Mobile ve verzi 9.5. Tento prohlížeč je pozoruhodný v několika aspektech. Jednak absolutně geniální ergonomií pro ovládání prsty a práci ve fullscreenu, dále pak skvěle zvládnutým zobrazováním na menších displayích (u Touch Pro2 s WVGA rozlišením vás zejména v orientaci na šířku ani nenapadne přepínat z Desktop view na zeštíhlený Mobile view), a v neposlední řadě rychlostí. Pokud mi to nezačne ždímat datový limit, nemám důvod se vracet k Opeře Mini. Browser sice nezvládá Flash, nicméně je k němu přibalena aplikace YouTube, která hravě vyřeší asi ten jediný problém, který by s tím soudný člověk mohl mít :-). Tento program je dosti strohý a nenabízí ani možnost zalogování se na vlastní uživatelský účet, nicméně svůj účel plní skvěle, a přehrávání je naprosto plynulé, načítání na WiFině není nijak zdržováno hardwarem telefonu, a loaduje se mi to rychleji než přehrává (na EDGE nemám odvahu zkoušet). K Opeře je rovněž přibalen takzvaný Push Internet, což je funkce kterou v životě nepoužiju, a která v naplánovaných časech načte stránku tak, abyste si ji mohli později pouze kliknutím zobrazit a nečekali než se naloaduje. Možná zajímavé pro čtenáře zpravodajství, podle mě blbost.
A vstříc čtenářům
Zatím mám v plánu zkušenosti updatovat stejně jako u Eee, ale tentokráte bych rád zahájil uživatelské fórum rovnou. Pokud se chcete na cokoli zeptat, tak hurá do toho. Na blogu odpovídám zpravidla v horizontu minut, zato na ICQ můžu být nerudný, takže se nebojte psát do komentářů - čtu je všechny.
Mým předchozím telefonem byl HTC Vox, takže jsem očekával zhruba dvou až tříminutový proces zapínání. Byl jsem však mile překvapen, jelikož bylo nabootováno za méně než minutu (běžného uživatele neohromí, ale vyznavače smartphonů potěší). Poprvé vás zdrží ještě automatická instalace několika aplikací (hlavně TouchFlo 3D), volba jazyka (která vyvolá restart) a něco málo úvodního nastavení. Datová připojení se jako tradičně nastaví sama, vy budete dotázání jen na import kontaktů z karty SIM a požádání o vyplnění svých uživatelských údajů. Je to něco jako kdybyste měli v adresáři vícepoložkový kontakt sami na sebe. Ostatně posléze ho tam skutečně máte :-). Zde se poprvé setkáte i s propojením s Facebookem, když získáte možnost svou kartu na tuto službu nalinkovat vyplněním logovacích údajů. O této fůzi se rozepíšu později. Ať už údaje vyplníte nebo stornujete, můžete začít telefon používat.
Display, GUI, eye candies
Není možné přehlédnout, že má Touch Pro2 display jako kráva. Má nejen vysoké rozlišení (480x800 - stejně jako HTC Touch HD), ale zabírá spolu s celým telefonem poměrně slušný prostor. Já to vnímám ve všech směrech jako výhodu, protože mě malé telefony nerajcují, ale je třeba si to uvědomit, pokud snad patříte do tábora opačného. Kvalita zobrazení je jednoduše fantastická, a citlivost displaye je velmi dobře volena. Display sice není kapacitní (jedná se o běžný rezistivní, a v zařízení najdete stylus), nicméně už podle názvu telefonu plně počítá s ovládáním prstem, a citlivost tomu skutečně odpovídá, a zatím nikdy jsem se v pohybu nezadrhl, a to ani při onom iPhonovském scrollování tahem prstu. Čímž se plynule dostávám k TouchFlo 3D. Ve stávající verzi už toto rozhraní obaluje archaické GUI Windows Mobile natolik důkladně, že se s ním při běžném používání díky bohu prakticky nesetkáte. Základem je několik obrazovek (karet), které jsou přístupné přímo z pohotovostního režimu, a které vám dají okamžitý přístup k funkcím, které využijete skutečně denně (čtení SMS, e-mailů, prohlížení internetu, poslech hudby, prohlížení fotografií, atp. - nepoužívané karty - v mém případě aktuální ceny akcií - můžete vypnout). Nejedná se však o žádnou sbírku zástupců, ale o velmi intuitivní, a líbivé rozhraní. Já si na nejrůznější grafické efekty a vychytávky hodně potrpím (a nestydím se za to), takže počítejte s tím, že teď budu vychvalovat věci, které řada z vás považuje za zbytečné. Po úvodní obrazovce s hodinami, kalendářem, a nepřijatými hovory, je defaultně umístěna karta kontaktů. Ta je připravena pro rychlý přístup oblíbených kontaktů - zkrátka si navolíte lidi, které kontaktujete nejčastěji (počítá se jak s hovory, tak s SMS a e-maily), a na této obrazovce se pak objevují jejich fotografie, kterými se prohrabujete jako trojrozměrným vizitkářem. Pokud by vás to snad zdržovalo, můžete v pravém sloupci rovnou kliknout na něčí miniaturní fotku, a dotyčný se nalistuje sám. Pak prostě kliknete na ikonku pro volání, SMS nebo e-mail, a tím je dokonáno. Další zajímavou kartou je Mail, kde vidíte obálku, ze které čouhají dopisní papíry s posledními e-maily. Mezi papíry se dá opět tahem listovat, kliknutím se zobrazí celá zpráva v Outlooku. Vůbec nejhezčí je karta fotografií a videí, kde jsou snímky naházeny na hromádce, a vy je prstem z hromádky odebíráte, resp. odhazujete pryč. Říkejte tomu blbina, ale nezdržuje to, a vypadá to velmi efektně. Kliknutím na snímek se tento samozřejmě zobrazí ve fullscreenu, ve kterém můžete tahem plynule přeskakovat z jedné fotky na druhou. Ján Zákopčaník by pak byl nadšen animovanou kartou s předpovědí počasí na příštích 5 dní (btw - nejhezčí je noční 3D náhled měsíce a animace bouřky). Ostatní karty vynechám, protože bych se jinak upsal. TouchFlo 3D už nepokrývá jen tuto vrstvu, ale řeší i nabídku Start, většinu nastavení (konečně se dá alarm nastavit bez lezení do hlubokých menu a vytahování stylusu!) a veškerá kontextová menu v systému, a bohatě si tak při ovládání vystačíte bez stylusu. Už se jistě nudíte, tak přejdu z šedi všech recenzí na skutečně zajímavé funkce a ergonomické vychytávky.
Kontakty a Facebook
Velkou zajímavostí tohoto přístroje je integrace sociální sítě Facebook mezi kontakty. Jak jsem již zmínil - sami sebe můžete zalogovat, a telefon tak získá přístup k seznamu vašich přátel a souvisejícím záležitostem. Každý jeden kontakt tedy můžete nalinkovat na konkrétního "přítele", přičemž se vám ke kontaktu okamžitě stáhne (volitelně) profilová fotografie a datum narození. Když později procházíte telefonní seznam, ukazuje se vám přímo u kontaktu jeho aktuální status (pouze pokud je čerstvý - staré se záměrně nezobrazují), a přímo na kartě kontaktu si můžete zobrazit tzv. Updates and Events, kde se hromadí poslední updaty (nové statusy, úpravy profilu, atp.), a události (narozeniny, akce kterých se zúčastní, atp.) konkrétního uživatele. Jelikož se nepočítá s tím, že byste si stalkovali každý kontakt zvlášť, je možné zobrazit souhrn těchto informací pro všechny kontakty naráz, což považuji za velice praktické. Vy sami si pak můžete přímo z telefonního seznamu updatovat textový status. Sluší se upozornit, že kliknutí na kteroukoli událost nebo update otevře v Opeře Mobile mobilní verzi Facebooku s relevantními detaily. Kontaktům je také možné kdykoli updatovat fotografii na základě změny profilového snímku. Jde-li o linkování samotné, tak to můžete provádět buď manuálně (editací kontaktu a označením konkrétního přítele), a nebo automaticky, pokud máte kontakty vedeny podle jména a příjmení (vypíše se pak seznam shodně se jmenujících přátel, a vy jen případně odznačíte ty, kteří se určili nesprávně). Integraci považuji za nesmírně zdařilou a především užitečnou, protože fotky seznam nemálo zpřehlední, a vy se nemusíte trápit s ručním nahráváním (tedy si dovolím malou odbočku - pokud někdo profil na FB nemá, můžete fotku buď zvolit z paměti a následně označit výřez, a nebo ji rovnou při editaci profilu pořídit, máte-li dotyčného při sobě). Pokud nemáte datový tarif, tak to máte pěkně blbý; ale kdo si koupí tenhle telefon a nemá ho, že ano :-).
Ergonomické lahůdky telefonické
Světe div se, je to také telefon. Kromě zmíněných featur telefonního seznamu disponuje přístroj celou řadou vychytávek. Navzdory jejich propracovanosti zcela vynechám konferenční hovory, a spokojím se telefonáty 1 na 1. Pokud chcete někomu volat a nechcete spouštět aplikaci pro kontakty, můžete se rovnou přepnout do telefonu (jediným kliknutím na úvodní obrazovce nebo stiskem zeleného sluchátka), a tam máte po kupě veškerá nedávno volaná či přijatá čísla, kontakty z paměti telefonu i kontakty ze SIM. Vyhledává se v nich velice rychle přes numerickou klávesnici, která kontakty filtruje po vzoru T9. Nabízené položky samozřejmě nezakládá na žádném pofidérním slovníku, ale na kontaktech, které máte skutečně v telefonu uloženy. Po výběru kontaktu buď rovnou vytočíte číslo, a nebo si (při štěstí na operátora) nejprve přepnete na videohovor, pro které má telefon připravenu druhou kameru na přední straně těla. Samotné volání je také řádně vymazleno. Jelikož se jedná o smartphone, můžete samozřejmě během volání dělat s telefonem naprosto cokoli a třeba pařit solitaire, nicméně přímo na displayi máte tlačítka praktičtější. Hlavní dvě obslouží zobrazení klávesnice pro tónovou volbu a případné ukončení hovoru, zajímavější šestice pak přidržení hovoru, přidání dalších lidí do konference, otevření poznámek či kalendáře, vypnutí mikrofonu, a hlasitý odposlech. Poslední dvě však možná nebudete potřebovat, brzy vysvětlím proč. Ve spodní části můžete prohlížet volaného stejně jako v telefonním seznamu. Tedy prohlížet údaje, projet si nedávné SMS nebo maily, historii volání, nebo třeba status na Facebooku. Zkrátka pokud něco důležitého řešíte na hlasitém odposlechu, můžete si dohledat a poznamenat vše potřebné. Přiblížíte-li telefon k uchu, zapracuje senzor vzdálenosti, a display se vypne, takže zbytečně nesvítí a navíc nehrozí mačkání tlačítek uchem. Senzor navíc spolupracuje s integrovaným gyroskopem, a pokud telefon položíte displayem na stůl, okamžitě se zapne hlasitý odposlech bez nutnosti cokoli mačkat. Stejným chvatem mimo hovor můžete ztlumit vyzvánění, pokud vám někdo volá nevhod. Je-li telefon břichem dolů, máte k dispozici jedno z hrstky hardwarových tlačítek, které umožní vypnutí mikrofonu i když nevidíte na display. Vypnutý mikrofon je signalizován červeným prosvětlením tlačítka. Pokud jste volali s číslem, které nemáte v seznamu, telefon se vás hned po zavěšení zeptá, jestli chcete vytvořit nový kontakt, přidat číslo ke stávajícímu, nebo nedělat nic. Komfort telefonování je skutečně domyšlen do posledního detailu.
Ergonomické lahůdky ovládací a multimediální
Oproti sesterskému modelu Touch Diamond2 si připlatíte dobré 4 000 především za to, že má Touch Pro2 i hardwarovou klávesnici typu QWERTY. Prošla mi rukami celá řada úplných mobilních klávesnic (z toho dvě při velmi intenzivním mnohaměsíčním až mnohaletém užívání), a není sebemenších pochyb o tom, že je tahle nejlepší, na které jsem kdy psal. Tlačítka jsou opravdu veliká, s dostatečným rozestupem, a ideální měkkostí. Ocenil bych snad ještě tabulátor pro webové formuláře, jinak je to opravdový ideál. Klávesnice má 5 řad, takže není třeba pro čísla mačkat FN, a space se netísní mezi písmeny. V otevřeném stavu můžete navíc dle potřeby naklánět display, a třeba tak psát na telefonu jako na malinkém notebooku - ani vyklopený nikam nepřepadává. Co už chválu nezaslouží, jsou ostatní ovládací prvky. Ne že by byly špatné, ale je jich žalostně málo. Na levém boku ovládání hlasitosti (které je navíc spojeno s přepínáním profilů, takže když ztlumíte hlasitost zvonění hodně, můžete jej dalším ztlumením vypnout zcela, a dalším přepnout na vibrace - HODNĚ šikovná záležitost), nahoře vypínač, a to je po stranách zhruba vše. I spoušť fotoaparátu je na obrazovce. Pod displayem už není ani pětisměrový ovladač - jen dvě sluchátka (červené spojeno s tlačítkem Home), tlačítko Start, tlačítko Back, a sporný zoomovací proužek, který užijete při práci s fotkami, v Opeře a v Google Maps. Funkčně není vůbec špatný, ale nemá tak šikovně volenou citlivost jako display - musí se víc tlačit, takže prst moc neklouže. Zajímavým ovládacím prvekm je také dvouosý gyroskop zvaný G-Sensor. Ten je sice není podporován v mnoha aplikacích, ale přesto je dost šikovný. V Opeře nemusíte vysouvat klávesnici, abyste přepnuli zobrazení do landscapu. Stačí přístroj natočit, a webová stránka se překreslí. Google Maps, Outlook, a jiné součástí Pocket Office fungují obdobně. Ve fotkách to z nějakého důvodu nejde, a ani systém samotný se nepřeklopí, dokud nevytáhnete klávesnici. Senzor je také podporován jednou z předinstalovaných her, kdy nakláníte telefon tak, abyste prohnali kuličku bludištěm a nenechali ji spadnout do některé z děr. Docela zábavné, tak proč ne. V kalibračním režimu je vyobrazena vodováha, takže možná v nouzi poslouží i tak :-) (ne snad kutilům, ale můžete třeba v hospodě odhalit, jestli už jste pili moc, nebo je ten stůl fakt nakřivo). Jo a málem bych zapomněl - pokud se z nějakého důvodu rozhodnete použít klávesnici na displayi místo té hardwarové, tak tato už je konečně řešena po vzoru iPhone - náhled klávesy se zobrazuje až nad prstem, a při překlepu můžete přejet na správné písmeno dřív než jej vložíte. Odpor hardwarové klávesnice je nahrazen kratičkou vibrací.
Google Maps
Tenhle program jsem původně nechtěl ani spustit, a nakonec mi učaroval. Zájemci o koupi jistě ví, že je v přístroji integrována GPS (navíc s užitečnou utilitkou QuickGPS, která stáhne z netu údaje o satelitech, a vy tak můžete oželet oblíbené několikaminutové hledání satelitů po prvním startu - zahájí se rovnou zaměření trvající desítky sekund nebo sekundy), a k autonavigaci tak stačí dokoupit nějaký ten software. Leč pokud pouze něco hledáte, nebo jste stejně jako já prachsprostým chodcem či geocacherem, nemusíte kupovat vůbec nic. Stačí mobilní internet, a máte k dispozici podrobné mapy celé obydlené planety, se všemi POI, které kdy kdo na Google Maps uložil. Nemusíte nic platit, nemusíte nic shánět ani aktualizovat, nemusíte měnit paměťové karty. Jedinou daní je pomalejší načítání dat. Zkusmo jsem si kliknul na vyhledání trasy, a naťukal "Futurum". Nalezené výsledky se mi nabídly dle vzdálenosti od mojí aktuální polohy, a po potvrzení prvního cíle jsem měl před sebou během dvou vteřin naplánovanou cestu z kolejí do obchoďáku s instrukcí o tom, po jaké ulici na jakou mám jít, spolu s údajem o světové straně a vzdálenosti k příštímu odbočení. A nekupoval jsem žádné mapy, nestahoval databáze obchodních domů, nečekal na výpočet trasy. Zkrátka fascinující.
Opera Mobile
Původně jsem o tom nechtěl psát vůbec, ale aspoň stručně to neublíží. V telefonu je poměrně silně zakousnutá Opera Mobile ve verzi 9.5. Tento prohlížeč je pozoruhodný v několika aspektech. Jednak absolutně geniální ergonomií pro ovládání prsty a práci ve fullscreenu, dále pak skvěle zvládnutým zobrazováním na menších displayích (u Touch Pro2 s WVGA rozlišením vás zejména v orientaci na šířku ani nenapadne přepínat z Desktop view na zeštíhlený Mobile view), a v neposlední řadě rychlostí. Pokud mi to nezačne ždímat datový limit, nemám důvod se vracet k Opeře Mini. Browser sice nezvládá Flash, nicméně je k němu přibalena aplikace YouTube, která hravě vyřeší asi ten jediný problém, který by s tím soudný člověk mohl mít :-). Tento program je dosti strohý a nenabízí ani možnost zalogování se na vlastní uživatelský účet, nicméně svůj účel plní skvěle, a přehrávání je naprosto plynulé, načítání na WiFině není nijak zdržováno hardwarem telefonu, a loaduje se mi to rychleji než přehrává (na EDGE nemám odvahu zkoušet). K Opeře je rovněž přibalen takzvaný Push Internet, což je funkce kterou v životě nepoužiju, a která v naplánovaných časech načte stránku tak, abyste si ji mohli později pouze kliknutím zobrazit a nečekali než se naloaduje. Možná zajímavé pro čtenáře zpravodajství, podle mě blbost.
A vstříc čtenářům
Zatím mám v plánu zkušenosti updatovat stejně jako u Eee, ale tentokráte bych rád zahájil uživatelské fórum rovnou. Pokud se chcete na cokoli zeptat, tak hurá do toho. Na blogu odpovídám zpravidla v horizontu minut, zato na ICQ můžu být nerudný, takže se nebojte psát do komentářů - čtu je všechny.
Publikováno v
13:39
0
komentářů
čtvrtek 2. července 2009
První minuty s ArmA 2
Abych pravdu řekl, nejsem cílová skupina této hry, a ani mě nikdy nenapadlo, že bych si tu hru koupil a hrál. Ale na screenech se mi to dost líbilo, a lidi nadávali na bugy a špatnou optimalizaci, tak jsem si řekl, že si zkusím aspoň demo. Výkonové problémy v tutorialu (tam nejsou žádné výbuchy ani vozidla, atp.) jsem nezaznamenal absolutně žádné (FPS na horní hranici mého nastavené adaptéru - tedy 75, detaily nejvyšší, rozlišení 1280x1024). Zhruba v páté minutě jsem se zasekl ne místě, když jsem potřeboval přenést zraněného vojáka. Tak jsem ho zase položil, a stále jsem byl zaseknutý, a nemohl dále hrát. Leč jsem měl spoustu času pozorovat raněného, kterak se svíjí v agónii. Nejsem lékař, ale IMHO měl něco s krční páteří. See below.
Publikováno v
18:00
0
komentářů
středa 27. května 2009
Asus Eee 1000HE, doplnění č. 3
Tentokráte hodně krátce. Potřeboval jsem se učit a na notebooku tedy vypnul wifi i bluetooth, a pouze přepínal snímky v PDF. Jas displaye samozřejmě maximální - je nesmysl jej snižovat z jiného než vizuálního důvodu. Výdrž netbooku v této situaci činí lehce přes 10 hodin, tedy více než udává sám výrobce. Velmi milé :-).
Publikováno v
19:00
42
komentářů
pondělí 4. května 2009
Nakopněte YouTube
Když už jsem se poslední dobou tak rozkecal, dáme si ještě jeden stručný příspěvek. Bude jednak o stahování z YouTube, a také o obcházení hlášky "This video is not available in your country.", resp. "Toto video není dostupné ve vaší zemi.", jste-li masochisté (jo, píšu obě varianty jen abych to zaindexoval ;-)).
K obému nám poslouží služba KickYouTube, která slouží primárně ke stahování videí, ale jako side-effect umožňuje přístup k videím, která jinak nejsou v České Republice dostupná. Princip fungování je jednoduchý. Zkopírujete si adresu libovolného videa, a před youtube připíšete kick. Demonstruji na jednom z mých oblíbených videí:
http://www.youtube.com/watch?v=hqOBR_Xbw2I
přepíšeme na
http://www.kickyoutube.com/watch?v=hqOBR_Xbw2I
Objeví se stránka, která v horní části nabídne několik formátů (pozor - některé z nich často neexistují, takže pokud se vám stahuje 0b, vezměte MP4 nebo FLV), kliknete na GO, a pak už jen přes pravé tlačítko zvolíte uložení odkazu do složky.
Jelikož se videa pro KickYouTube nestahují z ČR, získáváte tak přístup i k videím, která se u nás běžně pustit nedají. Namátkou můj milovaný Folkloreček od Ebenů:
http://kickyoutube.com/watch/?v=umreAwu9iCc
Tak honem backupujte ztracená videa, než to zase zakážou :-)
http://www.youtube.com/watch?v=hqOBR_Xbw2I
přepíšeme na
http://www.kickyoutube.com/watch?v=hqOBR_Xbw2I
Objeví se stránka, která v horní části nabídne několik formátů (pozor - některé z nich často neexistují, takže pokud se vám stahuje 0b, vezměte MP4 nebo FLV), kliknete na GO, a pak už jen přes pravé tlačítko zvolíte uložení odkazu do složky.
Jelikož se videa pro KickYouTube nestahují z ČR, získáváte tak přístup i k videím, která se u nás běžně pustit nedají. Namátkou můj milovaný Folkloreček od Ebenů:
http://kickyoutube.com/watch/?v=umreAwu9iCc
Tak honem backupujte ztracená videa, než to zase zakážou :-)
Publikováno v
1:28
2
komentářů
sobota 2. května 2009
Asus Eee 1000HE, doplnění č. 2
Dnes se rozepíšu o překvapivě mocné síle zvyku, a o mobilním internetu (spojeném s dalším zásadním navýšením výdrže baterie).
Síla zvyku
Po necelých dvou týdnech reálného používání jsem zjistil, že se bez netbooku rozhodně nedá žít. Jakmile si trochu pohrajete s rozvržením internetového prohlížeče, úplně zapomenete na malé rozlišení displaye, a díky matnému povrchu je skutečně vše skvěle čitelné, i když vám třeba v autobuse pere do obrazovky slunce. Pokud jde o klávesnici, tak pokud vám někdo vypráví o "komfortu plnohodnotné klávesnice", tak ví prd o čem mluví. Přinejmenším s touto desetipalcovou jsem se sžil natolik (navzdory tomu, že u netbooku bohužel vlivem končícího semestru mnoho času netrávím), že na ní píšu o poznání rychleji, než na kterémkoli jiném ze svých počítačů (mám čtyři vlastní a jeden v práci, každý s jinou klávesnicí). Dokonce i mé zásadní issue s klávesami Home a End je z poloviny zažehnáno - End se dá snadno zajistit stiskem dvou sousedních kláves najednou. Jen ten Home furt nemůžu vymyslet. I když vím, že je zkušenost dokonale nepřenosná, stejně to ještě zkusím zdůraznit. Pokud přenosný počítač nebude současně vaším primárním, a máte k dispozici nějaký desktop na práci a hraní, vyserte se na všechny předsudky a zapomeňte na klasické notebooky (zejména na ty multimediálně zaměřené). Jsou nejen naprosto zbytečně obrovské (před chvílí jsem po 14 dnech pracoval s patnáctipalcovým notebookem, a to bylo neskutečné hovado - dokud jsem si to nepřečetl, považoval jsem jej za sedmnáctipalcový a divil se, že si tohle někdo kupuje), ale také nesmyslně drahé, neskladné, a baterku mají více méně jen proto, aby se s otevřeným víkem nepřeklápěly ;-). Ani jeden z předsudků vůči netbookům se v praxi neukázal jako reálný, v případě klávesnice a touchpadu se dokonce obrátil v pravý opak. Ano, kdysi jsem majitelům 14" strojů říkal, že bych si tohle nikdy nekoupil, protože je to moc mrňavé. Byl jsem blbec.
Mobilní internet
Vzhledem k úžasným novinkám v práci (zákaz internetu k jakémukoli nepracovnímu použití - sledují nám proxynu) a následné cestě z Hradce Králové domů, jsem měl celý pátek na testování kombinace Eee a Internetu v mobilu od Vodafone. Tento balíček mám zatím grátis, a poté je účtován za 177 Kč měsíčně, při 120 MB FUP. Po vypršení FUP není zvýšen tarif, ale snížena rychlost (z cca 150 kbps na 16-20 kbps). Paušál se vztahuje na libovolné vnitrostátní připojení přes GPRS - není omezeno na wap, internet nebo Vodafone Live!. To jen abyste věděli, o jakém připojení tady mluvíme. Na první pohled se zdá jako naprosto nevhodné pro notebook (což prosazuje hlavně sám Vodafone, protože by dost rád prodal ten sedmisetkorunový balíček), ale jsem pochopitelně připraven vás vyvést z omylu.
Technická realizace
Mám dlouhodobě zapůjčený Smartphone s Windows Mobile 6 Standard, což je vedle záruky brutálně nestabilního systému (s dotykovými WM 2003SE jsem měl vždy skvělé zkušenosti, tenhle Smartphone je ale děs) také zárukou USB/Bluetooth routeru v kapse. Prostě spustíte integrovanou aplikaci Internet Sharing, vyberete profil GPRS Web, routování přes Bluetooth (nastavení se uchovává, takže nic z toho dělat nemusím) a stisknete Connect. To je všechno. Z notebooku si otevřete připojený telefon (po spárování už se nemusí ani vyhledávat), a dvakrát kliknete na ikonu přípojného bodu. To je všechno ze strany netbooku. Nyní máte počítač připojen k internetu přes GPRS nebo EDGE (podle pokrytí, dynamicky se to mění mez jakéhokoli odpojování).
Použitý software
120 MB věru není mnoho, a i když je možné použít třeba Firefox, byl tu prostor pro krok stranou. Na PC tak používám mobilní prohlížeč Opera Mini, který už dnes podporuje myš, a skvěle tak doplňuje ovládání navržené pro snadné použití malé klávesnice mobilního telefonu. Pokud netušíte, o čem mluvím, tak Opera Mini je prohlížeč určený pro mobilní telefony, který nestahuje stránku v celém objemu, ale zašle požadavek na server, a stránku vám vrátí komprimovanou na minimální objem dat. Můžete tak v nouzi browsit po internetu i když nemáte GPRS placeno paušálně, a přitom nepřijdete o majlant. Pro mobilní telefony navíc nabízí zobrazení Mobile View, které stránku zbaví zbytečné grafiky a přerovná ji do sloupce, abyste se po ní pohybovali pouze ve směru nahoru a dolu. To na netbooku samozřejmě není nutné, my si ponecháme úplné zobrazení. Pokud vás zajímá účinnost komprese, naměřil jsem v pátek následující data (k měření byla ve všech případech použita Opera, a to ve standardním režimu, a v experimentálním režimu Turbo, který umožňuje kompresi i na stolních počítačích):
Úvodní stránka tohoto blogu:
Standardní mód - 754 kB
Opera Turbo - 743 kB
Opera Mini - 38 kB
Úvodní stránka serveru Novinky.cz:
Standardní mód - 620 kB
Opera Turbo - 461 kB
Opera Mini - 78 kB
Stránka Home stolní verze Facebooku:
Standardní mód - 2 133 kB
Opera Turbo - 1 975 kB
Opera Mini - 69 kB
Vidíte, že datová úspora Opery Mini je opravdu fantastická. Načítání stránek tak i na pomalém GPRS trvá kolem dvou až pěti sekund. Jistě jste si povšimli nezvyklé úspory u Facebooku. To je způsobeno jednou nevýhodou kterou Opera Mini má. Jelikož je to mobilní prohlížeč, nepodporuje JavaScript. Skripty tedy vůbec nebyly načítány, natož komprimovány. Současně s tím však přestalo v Opeře Mini fungovat přispívání na nový Facebook (starý fungoval). Pokud tedy chcete něco psát, musíte navštívit mobilní verzi na http://m.facebook.com/, která s absencí JavaScriptu počítá. Dále se vůbec nedostanete na stránky poháněné klasickou Javou a chráněné některými autentifikacemi HTTPS. Pro tyto potřeby musíte použít standardní prohlížeč a vytrpět jeho rychlost i datovou žravost. Ale upřímně - kdo tohle při cestě autobusem potřebuje.
Pokud máte o Operu Mini na PC zájem z jakéhokoli důvodu (i kdyby to byla pomalá kradená sousedova wifina na chalupě), tak k jejímu spuštění stačí mít nainstalovanou Javu (většina z vás určitě už má), spustit MicroEmulator souborem microemulator.jar (při prvním použití nezapomeňte v Options->Select Device nastavit Resizeable Device jako výchozí - pokud tam není, nejprve přes tlačítko add přidejte soubor microemu-device-resizable.jar ze složky devices), a v něm otevřít a spustit staženou Operu Mini (při stahování zvolte zařízení Generic->Advanced MIDP 2 a stáhněte JAD i JAR do stejné složky - je fuk, který z nich potom otevíráte).
Pár tipů pro Operu Mini:
Na počítači neběžela žádná aplikace provádějící vlastní aktualizace (antivirus, atp.), byl však zapnutý Windows Update (žádná aktualizace ale během testování nepřišla).
Přenesená data v Opeře Mini a Mirandě IM byla s přesností na kB měřena aplikací NetLimiter 2 Monitor.
A do akce
S několika přestávkami bylo připojení testováno od 8:00 do 23:59, přičemž Miranda IM byla zapnuta či provozována takřka nepřetržitě, Opera Mini byla používána zhruba polovinu času pro časté kontroly a přispívání na komunitní servery Lopuch, Lapiduch a Facebook.
Mezi 8:00 a 15:00 byl internet provozován na místě, tedy bez přepojování mezi jenotlivými vysílači, a celkem dvakrát spadnul. Nevím, zda to bylo vinou telefonu nebo sítě, každopádně jsem byl nucen vypnout a zapnout router v telefonu, a stejně tak restartovat službu přípojného bodu na notebooku.
Mezi 17:00 a 19:00 běžel internet v jedoucím autobuse, tedy za neustáleho roamingu mezi BTS (neplést se zahraničním roamingem). Během této doby nespadlo připojení ani jednou, a nezaznamenal jsem žádné prodlení v načítání stránek. Navíc upozorňuji, že byl telefon schovaný v kapse, a tak jsem se se správnou orientací antény nijak neobtěžoval.
V mezičasech bylo použito jiné připojení, ale stále běžela Miranda kvůli měření. Opera Mini nebyla mezi 15:00 a 17:00, resp. 19:00 - 23:59 využita vůbec.
Jak jsem zmínil - načítání stránek v Opeře Mini je otázkou dvou až pěti sekund, takže si většina z vás zabrowsí rychleji než na normálním internetu. V Mirandě IM mám nastavené ověření doručení ze strany serveru, a mohu tak pozorovat rychlost odezvy. Odeslání zprávy bylo pomalejší než obvykle, ale výrazně rychlejší než na domácím internetu během stahování čehokoli.
Výsledky měření datových přenosů za celý den
Odeslaná data:
Opera Mini - 7 979 kB, z toho 1 843 kB v nejaktivnější hodině
Miranda IM - 1 080 kB, z toho 111 kB v nejaktivnější hodině
Přijatá data:
Opera Mini - 61 kB, z toho 10 kB v nejaktivnější hodině
Miranda IM - 273 kB, z toho 39 kB v nejaktivnější hodině
Celkově jsem tedy během dne přenesl necelých 9,5 MB dat. V praxi bych tak při dané FUP mohl podobnou anabázi provést dvanáctkrát měsíčně, ale věřte mi - tohle bylo fakt nereálně vytížené použití mobilního internetu. Reálné snad tehdy, kdybyste odjeli někam do divočiny, pak se se všemi rozhádali, a ukryli se na celý den k notebooku :-). S čistým svědomím tak můžu říct, že s dotyčným balíčkem můžete klidně zdrhnout na měsíc pryč, a přitom neplatit Vodafonu 650 Kč za tarif pro notebooky.
Překvapivý side-effect
Jelikož jsem během dne nepotřeboval wifi, a zapnul pouze bluetooth pro spojení s telefonem, mohl jsem současně provést další měření výdrže baterie. Zjistil jsem, že za této konfigurace je velmi reálná výdrž baterie cca 8 a půl hodiny při browsení, nebo lehce pod 8 při sledování videa ve VLC (žere znatelně méně výkonu než třeba Media Player Classic s kodeky). Tím už se zatraceně blížíme marketingovým 9,5 hodinám, se kterými se netbook prodává. Stručně řečeno - s každým dalším dnem jsem nadšenější, že jsem si 1000HE skutečně pořídil.
Závěrem
Teď už mě moc nenapadá, co bych mohl v budoucnu psát (leda bych snad hlouběji zabředl do Linuxu), a mám tak výzvu pro pravidelné i občasné návštěvníky - pokud vás zajímá cokoli ohledně tohoto stroje či obecné problematiky netbooků (třeba že je stále zatvrzele odmítáte), stačí se zmínit v komentářích, a já vám to v případě obyčejnějších dotazů rovnou zodpovím, a o těch nejzajímavějších napíšu příští příspěvek.
Po necelých dvou týdnech reálného používání jsem zjistil, že se bez netbooku rozhodně nedá žít. Jakmile si trochu pohrajete s rozvržením internetového prohlížeče, úplně zapomenete na malé rozlišení displaye, a díky matnému povrchu je skutečně vše skvěle čitelné, i když vám třeba v autobuse pere do obrazovky slunce. Pokud jde o klávesnici, tak pokud vám někdo vypráví o "komfortu plnohodnotné klávesnice", tak ví prd o čem mluví. Přinejmenším s touto desetipalcovou jsem se sžil natolik (navzdory tomu, že u netbooku bohužel vlivem končícího semestru mnoho času netrávím), že na ní píšu o poznání rychleji, než na kterémkoli jiném ze svých počítačů (mám čtyři vlastní a jeden v práci, každý s jinou klávesnicí). Dokonce i mé zásadní issue s klávesami Home a End je z poloviny zažehnáno - End se dá snadno zajistit stiskem dvou sousedních kláves najednou. Jen ten Home furt nemůžu vymyslet. I když vím, že je zkušenost dokonale nepřenosná, stejně to ještě zkusím zdůraznit. Pokud přenosný počítač nebude současně vaším primárním, a máte k dispozici nějaký desktop na práci a hraní, vyserte se na všechny předsudky a zapomeňte na klasické notebooky (zejména na ty multimediálně zaměřené). Jsou nejen naprosto zbytečně obrovské (před chvílí jsem po 14 dnech pracoval s patnáctipalcovým notebookem, a to bylo neskutečné hovado - dokud jsem si to nepřečetl, považoval jsem jej za sedmnáctipalcový a divil se, že si tohle někdo kupuje), ale také nesmyslně drahé, neskladné, a baterku mají více méně jen proto, aby se s otevřeným víkem nepřeklápěly ;-). Ani jeden z předsudků vůči netbookům se v praxi neukázal jako reálný, v případě klávesnice a touchpadu se dokonce obrátil v pravý opak. Ano, kdysi jsem majitelům 14" strojů říkal, že bych si tohle nikdy nekoupil, protože je to moc mrňavé. Byl jsem blbec.
Mobilní internet
Vzhledem k úžasným novinkám v práci (zákaz internetu k jakémukoli nepracovnímu použití - sledují nám proxynu) a následné cestě z Hradce Králové domů, jsem měl celý pátek na testování kombinace Eee a Internetu v mobilu od Vodafone. Tento balíček mám zatím grátis, a poté je účtován za 177 Kč měsíčně, při 120 MB FUP. Po vypršení FUP není zvýšen tarif, ale snížena rychlost (z cca 150 kbps na 16-20 kbps). Paušál se vztahuje na libovolné vnitrostátní připojení přes GPRS - není omezeno na wap, internet nebo Vodafone Live!. To jen abyste věděli, o jakém připojení tady mluvíme. Na první pohled se zdá jako naprosto nevhodné pro notebook (což prosazuje hlavně sám Vodafone, protože by dost rád prodal ten sedmisetkorunový balíček), ale jsem pochopitelně připraven vás vyvést z omylu.
Technická realizace
Mám dlouhodobě zapůjčený Smartphone s Windows Mobile 6 Standard, což je vedle záruky brutálně nestabilního systému (s dotykovými WM 2003SE jsem měl vždy skvělé zkušenosti, tenhle Smartphone je ale děs) také zárukou USB/Bluetooth routeru v kapse. Prostě spustíte integrovanou aplikaci Internet Sharing, vyberete profil GPRS Web, routování přes Bluetooth (nastavení se uchovává, takže nic z toho dělat nemusím) a stisknete Connect. To je všechno. Z notebooku si otevřete připojený telefon (po spárování už se nemusí ani vyhledávat), a dvakrát kliknete na ikonu přípojného bodu. To je všechno ze strany netbooku. Nyní máte počítač připojen k internetu přes GPRS nebo EDGE (podle pokrytí, dynamicky se to mění mez jakéhokoli odpojování).
Použitý software
120 MB věru není mnoho, a i když je možné použít třeba Firefox, byl tu prostor pro krok stranou. Na PC tak používám mobilní prohlížeč Opera Mini, který už dnes podporuje myš, a skvěle tak doplňuje ovládání navržené pro snadné použití malé klávesnice mobilního telefonu. Pokud netušíte, o čem mluvím, tak Opera Mini je prohlížeč určený pro mobilní telefony, který nestahuje stránku v celém objemu, ale zašle požadavek na server, a stránku vám vrátí komprimovanou na minimální objem dat. Můžete tak v nouzi browsit po internetu i když nemáte GPRS placeno paušálně, a přitom nepřijdete o majlant. Pro mobilní telefony navíc nabízí zobrazení Mobile View, které stránku zbaví zbytečné grafiky a přerovná ji do sloupce, abyste se po ní pohybovali pouze ve směru nahoru a dolu. To na netbooku samozřejmě není nutné, my si ponecháme úplné zobrazení. Pokud vás zajímá účinnost komprese, naměřil jsem v pátek následující data (k měření byla ve všech případech použita Opera, a to ve standardním režimu, a v experimentálním režimu Turbo, který umožňuje kompresi i na stolních počítačích):
Úvodní stránka tohoto blogu:
Standardní mód - 754 kB
Opera Turbo - 743 kB
Opera Mini - 38 kB
Úvodní stránka serveru Novinky.cz:
Standardní mód - 620 kB
Opera Turbo - 461 kB
Opera Mini - 78 kB
Stránka Home stolní verze Facebooku:
Standardní mód - 2 133 kB
Opera Turbo - 1 975 kB
Opera Mini - 69 kB
Vidíte, že datová úspora Opery Mini je opravdu fantastická. Načítání stránek tak i na pomalém GPRS trvá kolem dvou až pěti sekund. Jistě jste si povšimli nezvyklé úspory u Facebooku. To je způsobeno jednou nevýhodou kterou Opera Mini má. Jelikož je to mobilní prohlížeč, nepodporuje JavaScript. Skripty tedy vůbec nebyly načítány, natož komprimovány. Současně s tím však přestalo v Opeře Mini fungovat přispívání na nový Facebook (starý fungoval). Pokud tedy chcete něco psát, musíte navštívit mobilní verzi na http://m.facebook.com/, která s absencí JavaScriptu počítá. Dále se vůbec nedostanete na stránky poháněné klasickou Javou a chráněné některými autentifikacemi HTTPS. Pro tyto potřeby musíte použít standardní prohlížeč a vytrpět jeho rychlost i datovou žravost. Ale upřímně - kdo tohle při cestě autobusem potřebuje.
Lopušíme s Operou Mini
Pokud máte o Operu Mini na PC zájem z jakéhokoli důvodu (i kdyby to byla pomalá kradená sousedova wifina na chalupě), tak k jejímu spuštění stačí mít nainstalovanou Javu (většina z vás určitě už má), spustit MicroEmulator souborem microemulator.jar (při prvním použití nezapomeňte v Options->Select Device nastavit Resizeable Device jako výchozí - pokud tam není, nejprve přes tlačítko add přidejte soubor microemu-device-resizable.jar ze složky devices), a v něm otevřít a spustit staženou Operu Mini (při stahování zvolte zařízení Generic->Advanced MIDP 2 a stáhněte JAD i JAR do stejné složky - je fuk, který z nich potom otevíráte).
Pár tipů pro Operu Mini:
- I když podporuje myš, je to čistě proto, že je navržena pro dotykové telefony, a není tak možné třeba použít scrollítko. Pro posun na stánce místo něj použijte šipky vpravo a vlevo.
- Pro návrat na předchozí stránku nemusíte klikat na pravou dolní kontextovou položku, stačí stisknout backspace.
- Kontextová tlačítka nahrazují klávesy F1 a F2. Pro rychlé zobrazení adresního řádku tak stačí dvakrát stisknout F1 a můžete psát. Jedním stiskem F2 můžete potvrdit napsaný text.
- V MicroEmulatoru trochu zlobí vstupy z české klávesnice. Některé zvláštní znaky (např. @) a některá písmena s diakritickými znaménky (např. ů) není možné vepsat. Zavináč tak musíte vložit přes anglickou klávesnici, a postižené znaky psát bez diakritik. Je samozřejmě možnost jakékoli písmeno přetáhnout ze systému přes ctrl+c a ctrl+v, ale to je fakt overkill.
Na počítači neběžela žádná aplikace provádějící vlastní aktualizace (antivirus, atp.), byl však zapnutý Windows Update (žádná aktualizace ale během testování nepřišla).
Přenesená data v Opeře Mini a Mirandě IM byla s přesností na kB měřena aplikací NetLimiter 2 Monitor.
A do akce
S několika přestávkami bylo připojení testováno od 8:00 do 23:59, přičemž Miranda IM byla zapnuta či provozována takřka nepřetržitě, Opera Mini byla používána zhruba polovinu času pro časté kontroly a přispívání na komunitní servery Lopuch, Lapiduch a Facebook.
Mezi 8:00 a 15:00 byl internet provozován na místě, tedy bez přepojování mezi jenotlivými vysílači, a celkem dvakrát spadnul. Nevím, zda to bylo vinou telefonu nebo sítě, každopádně jsem byl nucen vypnout a zapnout router v telefonu, a stejně tak restartovat službu přípojného bodu na notebooku.
Mezi 17:00 a 19:00 běžel internet v jedoucím autobuse, tedy za neustáleho roamingu mezi BTS (neplést se zahraničním roamingem). Během této doby nespadlo připojení ani jednou, a nezaznamenal jsem žádné prodlení v načítání stránek. Navíc upozorňuji, že byl telefon schovaný v kapse, a tak jsem se se správnou orientací antény nijak neobtěžoval.
V mezičasech bylo použito jiné připojení, ale stále běžela Miranda kvůli měření. Opera Mini nebyla mezi 15:00 a 17:00, resp. 19:00 - 23:59 využita vůbec.
Jak jsem zmínil - načítání stránek v Opeře Mini je otázkou dvou až pěti sekund, takže si většina z vás zabrowsí rychleji než na normálním internetu. V Mirandě IM mám nastavené ověření doručení ze strany serveru, a mohu tak pozorovat rychlost odezvy. Odeslání zprávy bylo pomalejší než obvykle, ale výrazně rychlejší než na domácím internetu během stahování čehokoli.
Výsledky měření datových přenosů za celý den
Odeslaná data:
Opera Mini - 7 979 kB, z toho 1 843 kB v nejaktivnější hodině
Miranda IM - 1 080 kB, z toho 111 kB v nejaktivnější hodině
Přijatá data:
Opera Mini - 61 kB, z toho 10 kB v nejaktivnější hodině
Miranda IM - 273 kB, z toho 39 kB v nejaktivnější hodině
Celkově jsem tedy během dne přenesl necelých 9,5 MB dat. V praxi bych tak při dané FUP mohl podobnou anabázi provést dvanáctkrát měsíčně, ale věřte mi - tohle bylo fakt nereálně vytížené použití mobilního internetu. Reálné snad tehdy, kdybyste odjeli někam do divočiny, pak se se všemi rozhádali, a ukryli se na celý den k notebooku :-). S čistým svědomím tak můžu říct, že s dotyčným balíčkem můžete klidně zdrhnout na měsíc pryč, a přitom neplatit Vodafonu 650 Kč za tarif pro notebooky.
Překvapivý side-effect
Jelikož jsem během dne nepotřeboval wifi, a zapnul pouze bluetooth pro spojení s telefonem, mohl jsem současně provést další měření výdrže baterie. Zjistil jsem, že za této konfigurace je velmi reálná výdrž baterie cca 8 a půl hodiny při browsení, nebo lehce pod 8 při sledování videa ve VLC (žere znatelně méně výkonu než třeba Media Player Classic s kodeky). Tím už se zatraceně blížíme marketingovým 9,5 hodinám, se kterými se netbook prodává. Stručně řečeno - s každým dalším dnem jsem nadšenější, že jsem si 1000HE skutečně pořídil.
Závěrem
Teď už mě moc nenapadá, co bych mohl v budoucnu psát (leda bych snad hlouběji zabředl do Linuxu), a mám tak výzvu pro pravidelné i občasné návštěvníky - pokud vás zajímá cokoli ohledně tohoto stroje či obecné problematiky netbooků (třeba že je stále zatvrzele odmítáte), stačí se zmínit v komentářích, a já vám to v případě obyčejnějších dotazů rovnou zodpovím, a o těch nejzajímavějších napíšu příští příspěvek.
Publikováno v
21:26
32
komentářů
pondělí 27. dubna 2009
Asus Eee 1000HE, doplnění č. 1
V první "rozdílové recenzi" se znovu podíváme na klávesnici a touchpad, bleskově se koukneme na podporu v Linuxu, na HD video, a prapodivný devadesátiminutový multiplatformní test baterie.
Klávesnice a touchpad
Posledně jsem si stihl tochu postěžovat na drobné detaily klávesnice, a vychválit touchpad do nebes. Nebudu teď říkat nic velkolepého, prostě jen upřesním pár maličkostí. Na krátký shift a jiný enter si časem zvyknete bez potíží, na chybějící Home a End si stále zvykám těžko. Pozitivem budiž to, že jsem se mimo prostředí Bloggeru nesetkal s oním zdvojováním napsaných znaků - šlo tedy nejspíše o výkonovou záležitost na stránce s Ajaxem. Pokud jde o touchpad, stále trvám na tom, že je to špičkové polohovací zařízení, a zejména jednoduchá gesta pro dva prsty (scrollování, middle-click) jsou maximálně ergonomická. V reálném provozu se ale neosvědčilo to iPhone-like zoomování stránek a obrázků. Jelikož při běžné práci nemáte prsty kolmo k touchpadu, ale trochu šikmo, mají prsty tendenci se lehce rozjíždět, a tím vyvolávat zoom. Možná by pomohlo si pohrát s citlivostí (ta možnost tu je), ale raději jsem gesto vypnul, jeho využitelnost byla sporná. Nyní funguje scrollování dokonale i při šikmém položení prstů.
Letmý průlet Ubuntu
Dal jsem si persistentní Ubuntu 9.04 na flashový disk (abych jej nemusel instalovat a současně se uchovávalo nastavení) a jal se vyzkoušet pár maličkostí v Ubuntu. Není potřeba používat žádné "restricted drivers", ihned po spuštění máte k dispozici touchpad, bezdrátovou síť, i akceleraci grafiky. Automaticky je tedy zapnutý compiz a můžete se kochat 3D efekty plochy. Teď k touchpadu. Obě nejpoužívanější gesta (middle click i scrollování) fungují bez jakéhokoli nastavování nebo instalací driverů. Současně však funguje běžně používané scollování u okraje touchpadu, a to si musíte v nastavení systému sami vypnout (což obnáší přesně čtyři kliknutí). V Linuxu však chybí jedna důležitá věc, a to je Eee Super Hybrid Engine. Díky jeho absenci je v Linuxu poněkud nezvládnutá správa napájení, a i když je při zátěži výdrž baterie +/- stejná, v reálném provozu (kdy zkrátka občas na PC nesaháte, a třeba jen čtete webovou stránku nebo se zrovna s někým zakecáte) Linux výrazně ztrácí body. K tomu se dostaneme v posledním kroku.
HD video
Tohle vás možná zaskočí, protože display je dosti malý, HD musí uměle zmenšit, a standardní DVD a obdobná rozlišení na něm vypadají prostě skvěle. Já však občas stáhnu nějaký ten seriál na desktopu v HD, a pak si to rozmyslím a chci ho pustit v notebooku. Tady jsem poněkud narazil, protože Atom prostě H.264 v mém oblíbeném VLC nedává. Nezbude vám tedy než dobře nastavit Haali Media Splitter a sehnat si komerční kodek CoreAVC. V této kombinaci je HD video koukatelně rychlé. Ale jak jsem zmínil - stahovat přímo do Eee HD video je konina. Standardní rozlišení tam vypadá úžasně.
90minutový test baterie
Opravdu divný, pochybně-systematický a podezřele krátký test baterie měl porovnat Ubuntu s integrovanou správou napájení s předinstalovanými Windows s Eee Super Hybrid Engine. Žádnémů ze systémů jsem uměle nesnižoval výkon procesoru, nechal jsem to na dynamické frekvenci. Protože metodika měření nebyla tak úplně exaktní, nenabídnu vám přesná čísla (i když je mám), a výsledky tedy uvedu subjektivně ve dvou prostých bodech:
Příště se podíváme na ten mobilní internet, co bude dál zatím netuším.
Posledně jsem si stihl tochu postěžovat na drobné detaily klávesnice, a vychválit touchpad do nebes. Nebudu teď říkat nic velkolepého, prostě jen upřesním pár maličkostí. Na krátký shift a jiný enter si časem zvyknete bez potíží, na chybějící Home a End si stále zvykám těžko. Pozitivem budiž to, že jsem se mimo prostředí Bloggeru nesetkal s oním zdvojováním napsaných znaků - šlo tedy nejspíše o výkonovou záležitost na stránce s Ajaxem. Pokud jde o touchpad, stále trvám na tom, že je to špičkové polohovací zařízení, a zejména jednoduchá gesta pro dva prsty (scrollování, middle-click) jsou maximálně ergonomická. V reálném provozu se ale neosvědčilo to iPhone-like zoomování stránek a obrázků. Jelikož při běžné práci nemáte prsty kolmo k touchpadu, ale trochu šikmo, mají prsty tendenci se lehce rozjíždět, a tím vyvolávat zoom. Možná by pomohlo si pohrát s citlivostí (ta možnost tu je), ale raději jsem gesto vypnul, jeho využitelnost byla sporná. Nyní funguje scrollování dokonale i při šikmém položení prstů.
Letmý průlet Ubuntu
Dal jsem si persistentní Ubuntu 9.04 na flashový disk (abych jej nemusel instalovat a současně se uchovávalo nastavení) a jal se vyzkoušet pár maličkostí v Ubuntu. Není potřeba používat žádné "restricted drivers", ihned po spuštění máte k dispozici touchpad, bezdrátovou síť, i akceleraci grafiky. Automaticky je tedy zapnutý compiz a můžete se kochat 3D efekty plochy. Teď k touchpadu. Obě nejpoužívanější gesta (middle click i scrollování) fungují bez jakéhokoli nastavování nebo instalací driverů. Současně však funguje běžně používané scollování u okraje touchpadu, a to si musíte v nastavení systému sami vypnout (což obnáší přesně čtyři kliknutí). V Linuxu však chybí jedna důležitá věc, a to je Eee Super Hybrid Engine. Díky jeho absenci je v Linuxu poněkud nezvládnutá správa napájení, a i když je při zátěži výdrž baterie +/- stejná, v reálném provozu (kdy zkrátka občas na PC nesaháte, a třeba jen čtete webovou stránku nebo se zrovna s někým zakecáte) Linux výrazně ztrácí body. K tomu se dostaneme v posledním kroku.
HD video
Tohle vás možná zaskočí, protože display je dosti malý, HD musí uměle zmenšit, a standardní DVD a obdobná rozlišení na něm vypadají prostě skvěle. Já však občas stáhnu nějaký ten seriál na desktopu v HD, a pak si to rozmyslím a chci ho pustit v notebooku. Tady jsem poněkud narazil, protože Atom prostě H.264 v mém oblíbeném VLC nedává. Nezbude vám tedy než dobře nastavit Haali Media Splitter a sehnat si komerční kodek CoreAVC. V této kombinaci je HD video koukatelně rychlé. Ale jak jsem zmínil - stahovat přímo do Eee HD video je konina. Standardní rozlišení tam vypadá úžasně.
90minutový test baterie
Opravdu divný, pochybně-systematický a podezřele krátký test baterie měl porovnat Ubuntu s integrovanou správou napájení s předinstalovanými Windows s Eee Super Hybrid Engine. Žádnémů ze systémů jsem uměle nesnižoval výkon procesoru, nechal jsem to na dynamické frekvenci. Protože metodika měření nebyla tak úplně exaktní, nenabídnu vám přesná čísla (i když je mám), a výsledky tedy uvedu subjektivně ve dvou prostých bodech:
- Při běžné zátěži, kdy s PC opravdu intenzivně pracujete, se spotřeba energie nápadně podobá. Proč by také ne - systémové prostředky jsou využity, baterie mizí. Když si v Ubuntu vypnete efekty plochy, a v biosu webkameru i BT (což je konfigurace kterou používám ve Windows), naměřená čísla poukazují na to, že by notebook i v Linuxu mohl vydržet něco k sedmi hodinám - byť patrně o něco méně, za což možná může spíše má nezkušenost s tamní správou napájení.
- Jakmile je systém v "idle" (tedy civíte na načtenou stránku, nebo máte jen zobrazenou plochu a od PC zcela odejdete, atp.), spotřeba ve Windows přímo drasticky klesá, a získáváte mnoho desítek minut (zaznamenal jsem i 90 minut při zapnutém displayi) k dobru. V Ubuntu je spotřeba v zásadě konstantní, a můžete jen smutně koukat, jak vám ze stavu nabití mizí další procenta.
Příště se podíváme na ten mobilní internet, co bude dál zatím netuším.
Publikováno v
20:29
2
komentářů
čtvrtek 23. dubna 2009
První zkušenosti s Asus Eee 1000HE
Původně jsem chtěl čekat, až u tohoto nového netbooku strávím více času, ale je mi zřejmé, že už teď mám dost materiálu na sáhodlouhý článek. Sepíšu tedy první zkušenosti, a pokud objevím něco převratného, nebo mě něco začne vytáčet, budu vydávat jakési kratší "rozdílové" příspěvky, které to uvedou na pravou míru. Dáme se tedy do díla.
Páni, tady je to ale malý!
Zejména pokud jste už používali klasický notebook, bude tohle první co vás napadne - uživatel desktopu s nějakou tou miniaturizací počítá spíš. Kamarád (který mi vždy všechno nové podobně pochválí) prohlásil, že jestli to nemá ženskou velikost, tak teploušskou určitě. Eee je opravdu mrňous, a to ještě hovoříme o 10" modelu - kupříkladu devítipalcové netbooky od Aceru už jsou na mě fakt moc malé. Možná bych mohl neznalým nastínit, co si dnes pod pojmem netbook představujeme. Jedná se zpravidla o devíti nebo desetipalcový notebook s nízkoodběrovým procesorem Intel Atom, plnou bezdrátovou výbavou, zato bez optické mechaniky. Dražší modely rovněž disponují disky typu SSD, které neobsahují mechanické části, a jsou tak plně odolné otřesům a méně energeticky náročné. Já se rozhodl raději pro klasický disk, neboť za stejný obnos nabídne řádově vyšší kapacitu, a navíc ze zkušenosti vím, že vydrží víc než se povídá. Netbooky mají samozřejmě o něco menší klávesnici, a především touchpad, k čemuž se ještě dostaneme. Vzhledem k tomu, jaký důraz je kladen na mobilitu, vidím stěžejní vlastnost netbooku ve výdrži baterie. To je ostatně důvod, proč jsem si místo vytouženého Dellu koupil Asus. K tomu se rovněž dostaneme později.
Obsah balení
Vedle samotného notebooku, malinké šestičlánkové baterie a manuálů které nikdy neopustí igelit, naleznete v balení také napájecí adaptér (vskutku miniaturní - dřív se k Eee dávaly veliké), semišové pouzdro na zip, hadřík z mikrovlákna na otírání lesklé šasi, a tzv. Recovery CD, které není do notebooku kam dát. V zásadě vše, co byste mohli potřebovat. Osobně bych rád u netbooků viděl přibalená i nějaká chrchlající pecková sluchátka, co stojí desetikorunu a uživateli mohou nejednou vytáhnout trn z paty. A vůbec - k netbooku přibalují Skype, mohl to být klidně úplný kabelový headset. Náklady minimální, radost nemalá. Zatím to nikoho nenapadlo, ale třeba budu právě já tím, kdo změní svět k lepšímu.
Display
Pro začátek zmíním hlavní klad. Eee 1000HE má matný display! Už jsem se bál, že se té lesklé hrůze nevyhnu, ale byl jsem mile překvapen. Ano, barvy nejsou zvýrazněné tím pseudo-HDR efektem, a ve srovnání tak vypadají poněkud vybledleji (pozoruji to třeba na zelené - nevím, jestli je to mým zvykem z lesklého monitoru, nebo fakt ujíždí trochu do žluta), ale zato teď ležím na balkóně v lehátku, a vidím co je na obrazovce. Stejně tak v autobuse nebudu při sledování seriálů odkázán na kontrastní titulky, a uvidím to i s obrazem. Prostě fantazie. Nejde mi do hlavy, proč se ty šílené glossy pořád vyrábí. Teď to horší - rozlišení 1024x600 věru není obrovské. Na seriály je to paráda, na internet je to trochu jiné. Mám ale poměrně minimalisticky nastavený Firefox, a nechávám si přetékající obrázky zmenšovat rozšířením Image Zoom, takže je ve výsledku dost dobře použitelné. Horší je, když narazíte na aplikaci s fixní velikostí okna. Třeba v nastavení VLC nevidím dole na potvrzovací tlačítka, a musím tedy nastavení ukládat pomocí enteru naslepo. Pro tyhle případy má Eee hardwarové tlačítko, kterým je možné display krátkodobě přepnout do stále dobře podporovaného rozlišení 1024x768, a to podle vlastních preferencí buď na autoscrollovací režim nebo na deformovaný obraz. Vedle tohoto a nativního rozlišení nabízí tlačítko také 800x600, což zřejmě v životě nepoužijete. Nicméně možná to přijde vhod, až Eee připojím k televizi a budu potřebovat poměr 4:3 - grafické ovladače Intelu nemám v malíku, mám v tomto zkušenosti jen s nVidií.
Klávesnice
Nebudu teď hledat to reklamní procentuální vyjádření, které může být dost dobře srovnáním s 12" notebooky - spokojme se s tím, že jsou klávesy téměř stejně veliké jako na některých klasických noteboocích. Někde se však šetřit muselo, a vyjma dost mrňavých kurzorových kláves si musím postesknout nad zkráceným levým shiftem. Mám dojem, že 1000H tímto netrpí, a je to na malinko delší zvykání. Na psaní jako takové si zvyknete raz dva. Bál jsem se těch plochých oddělených apple-like tlačítek, ale sžijete se s tím během vteřiny, tady nemůže být o nějakém zvykání řeč. Odpor kláves je zvolen příjemně, ale povšiml jsem si, že někdy mají tendenci ke zdvojení napsaného znaku. Zatím nedokážu vypozorovat okolnosti tohoto děje, možná se to stává ve chvílích, kdy mi Blogger ukládá psaní a trochu tak zbrzdí browser, možná je to nešťastným místem stisku. Zkusím o tom napsat v některém z dalších článků. Není to nic zásadního - během tohoto odstavce se to zatím nestalo ani jednou. Není na škodu uvést i další drobnosti - klávesnici navzdory úsporám nechybí tlačítko pro přehlásku a apostrof, kterou nezřídka postrádám i u velkých klávesnic. Rovněž klávesa se zpětným lomítkem je přítomná, ale tu bych raději oželel, protože je kvůli ní zkrácený shift. Backspace má plnou délku, a enter je orientován na výšku, jak jsem už dlouhá léta zvyklý ze své stolní Natural Keyboard Elite. Tady jsem narazil na zvláštní jev - když píšu poslepu, mám tendenci mačkat enter jako by byl na délku, jako to měl můj starý notebook, a tak zakončuji věty přehláskou. A to i přesto, že na stolní klávesnici mám enter stejný. Ještě divnější je to, že mám tu a tam vlivem těch menších rozměrů tendence psát jako na smartphonu, a psát tak čárku přes funkční klávesu - to samozřejmě není potřeba, je to jen takový tik. Když už jsme u zvyků - tenhle notebook má správně umístněnou klávesu Fn, tedy až za CTRL, a control tak zůstává v rohu. Pro nové majitele zcela vyhovující, já všek měl dřív Fn v rohu, a teď si furt místo změny hlasitosti otevírám zavřené záložky a tak. Málem bych zapomněl - při psaní tohoto příspěvku mi dost vadí, že tu chybí Home a End. Starý notebook je měl, tady k nim musíte přistupovat přes Fn a ještě jsou umístěny na nejmenších tlačítkách celé klávesnice.
Touchpad
Přátelé, tohle je to nejlepší na celém Eee. Multidotykový touchpad je geniální záležitost. První skutečně funkční polohovací zařízení, které jsem kdy na notebooku potkal. Je úplně jedno jako sílu si pro pohyb touchpadu zvolíte - nevytváří to žádné falešné kontakty v sousedních bodech, jako je tomu u běžného touchpadu, a kurzor tak ani nedrhne ani neposkakuje. Tím, že je zaznamenáno každé místo dotyku zvlášť se jakoby posunuje celý vzorek prstu, a zatím se mi to jeví jako dokonale přesné, nikdy jsem nemusel přehmátnout. Vedle toho touchpad pozná, kolika prsty se dotýkáte, a dal tak vzniknout velice příjemnému systému gest. Některá jsou překombinovaná (neohrabané otáčení obrázků ála kružítko, tříprsté přepínání aplikací), ale ostatní fungují perfektně. Když chcete na stránce scrollovat, nemusíte ujíždět na kraj, kdy se v polovině případů netrefíte správně. Prostě místo jedním prstem popojedete dvěma. Kurzor zůstane na místě a stránka scrolluje. Zatím jsem se nesetkal ani jednou s tím, že by byla akce pochopena špatně (tedy místo pohybu bych scrolloval nebo místo scrollování hýbal kurzorem). Vedle toho navíc máte k dispozici celou plochu touchpadu, protože nejsou okraje rezervovány pro scrollbar. Tady si dovolím ještě jednu maličkost - Asus dělá netbooky ze všech nejdéle, a už mu došlo, že touchpad musí být co největší. Ty malé na ostatních netboocích jsou hotové peklo - na Eee je z velké části využita volná plocha pod klávesnicí, a tlačítka přesahují až na okraj. Plocha je tak dostatečně veliká a ovládání je maximálně pohodlné. Pro zajímavost uvedu nějaká další gesta - tříprsté tažení do stran funguje jako Page Down a Page Up, dvojklik druhým prstem při držení prvního zobrazí v místě kurzoru lupu podobnou té, pro kterou mají myši od Microsoftu tlačítko, kliknutí dvěma prsty simuluje prostřední tlačítko myši (konečně mohu otevírat odkazy na záložkách bez CTRL), méně praktické tříprsté kliknutí pak tlačítko pravé, ale to už se dělá fakt blbě. Zajímavé je také iPhone-like zoomování pomocí dvou prstů (funguje jak na obrázcích, tak třeba v internetovém prohlížeči). Nepoužívaná gesta se dají samozřejmě vypnout. Za jedinou nevýhodu považuji hlučné hardwarové tlačítko pro levé kliknutí. Jsem zvyklý jej používat namísto běžného poklepání na touchpad, a asi si budu muset odvyknout. Možná by mě ještě zajímalo, jak je na tom tohle sofistikované zařízení s linuxovými drivery. Zkoušet to asi nebudu, možná když dostanu na flashku nějakou live distribuci.
Baterie
Výdrž jsem zatím neměl moc příležitost testovat, ale z toho co jsem zatím zkoušel, tenhle netbook opravdu vydrží nejméně sedm hodin browsení po internetu při zapnuté wifině. Mám vypnuté BT a webovou kameru, ale jas obrazovky je plný (tuším, že server Svethardware odběr poctivě měřil, a je blbost jas vůbec snižovat, pokud to neděláte cíleně kvůli viditelnosti). Vedle psaní tohoto postu poslouchám muziku ve Foobaru, a ta výdrž skutečně odpovídá. Ukazatel výdrže zobrazuje po hodině a dvaceti minutách o hodinu a dvacet minut méně, což působí alespoň na mě docela věrohodně. Použití netbooku se tak alespoň u mě blíži mobilnímu telefonu. Když je potřeba, je vždy k dispozici na takovou dobu, jakou si umanu. Když ho nepoužívám, prostě ho zapojím na kabel. I když mobilní telefon je dost nepřesný - můj současný smartphone se při prohlížení internetu nad tři hodiny nedostane, ale je fakt, že už je dávno v důchodu, a byl mi právě proto zapůjčen. To jsem ale dost odbočil, výdrž baterie je prostě fantastická. Konkurence v tomto směru silně zaostává - netbooky s tříhodinovou výdrží podle mě ztrácí smysl. Asus dělá netbooky nejdéle a už má v tomto směru zkušenosti. K extrémní výdrži se už snaží dostat kupříkladu jeden z hybridních modelů od MSI, ale vážně sorry - 16 000 za netbook nedám.
Konektivita
To není na dlouhé povídání - wifi adaptér je velice kvalitní a má daleko lepší příjem než můj dosavadní velký notebook. Rovněž integrované bluetooth má výborný dosah (jen takový dodatek - například smartphone s Windows Mobile můžete použít jako router, a na notebooku tak pomocí bluetooth používat jeho internetové připojení přes GPRS či EDGE - nádhera do autobusu, zvlášť když si na počítači rozběhnete Operu Mini ve standardním zobrazení). Dále už se se světem spojíte jedině standardním ethernetovým kabelem. Modem přítomen není (on v našich končinách stejně nemá smysl).
Ostatní hardware a konektory
Z dalších konektorů jmenuji D-Sub pro připojení monitoru (DVI tu není, bohužel ani S-Video), tři USB, jacky pro sluchátka a mikrofon (mimochodem - v počítači je integrován stereo mikrofon, i celkem použitelně hlasité repráčky/chrchláky - ale netbook je samozřejmě hlavně sluchátková záležitost), čtečku paměťových karet (jsem si jistý SD, nevím co dalšího tam jde dát), a to je asi tak celé. SmartCard, PCMCIA a Firewire byste hledali marně. Nezmínil už jsem asi jen webovou kameru v rámu displaye. Ta má rozlišení 1.3 megapixelů, je znatelně rychlejší než na mém starém notebooku, ale pořád je to blbá webka. Obraz zrní, a já to stejně nepoužívám.
Uvnitř najdeme jednojádrový procesor Intel Atom o taktu 1.66 GHz, který samozřejmě umí dynamicky měnit frekvenci kvůli snížení spotřeby. Celkově je práce se systémem svižná, akorát ajaxové weby mi ve Firefoxu docela váznou (třeba u Facebooku zřetelně poznáte pomalejší načítání i scrollování). Google Chrome to však zvládá naprosto hravě, Operu jsem zatím nezkoušel. Disk je 160GB (což je velmi pěkné), defaultně rozdělený na dva oddíly (82,8GB a 61,2GB). Paměti je rovný 1 GB. Je to docela překvapivě výkonná mašinka, navzdory minimální spotřebě. Není divu, že se Atomy dávají i do minimalistických desktopových počítačů - vedle nízké spotřeby se dají také snadno uchladit. Eee 1000HE je velice tichý počítač - v žádném případě ne neslyšný, ale pokud ho necháte z nějakých zvláštních pohnutek zapnutý na nočním stolku, tak bez obav nerušeni usnete. Ventilátor o sobě dává více vědět až při plném vytížení, ale já osobně nevidím úkolu, který by byl pro podobné zařízení vhodný, a současně ždímal systémové prostředky.
Software
V počítači je předinstalován systém Windows XP Home, ke kterému už jsem se trochu vyjádřil v minulém článku. Vedle něj naleznete i nějaký předinstalovaný software, který jsem povětšinou hned odstranil, neboť je hodně zvláštně volen. Jmenujme například nejnovější Acrobat Reader (který jsem řádně nahradil Foxitem), sadu Microsoft Works (kterou jsem smazal aniž bych se obtěžoval zjistit k čemu slouží), 60denní trialku Microsoft Office (kterou jsem rovněž smazal, a navíc jsem se vytočil, že mi instalují do počítače zkušební verzi čehokoli), Skype (který si pro strýčka příhodu nechávám nainstalovaný, ale nespouštím), a InterVideo WinDVD (super věc pro počítač bez optické mechaniky). Něco skutečně užitečného - třeba pro rozbalování archivů nebo pořádné prohlížení obrázků - se nikdo nic instalovat neobtěžoval. Užitečné jsou samozřejmě utility přímo od Asusu, které umožňují dříve zmíněnou změnu rozlišení, správu výkonu procesoru, update BIOSu, nebo také pohodlné úplné vypínání WiFi, BT nebo webkamery bez nutnosti navštěvovat BIOS, nebo třeba jen restartovat počítač. Dále získáte 10GB virtuální disk Eee Storage, který je fyzicky umístěn na serverech Asusu a vy k němu přistupujete přes internet. V rámci systému se chová jako systémová složka. Tato služba byla jistě užitečná v začátcích, kdy byly v netboocích 2-20GB disky SSD, ale v tomhle stroji nemá zásadnějšího uplatnění (možná na nějakou tu zálohu), a navíc je jako bezplatná garantována pouze na 18 měsíců. Jelikož nejsem svolný v budoucnu za podobnou službu platit (zejména proto, že komerční služba zatím neexistuje a cena se tak nedá dohledat), nehodlám ji alespoň prozatím vůbec využít.
Závěr
No to je asi všechno. Za necelých deset tisíc včetně DPH získáváte velmi použitelný výkon, navíc s brutální výdrží baterie. Samozřejmě to není inzerovaných 9,5 hodin (i když - je někomu více než 7 málo?), ale vůbec bych se nedivil, kdybych třeba ráno kouknul na net, počítač zavřel a zapomněl vypnout, a po devíti hodinách ho našel na stole připravený k provozu. Při neustálém používání ale zůstaňme u těch sedmi hodin. Navíc se dá pohodlně otevřít v autobusu, a v posteli se do něj nezamotáte, protože nebudete potřebovat napájecí kabel (a i kdyby ano - je to vážně drobek, takže se dá aspoň odložit, ne jako to 15" jelito). Dost se těším, až vyzkouším na cestách ten mobilní internet (GPRS/EDGE mám placeno paušálně), protože to je hi-tech jako blázen :-). Kdysi jsem záviděl manažerům ty komicky těžkopádné notebooky, na kterých měli tlustým kabelem připojenu Nokii 6210 a stahovali maily rychlostí, která mohla dial-upu závidět, za 1,50 za minutu. Dneska mám telefon v kapse, notebook na klíně, a alespoň těch cca 100 kbps za nějakých 180 Kč měsíčně. Už teď mohu slíbit, že napíšu článek o reálných zkušenostech s tímto provozem - v nepohyblivém testování to bylo skutečně použitelné.
Zejména pokud jste už používali klasický notebook, bude tohle první co vás napadne - uživatel desktopu s nějakou tou miniaturizací počítá spíš. Kamarád (který mi vždy všechno nové podobně pochválí) prohlásil, že jestli to nemá ženskou velikost, tak teploušskou určitě. Eee je opravdu mrňous, a to ještě hovoříme o 10" modelu - kupříkladu devítipalcové netbooky od Aceru už jsou na mě fakt moc malé. Možná bych mohl neznalým nastínit, co si dnes pod pojmem netbook představujeme. Jedná se zpravidla o devíti nebo desetipalcový notebook s nízkoodběrovým procesorem Intel Atom, plnou bezdrátovou výbavou, zato bez optické mechaniky. Dražší modely rovněž disponují disky typu SSD, které neobsahují mechanické části, a jsou tak plně odolné otřesům a méně energeticky náročné. Já se rozhodl raději pro klasický disk, neboť za stejný obnos nabídne řádově vyšší kapacitu, a navíc ze zkušenosti vím, že vydrží víc než se povídá. Netbooky mají samozřejmě o něco menší klávesnici, a především touchpad, k čemuž se ještě dostaneme. Vzhledem k tomu, jaký důraz je kladen na mobilitu, vidím stěžejní vlastnost netbooku ve výdrži baterie. To je ostatně důvod, proč jsem si místo vytouženého Dellu koupil Asus. K tomu se rovněž dostaneme později.
Obsah balení
Vedle samotného notebooku, malinké šestičlánkové baterie a manuálů které nikdy neopustí igelit, naleznete v balení také napájecí adaptér (vskutku miniaturní - dřív se k Eee dávaly veliké), semišové pouzdro na zip, hadřík z mikrovlákna na otírání lesklé šasi, a tzv. Recovery CD, které není do notebooku kam dát. V zásadě vše, co byste mohli potřebovat. Osobně bych rád u netbooků viděl přibalená i nějaká chrchlající pecková sluchátka, co stojí desetikorunu a uživateli mohou nejednou vytáhnout trn z paty. A vůbec - k netbooku přibalují Skype, mohl to být klidně úplný kabelový headset. Náklady minimální, radost nemalá. Zatím to nikoho nenapadlo, ale třeba budu právě já tím, kdo změní svět k lepšímu.
Display
Pro začátek zmíním hlavní klad. Eee 1000HE má matný display! Už jsem se bál, že se té lesklé hrůze nevyhnu, ale byl jsem mile překvapen. Ano, barvy nejsou zvýrazněné tím pseudo-HDR efektem, a ve srovnání tak vypadají poněkud vybledleji (pozoruji to třeba na zelené - nevím, jestli je to mým zvykem z lesklého monitoru, nebo fakt ujíždí trochu do žluta), ale zato teď ležím na balkóně v lehátku, a vidím co je na obrazovce. Stejně tak v autobuse nebudu při sledování seriálů odkázán na kontrastní titulky, a uvidím to i s obrazem. Prostě fantazie. Nejde mi do hlavy, proč se ty šílené glossy pořád vyrábí. Teď to horší - rozlišení 1024x600 věru není obrovské. Na seriály je to paráda, na internet je to trochu jiné. Mám ale poměrně minimalisticky nastavený Firefox, a nechávám si přetékající obrázky zmenšovat rozšířením Image Zoom, takže je ve výsledku dost dobře použitelné. Horší je, když narazíte na aplikaci s fixní velikostí okna. Třeba v nastavení VLC nevidím dole na potvrzovací tlačítka, a musím tedy nastavení ukládat pomocí enteru naslepo. Pro tyhle případy má Eee hardwarové tlačítko, kterým je možné display krátkodobě přepnout do stále dobře podporovaného rozlišení 1024x768, a to podle vlastních preferencí buď na autoscrollovací režim nebo na deformovaný obraz. Vedle tohoto a nativního rozlišení nabízí tlačítko také 800x600, což zřejmě v životě nepoužijete. Nicméně možná to přijde vhod, až Eee připojím k televizi a budu potřebovat poměr 4:3 - grafické ovladače Intelu nemám v malíku, mám v tomto zkušenosti jen s nVidií.
Klávesnice
Nebudu teď hledat to reklamní procentuální vyjádření, které může být dost dobře srovnáním s 12" notebooky - spokojme se s tím, že jsou klávesy téměř stejně veliké jako na některých klasických noteboocích. Někde se však šetřit muselo, a vyjma dost mrňavých kurzorových kláves si musím postesknout nad zkráceným levým shiftem. Mám dojem, že 1000H tímto netrpí, a je to na malinko delší zvykání. Na psaní jako takové si zvyknete raz dva. Bál jsem se těch plochých oddělených apple-like tlačítek, ale sžijete se s tím během vteřiny, tady nemůže být o nějakém zvykání řeč. Odpor kláves je zvolen příjemně, ale povšiml jsem si, že někdy mají tendenci ke zdvojení napsaného znaku. Zatím nedokážu vypozorovat okolnosti tohoto děje, možná se to stává ve chvílích, kdy mi Blogger ukládá psaní a trochu tak zbrzdí browser, možná je to nešťastným místem stisku. Zkusím o tom napsat v některém z dalších článků. Není to nic zásadního - během tohoto odstavce se to zatím nestalo ani jednou. Není na škodu uvést i další drobnosti - klávesnici navzdory úsporám nechybí tlačítko pro přehlásku a apostrof, kterou nezřídka postrádám i u velkých klávesnic. Rovněž klávesa se zpětným lomítkem je přítomná, ale tu bych raději oželel, protože je kvůli ní zkrácený shift. Backspace má plnou délku, a enter je orientován na výšku, jak jsem už dlouhá léta zvyklý ze své stolní Natural Keyboard Elite. Tady jsem narazil na zvláštní jev - když píšu poslepu, mám tendenci mačkat enter jako by byl na délku, jako to měl můj starý notebook, a tak zakončuji věty přehláskou. A to i přesto, že na stolní klávesnici mám enter stejný. Ještě divnější je to, že mám tu a tam vlivem těch menších rozměrů tendence psát jako na smartphonu, a psát tak čárku přes funkční klávesu - to samozřejmě není potřeba, je to jen takový tik. Když už jsme u zvyků - tenhle notebook má správně umístněnou klávesu Fn, tedy až za CTRL, a control tak zůstává v rohu. Pro nové majitele zcela vyhovující, já všek měl dřív Fn v rohu, a teď si furt místo změny hlasitosti otevírám zavřené záložky a tak. Málem bych zapomněl - při psaní tohoto příspěvku mi dost vadí, že tu chybí Home a End. Starý notebook je měl, tady k nim musíte přistupovat přes Fn a ještě jsou umístěny na nejmenších tlačítkách celé klávesnice.
Touchpad
Přátelé, tohle je to nejlepší na celém Eee. Multidotykový touchpad je geniální záležitost. První skutečně funkční polohovací zařízení, které jsem kdy na notebooku potkal. Je úplně jedno jako sílu si pro pohyb touchpadu zvolíte - nevytváří to žádné falešné kontakty v sousedních bodech, jako je tomu u běžného touchpadu, a kurzor tak ani nedrhne ani neposkakuje. Tím, že je zaznamenáno každé místo dotyku zvlášť se jakoby posunuje celý vzorek prstu, a zatím se mi to jeví jako dokonale přesné, nikdy jsem nemusel přehmátnout. Vedle toho touchpad pozná, kolika prsty se dotýkáte, a dal tak vzniknout velice příjemnému systému gest. Některá jsou překombinovaná (neohrabané otáčení obrázků ála kružítko, tříprsté přepínání aplikací), ale ostatní fungují perfektně. Když chcete na stránce scrollovat, nemusíte ujíždět na kraj, kdy se v polovině případů netrefíte správně. Prostě místo jedním prstem popojedete dvěma. Kurzor zůstane na místě a stránka scrolluje. Zatím jsem se nesetkal ani jednou s tím, že by byla akce pochopena špatně (tedy místo pohybu bych scrolloval nebo místo scrollování hýbal kurzorem). Vedle toho navíc máte k dispozici celou plochu touchpadu, protože nejsou okraje rezervovány pro scrollbar. Tady si dovolím ještě jednu maličkost - Asus dělá netbooky ze všech nejdéle, a už mu došlo, že touchpad musí být co největší. Ty malé na ostatních netboocích jsou hotové peklo - na Eee je z velké části využita volná plocha pod klávesnicí, a tlačítka přesahují až na okraj. Plocha je tak dostatečně veliká a ovládání je maximálně pohodlné. Pro zajímavost uvedu nějaká další gesta - tříprsté tažení do stran funguje jako Page Down a Page Up, dvojklik druhým prstem při držení prvního zobrazí v místě kurzoru lupu podobnou té, pro kterou mají myši od Microsoftu tlačítko, kliknutí dvěma prsty simuluje prostřední tlačítko myši (konečně mohu otevírat odkazy na záložkách bez CTRL), méně praktické tříprsté kliknutí pak tlačítko pravé, ale to už se dělá fakt blbě. Zajímavé je také iPhone-like zoomování pomocí dvou prstů (funguje jak na obrázcích, tak třeba v internetovém prohlížeči). Nepoužívaná gesta se dají samozřejmě vypnout. Za jedinou nevýhodu považuji hlučné hardwarové tlačítko pro levé kliknutí. Jsem zvyklý jej používat namísto běžného poklepání na touchpad, a asi si budu muset odvyknout. Možná by mě ještě zajímalo, jak je na tom tohle sofistikované zařízení s linuxovými drivery. Zkoušet to asi nebudu, možná když dostanu na flashku nějakou live distribuci.
Baterie
Výdrž jsem zatím neměl moc příležitost testovat, ale z toho co jsem zatím zkoušel, tenhle netbook opravdu vydrží nejméně sedm hodin browsení po internetu při zapnuté wifině. Mám vypnuté BT a webovou kameru, ale jas obrazovky je plný (tuším, že server Svethardware odběr poctivě měřil, a je blbost jas vůbec snižovat, pokud to neděláte cíleně kvůli viditelnosti). Vedle psaní tohoto postu poslouchám muziku ve Foobaru, a ta výdrž skutečně odpovídá. Ukazatel výdrže zobrazuje po hodině a dvaceti minutách o hodinu a dvacet minut méně, což působí alespoň na mě docela věrohodně. Použití netbooku se tak alespoň u mě blíži mobilnímu telefonu. Když je potřeba, je vždy k dispozici na takovou dobu, jakou si umanu. Když ho nepoužívám, prostě ho zapojím na kabel. I když mobilní telefon je dost nepřesný - můj současný smartphone se při prohlížení internetu nad tři hodiny nedostane, ale je fakt, že už je dávno v důchodu, a byl mi právě proto zapůjčen. To jsem ale dost odbočil, výdrž baterie je prostě fantastická. Konkurence v tomto směru silně zaostává - netbooky s tříhodinovou výdrží podle mě ztrácí smysl. Asus dělá netbooky nejdéle a už má v tomto směru zkušenosti. K extrémní výdrži se už snaží dostat kupříkladu jeden z hybridních modelů od MSI, ale vážně sorry - 16 000 za netbook nedám.
Konektivita
To není na dlouhé povídání - wifi adaptér je velice kvalitní a má daleko lepší příjem než můj dosavadní velký notebook. Rovněž integrované bluetooth má výborný dosah (jen takový dodatek - například smartphone s Windows Mobile můžete použít jako router, a na notebooku tak pomocí bluetooth používat jeho internetové připojení přes GPRS či EDGE - nádhera do autobusu, zvlášť když si na počítači rozběhnete Operu Mini ve standardním zobrazení). Dále už se se světem spojíte jedině standardním ethernetovým kabelem. Modem přítomen není (on v našich končinách stejně nemá smysl).
Ostatní hardware a konektory
Z dalších konektorů jmenuji D-Sub pro připojení monitoru (DVI tu není, bohužel ani S-Video), tři USB, jacky pro sluchátka a mikrofon (mimochodem - v počítači je integrován stereo mikrofon, i celkem použitelně hlasité repráčky/chrchláky - ale netbook je samozřejmě hlavně sluchátková záležitost), čtečku paměťových karet (jsem si jistý SD, nevím co dalšího tam jde dát), a to je asi tak celé. SmartCard, PCMCIA a Firewire byste hledali marně. Nezmínil už jsem asi jen webovou kameru v rámu displaye. Ta má rozlišení 1.3 megapixelů, je znatelně rychlejší než na mém starém notebooku, ale pořád je to blbá webka. Obraz zrní, a já to stejně nepoužívám.
Uvnitř najdeme jednojádrový procesor Intel Atom o taktu 1.66 GHz, který samozřejmě umí dynamicky měnit frekvenci kvůli snížení spotřeby. Celkově je práce se systémem svižná, akorát ajaxové weby mi ve Firefoxu docela váznou (třeba u Facebooku zřetelně poznáte pomalejší načítání i scrollování). Google Chrome to však zvládá naprosto hravě, Operu jsem zatím nezkoušel. Disk je 160GB (což je velmi pěkné), defaultně rozdělený na dva oddíly (82,8GB a 61,2GB). Paměti je rovný 1 GB. Je to docela překvapivě výkonná mašinka, navzdory minimální spotřebě. Není divu, že se Atomy dávají i do minimalistických desktopových počítačů - vedle nízké spotřeby se dají také snadno uchladit. Eee 1000HE je velice tichý počítač - v žádném případě ne neslyšný, ale pokud ho necháte z nějakých zvláštních pohnutek zapnutý na nočním stolku, tak bez obav nerušeni usnete. Ventilátor o sobě dává více vědět až při plném vytížení, ale já osobně nevidím úkolu, který by byl pro podobné zařízení vhodný, a současně ždímal systémové prostředky.
Software
V počítači je předinstalován systém Windows XP Home, ke kterému už jsem se trochu vyjádřil v minulém článku. Vedle něj naleznete i nějaký předinstalovaný software, který jsem povětšinou hned odstranil, neboť je hodně zvláštně volen. Jmenujme například nejnovější Acrobat Reader (který jsem řádně nahradil Foxitem), sadu Microsoft Works (kterou jsem smazal aniž bych se obtěžoval zjistit k čemu slouží), 60denní trialku Microsoft Office (kterou jsem rovněž smazal, a navíc jsem se vytočil, že mi instalují do počítače zkušební verzi čehokoli), Skype (který si pro strýčka příhodu nechávám nainstalovaný, ale nespouštím), a InterVideo WinDVD (super věc pro počítač bez optické mechaniky). Něco skutečně užitečného - třeba pro rozbalování archivů nebo pořádné prohlížení obrázků - se nikdo nic instalovat neobtěžoval. Užitečné jsou samozřejmě utility přímo od Asusu, které umožňují dříve zmíněnou změnu rozlišení, správu výkonu procesoru, update BIOSu, nebo také pohodlné úplné vypínání WiFi, BT nebo webkamery bez nutnosti navštěvovat BIOS, nebo třeba jen restartovat počítač. Dále získáte 10GB virtuální disk Eee Storage, který je fyzicky umístěn na serverech Asusu a vy k němu přistupujete přes internet. V rámci systému se chová jako systémová složka. Tato služba byla jistě užitečná v začátcích, kdy byly v netboocích 2-20GB disky SSD, ale v tomhle stroji nemá zásadnějšího uplatnění (možná na nějakou tu zálohu), a navíc je jako bezplatná garantována pouze na 18 měsíců. Jelikož nejsem svolný v budoucnu za podobnou službu platit (zejména proto, že komerční služba zatím neexistuje a cena se tak nedá dohledat), nehodlám ji alespoň prozatím vůbec využít.
Závěr
No to je asi všechno. Za necelých deset tisíc včetně DPH získáváte velmi použitelný výkon, navíc s brutální výdrží baterie. Samozřejmě to není inzerovaných 9,5 hodin (i když - je někomu více než 7 málo?), ale vůbec bych se nedivil, kdybych třeba ráno kouknul na net, počítač zavřel a zapomněl vypnout, a po devíti hodinách ho našel na stole připravený k provozu. Při neustálém používání ale zůstaňme u těch sedmi hodin. Navíc se dá pohodlně otevřít v autobusu, a v posteli se do něj nezamotáte, protože nebudete potřebovat napájecí kabel (a i kdyby ano - je to vážně drobek, takže se dá aspoň odložit, ne jako to 15" jelito). Dost se těším, až vyzkouším na cestách ten mobilní internet (GPRS/EDGE mám placeno paušálně), protože to je hi-tech jako blázen :-). Kdysi jsem záviděl manažerům ty komicky těžkopádné notebooky, na kterých měli tlustým kabelem připojenu Nokii 6210 a stahovali maily rychlostí, která mohla dial-upu závidět, za 1,50 za minutu. Dneska mám telefon v kapse, notebook na klíně, a alespoň těch cca 100 kbps za nějakých 180 Kč měsíčně. Už teď mohu slíbit, že napíšu článek o reálných zkušenostech s tímto provozem - v nepohyblivém testování to bylo skutečně použitelné.
Publikováno v
17:24
29
komentářů
úterý 21. dubna 2009
Bezpečné sdílení ve Windows XP Home
Udělal jsem si radost novým netbookem - je to Asus Eee 1000HE. Zatím ho mám v rukou zhruba dvě hodiny, takže na článek o stroji si ještě počkejte, ale už jsem narazil na nepřítele číslo jedna - sdílení souborů a tiskáren ve Windows XP Home s nastaveným heslem. Jelikož způsob mé práce s více počítači vyžaduje funkční sdílení dosti soukromých dat v dosti nesoukromé síti, musel jsem tento souboj vyhrát. Všechno je sice na internetu, ale velmi rozprášeně. Tady to tedy máte v kuse.
Zásadní problém je v tom, že domácí verze XP Home obsahuje pouze tzv. zjednodušené sdílení, které umožňuje vzdálené připojení jen a pouze účtu Guest. To znamená, že existují pouze tři stavy přístupových práv:
Zaheslování účtů Administrator a Guest
Tohle je nejdůležitější. Oba účty totiž v XP Home existují bez hesla (takže k vám může vzdáleně přistupovat kdokoli), a není možné jej změnit standardní cestou. Naštěstí to jde z komandlajny.
Povolení sdílení
V průzkumníku (tedy "Tento počítač", či v jiném souborovém manažeru, který podporuje kontextové menu systému) nalistujte složku, kterou chcete sdílet v síti, klikněte na ní pravým tlačítkem, zvolte Sdílení a zabezpečení, a nechte se vést následujícími obrázky:
Tímto je jednoduché nastavení dokonáno, začátečníci mohou přestat číst; krok 3 není nutný. Sami uvidíte, že až budete sdílet další složky, kdy lze přeskočit první krok, jedná se o záležitost na pár sekund.
Pro zvídavé mám i vysvětlení celého stávajícího postupu: těmito kroky získá složka nové nastavení práv. Vedle stávajících uživatelů a skupin (jako váš vlastní účet, Administrators, System, atp.) vzniknou i práva pro skupinu Everyone, která dědí práva guesta, a dostanou se tak do ní pouze ti, kteří znají námi dříve nastavené heslo, ale také ti kteří používají v systému stejný login a heslo, jako některý z povolených uživatelů. Pokud se tedy logujete na obou svých počítačích jako "Franta" s heslem "tajné", můžete do složky přistupovat z obou počítačů bez nutnosti zadávat heslo Guesta. To je ostatně důvod, proč jsme nastavovali heslo Administratorovi. Kdyby se kdokoli jiný v síti připojil jako Administrator bez hesla, mohl by beztrestně do vaší složky přistupovat, jelikož by se shodovalo jak jméno ("Administrator"), tak heslo (prázdné) jednoho z povolených uživatelů. Pokud bude v síti další "Franta", který používá heslo "přísnětajné", nebude mu přístup udělen a bude dotázán na heslo.
Karta Zabezpečení a pokročilé nastavení práv (jen pro zkušené uživatele)
Možná byste rádi přístup do složky povolili i uživatelům, kteří tam standardně práva nemají (např. chcete vpustit uživatele s omezenými právy do svých vlastních Dokumentů, nebo co vás napadne), nebo byste chtěli vzdálenému uživateli zobrazit pouze výpis adresářové struktury, ale nepustit ho ke čtení souborů, atp. I toto je možné, ale už ne běžnou cestou. Potřebujeme totiž kartu Zabezpečení, která v XP Home standardně neexistuje. Dá se zprovoznit tímto způsobem [mirror].
Na této kartě si můžete přidávat uživatele a skupiny, jak je to možné v XP Professional:
Ale pozor, mám pro vás varování. Nejedná se tu o nastavení práv čistě pro sdílení (fakt to není v Home implementováno, jinak by byl tento článek zbytečný), ale o lokální zabezpečení složky. Můžete tam tedy vpustit další uživatele, atp. ale ať vás ani nenapadne odepřít přístup Systemu, atp., pokud tomu nerozumíte. Všechny změny platí nejen na síti, ale i lokálně.
Musíte si rovněž uvědomit další věc - můžete sice umožnit přístup dalších uživatelů, ale i kdybyste se roztrhali, nemůžete nastavovat individuální práva pro sdílení na síti. Ať si tam naklikáte co chcete, vzdálený uživatel bude mít vždycky práva Guesta (můžete je tedy nastavovat buď u skupiny Everyone, nebo přímo Guestovi, jinde nemají smysl).
No a teď jen nezapomeňte, že některé změny v právech či heslech se projeví až po odhlášení uživatele, nebo dokonce až po restartu. Až tedy dokončíte konfiguraci, pro sichr rebootujte aspoň ten který konfigurujete, pokud jste se navíc v průběhu pokoušeli připojit z nějakého klienta, tak se tam aspoň odhlašte a znovu přihlašte. Když to neuděláte, budou platit stará nastavení (např. když si "Franta" změní heslo ze správného na jiné, až do nového přihlášení k vám stále může přistupovat). To je asi všechno, a já si teď mohu připadat jako blázen, protože místo zkoumání nového počítače už hodiny dělám na tomhle článku ;-).
- Nikdo do patřičné složky zvenku nemůže
- Kdokoli v síti má práva ke čtení
- Kdokoli v síti má práva ke čtení i zápisu
Zaheslování účtů Administrator a Guest
Tohle je nejdůležitější. Oba účty totiž v XP Home existují bez hesla (takže k vám může vzdáleně přistupovat kdokoli), a není možné jej změnit standardní cestou. Naštěstí to jde z komandlajny.
- Ujistěte se, že jste přihlášeni na účtu s adminskými právy (pokud máte jen jediný, tak je to on)
- Klikněte na Start a zvolte Spustit
- Napište následující příkazy (kdy mojeheslo je libovolné heslo, kterým budou účty chráněny) a oba potvrďte enterem:
- net user guest mojeheslo
- net user administrator mojeheslo
- V obou případech by měla být změna hesla potvrzena hlášením "Příkaz byl úspěšně dokončen."
- Restartujte počítač
Povolení sdílení
V průzkumníku (tedy "Tento počítač", či v jiném souborovém manažeru, který podporuje kontextové menu systému) nalistujte složku, kterou chcete sdílet v síti, klikněte na ní pravým tlačítkem, zvolte Sdílení a zabezpečení, a nechte se vést následujícími obrázky:
Nejprve je třeba sdílení povolit, průvodce je pro naše potřeby zbytečný.
Nyní zapneme sdílení v síti (nejde to, pokud máte nahoře zaškrtnuto "Soukromá složka", takže si to případně zrušte), zvolíme název, a volitelně též udělíme práva pro zápis (pokud druhý checkbox nezaškrtnete, má klient práva pouze ke čtení). Okno potvrďte OK nebo Použít, jakkoli jste zvyklí.
Tímto je jednoduché nastavení dokonáno, začátečníci mohou přestat číst; krok 3 není nutný. Sami uvidíte, že až budete sdílet další složky, kdy lze přeskočit první krok, jedná se o záležitost na pár sekund.
Pro zvídavé mám i vysvětlení celého stávajícího postupu: těmito kroky získá složka nové nastavení práv. Vedle stávajících uživatelů a skupin (jako váš vlastní účet, Administrators, System, atp.) vzniknou i práva pro skupinu Everyone, která dědí práva guesta, a dostanou se tak do ní pouze ti, kteří znají námi dříve nastavené heslo, ale také ti kteří používají v systému stejný login a heslo, jako některý z povolených uživatelů. Pokud se tedy logujete na obou svých počítačích jako "Franta" s heslem "tajné", můžete do složky přistupovat z obou počítačů bez nutnosti zadávat heslo Guesta. To je ostatně důvod, proč jsme nastavovali heslo Administratorovi. Kdyby se kdokoli jiný v síti připojil jako Administrator bez hesla, mohl by beztrestně do vaší složky přistupovat, jelikož by se shodovalo jak jméno ("Administrator"), tak heslo (prázdné) jednoho z povolených uživatelů. Pokud bude v síti další "Franta", který používá heslo "přísnětajné", nebude mu přístup udělen a bude dotázán na heslo.
Karta Zabezpečení a pokročilé nastavení práv (jen pro zkušené uživatele)
Možná byste rádi přístup do složky povolili i uživatelům, kteří tam standardně práva nemají (např. chcete vpustit uživatele s omezenými právy do svých vlastních Dokumentů, nebo co vás napadne), nebo byste chtěli vzdálenému uživateli zobrazit pouze výpis adresářové struktury, ale nepustit ho ke čtení souborů, atp. I toto je možné, ale už ne běžnou cestou. Potřebujeme totiž kartu Zabezpečení, která v XP Home standardně neexistuje. Dá se zprovoznit tímto způsobem [mirror].
Na této kartě si můžete přidávat uživatele a skupiny, jak je to možné v XP Professional:
Ale pozor, mám pro vás varování. Nejedná se tu o nastavení práv čistě pro sdílení (fakt to není v Home implementováno, jinak by byl tento článek zbytečný), ale o lokální zabezpečení složky. Můžete tam tedy vpustit další uživatele, atp. ale ať vás ani nenapadne odepřít přístup Systemu, atp., pokud tomu nerozumíte. Všechny změny platí nejen na síti, ale i lokálně.
Musíte si rovněž uvědomit další věc - můžete sice umožnit přístup dalších uživatelů, ale i kdybyste se roztrhali, nemůžete nastavovat individuální práva pro sdílení na síti. Ať si tam naklikáte co chcete, vzdálený uživatel bude mít vždycky práva Guesta (můžete je tedy nastavovat buď u skupiny Everyone, nebo přímo Guestovi, jinde nemají smysl).
No a teď jen nezapomeňte, že některé změny v právech či heslech se projeví až po odhlášení uživatele, nebo dokonce až po restartu. Až tedy dokončíte konfiguraci, pro sichr rebootujte aspoň ten který konfigurujete, pokud jste se navíc v průběhu pokoušeli připojit z nějakého klienta, tak se tam aspoň odhlašte a znovu přihlašte. Když to neuděláte, budou platit stará nastavení (např. když si "Franta" změní heslo ze správného na jiné, až do nového přihlášení k vám stále může přistupovat). To je asi všechno, a já si teď mohu připadat jako blázen, protože místo zkoumání nového počítače už hodiny dělám na tomhle článku ;-).
Publikováno v
19:13
4
komentářů
pátek 20. března 2009
Ke krizi, svobodě a krizi svobody
Ti nejvnímavější čtenáři si povšimnuli, že už jsem zase měsíc nic nenapsal. Ne snad, že bych neměl o čem, ale v mém případě je sepsání blogpostu natolik časožravé, že vás raději nechávám na suchu. Naštěstí ale můžu být líný, neboť se o mě vždycky někdo postará, a prezentaci patřičných myšlenek mi zajistí. Něco velmi, velmi podobného jsem chtěl sepsat sám, ale mohu vás při vší své pohodlnosti odkázat na Misantropův zápisník. Ba i odkázané články doporučím. Tedy ten druhý pouze těm, které zajímá finančnictví alespoň v populární formě ;-).
Publikováno v
9:57
0
komentářů
neděle 15. února 2009
Frontman
Poslední dobou si sotva udělám dost času na kytaru, tím méně pak na kytarové hry, ovšem krátkou zmínku si dovolím. Můj nejoblíbenější klon Guitar Hero konečně překlenul své problémy s právním oddělením Activisionu a přichází opět na scénu. Přináší však několik změn. Jednou z nich je kompletně předělaná grafika, jelikož ta původní byla příliš podobná GH. Jelikož to opět není žádná sláva, je bohužel potřeba znovu vyčkávat na práci modderů, jejichž dosavadní práce byla v nemálé míře zmařena. Další je změna názvu. Hra se nejprve z Guitar Zero 2 přejmenovala na Guitar Star, aby bylo zřejmé, že na hře pracuje dočista jiný tým, nyní na poměrně nelogický, ale přesto zvučný název Frontman (tento byl uživatelským hlasováním vybrán oproti návrhu Hexadecibel, čemuž se může sotva někdo divit). Kytara bohužel musela z názvu zmizet. No a autor vzal nový release z jedné vody na čisto, a můžete si tak stáhnout jednotný instalační balíček, který vás ušetří instalace několika prerequisites. Obrázek ze stávající verze hry je zde:
Doplněno: Ještě bych zapomněl na jednu ingame maličkost. U skladeb z Rock Bandu už funguje rozpoznávání sól, která jseou průběžně hodnocena procenty podle toho, kolik not jste dokázali zahrát. Na konci dostanete hlášku typu "Good solo", a tím to zatím hasne. Obrázek:
Publikováno v
0:24
1 komentářů
pátek 30. ledna 2009
Grand Theft Auto IV
Kolem série GTA bylo vždycky hodně humbuku. Ať už kvůli její úžasné hratelnosti, nebo kvůli podivným existencím, kterým v akční gangsterské hře vadí sprostá slova a násilí. Čtvrtý díl však vzbudil nečekaný rozruch po vydání počítačové konverze. Verze pro PC je totiž technicky natolik zprasená, že až na pár světlých výjimek rozdělila hráčskou obec na rozzuřené zákazníky, kteří hru zcela zatratí a fanatické obdivovače, kteří dělají, že žádné nedostatky nevidí. Těžko hledat nějaký střed - já se tedy k této trošce přidám v tomto dosti dlouhém blogpostu.
Kapitola vizuální a hardwarová
Začněme tou stokrát omletou částí, kdy GTA nahrává první jmenované skupině. GTA je na dnešní "nextgenové" poměry dost hnusně vypadající hra. Ač se mi velice líbí všechno kolem herních aut (realisticky se lesknoucí lak, vzorky na pneumatikách, tříštivé sklo, škrábance po kontaktech s okolím, muchlání plechů na sto způsobů, atp.), vše ostatní mi brání považovat GTA za hru s hezkou grafikou. Nenadchnou mě rozplizlé textury na domech či ve tvářích, postupně se zjevující keře a světla z lamp (o tom více později), igelitová voda, chybějící antialiasing, a už vůbec ne ten příšerný dithering. Dá se říct, že nebýt právě jeho, grafická stránka hry by mohla vypadat dočista jinak (a také bychom mohli předpokládat, že by se nemalá část výkonu přenesla z CPU na grafickou kartu). V současném stavu jsou tak nejen všechny stíny rušivé a pixelovaté (to mi vadilo už na screenech hráčů, kteří byli z grafiky nadšeni; extrémně ošklivě vypadá stín vržený na tvář herní postavy, kdy se prostě poďobe černými tečkami), ale také objekty s horší viditelností se upravují právě ditheringem! Ve výsledku se vám v dálce objeví pár pixelů, ty se postupně dokreslují v divně děravý keř (jaképak zamlžení - buď je pixel vidět zcela nebo vůbec), a když už jste dostatečně blízko, máte před sebou epesní křoví s nevalnou texturou. Ostatně dalo by se to považovat za únosné, kdyby se tu skutečně jednalo o nějakou dálku. Problém GTA je v otřesné optimalizaci, kdy každých pár metrů vzdáleného vykreslování sníží rychlost hry dosti zásadní měrou. Musíte si tak najít míru, kdy se hra ještě hýbe. Na svém počítači jsem tak při nastavení, které hraje více na výkon než na vzhled (dává mi to kolem 40 FPS a jen velmi výjimečně krátkodobě padá až k 29 - považuji to za rozumné, protože hra bude škaredá i při maximálním nastavení, na které dnes stejně nemáme počítače, tak proč si nevsadit na plynulost), v poslední misi narazil na fajnový moment, kdy se mi pod koly motorky začal zjevovat barel asi tak vteřinu před tím, než jsem na něj najel, spadl z motorky a po dosti dlouhé přestřelce prohrál a šel si to dát znovu. Když jedete parkem, taky není nic pěkného, když vám pod koly začnou růst keře. Optimalizace vykreslování se hodně zlepšila s patchem 1.0.2, ale ani tak se nemůžete v draw distance (nastavuje se zvlášť právě pro hranici ditheringu a pro detaily jakými je světlo, stín, průhledná skla, předměty které nejsou budovami, či podobné "drobnůstky") příliš rozšoupnout. Tolik pro stranu kritiků.
Strana fanatická se rozplývá nad tím, že jim to vůbec jede (třeba při 25 FPS), a už od prvního ohlášení tvrdí, že hra vypadá lépe než Mafia II. To je tvrzení naprosto absurdní už od prvních obrázků, ale vymlouvejte jim něco. Na oslavování Mafie však zatím vůbec není čas, protože hra ještě vůbec nevyšla, a ke cti Rockstaru je třeba dodat, že GTA šlo na trh cca o 2 roky dřív, než můžeme českého konkurenta vůbec očekávat. Dále jmenovaní tvrdí, že podobná hra je navzdory svému vzezření natolik HW náročná proto, že máte k dispozici celé město, mnoho aut a chodce. To je maximální bullshit, protože celé město (v San Andreas dokonce stát), fůru aut, a obdobně "inteligentní" chodce jsme viděli už v předchozích dílech, které bez keců fungovaly i na největších šlupkách. Pokud by to mělo záviset na jejich náročnější grafice, musela by dle mého soudu dostávat nálož grafická karta, nikoli procesor. A beztak to hezky nevypadá, tak co. Kdybych měl já ke grafice GTA kromě těch aut zmínit ještě něco pěkného, tak celé město vypadá docela dobře z dálky (ze člunu z moře, popř. z helikoptéry), kdy ho kazí především chybějící antialiasing, jinak se dost věcí ztratí. Plus se mi líbí výbuchy a k nim příslušný kouř.
Kapitola herní a příběhová
Když se podaří hru nastavit tak, aby se hýbala, začne se ukazovat příjemnější stránka. GTA mělo vždy výbornou hratelnost, a ani čtyřka není výjimkou. Bývá jí sice vytýkáno velké omezení možností oproti předchozímu San Andreas, ovšem v SA to bylo právě příliš mnoho možností, co mi nakonec hru zevšednilo natolik, že jsem ji poprvé vůbec nedohrál. Člověk prostě pořád tak nějak chodí a dělá blbiny, až ho to přestane celé bavit. Při druhém hraní San Andreas jsem ptákoviny typu basketbal, seskoky padákem, posilování, obíhání nemovitostí, či pseudorandnění (takové ty jízdy po ghettu, kdy vy řídíte, a partnerka střílí po ostatních gangstas ;-)) zcela vynechal, a hra mě bavila mnohem víc. Opuštění utahaných stealth misí ve čtyřce jsem dokonce velmi uvítal. Jsou to většinou spíše věci, které se vyjímají v recenzích, než vítané herní prvky. Co však musím uznat je to, že ze čtyřky vyjma podobných věcí poněkud zmizela i hravost. Vzpomínám na létání vrtulníčkem po stavbě, honičku na čtyřkolkách, strašení chlápka přivázaného ke kapotě rychlého vozu, létání v letadle nízko nad zemí, střílení z boku vrtulníku, atp. V novém díle je trochu atypické snad jen zastavení policejního transportu uprostřed tunelu. Nicméně jinak si na rozdíl od mnoha dalších hráčů na mise stěžovat nemohu. Na poměry střílečky mi připadají poměrně pestré, a během hraní jsem se vůbec nenudil. Hodně tomu pomáhá i možnost překonávat dlouhé vzdálenosti taxíkem, díky čemuž hra neztráci dynamiku. Docela protifrustrační jsou i automatické savy, možnost hrát misi po neúspěchu znovu, aniž byste se museli vracet na místo zadání, nebo třeba ponechání zbraní po odchodu z nemocnice (když vás "zabijí"). Nově existuje ve hře v poslední době populární možnost krytí se za předměty a střelba naslepo, což je sice nereálné, ale zato efektní, a pomáhá to udržovat obtížnost na rozumné mezi. Za překážky se hojně kryjí i soupeři, nicméně jsou to trochu idioti, takže je spíše pravděpodobné, že vás nepříjemně překvapi chlápek s brokovnicí schovaný za krabicí, než že by se efektivně bránili vaší palbě.
O příběhu bohužel moc promlouvat nebudu. Díky způsobu, jakým GTA nabízí mise, se stal časem poněkud roztříštěným (přeskakujete od jedné linky k druhé), a já ho zhruba v polovině přestal sledovat. Toho jsem ke konci litoval, protože jsem začal dostávat různé varianty dalšího postupu, a svá rozhodnutí jsem založil výhradně na náhodě. A protože jsem používal pouze autosave, nemám teď možnost se před jednotlivá rozhodnutí vrátit a zkusit si odlišné varianty příběhu (zejména finále). Teď je mi to líto, protože větvený příběh považuji za zajímavý přínos. Nu což - někdy si to zahraji znovu a budu chytřejší. Dovolím si jen jednu reakci na Case - psal, že si postavy v příběhu stále stěžují na svou chudobu, i když konto je poměrně tučné. Má zkušenost je odlišná - díky poměrně neefektivnímu nakládání s municí jsem byl na rozdíl od všech předchozích dílů neustále na štíru s penězi, a do poslední mise jsem sice nakráčel se slušným arzenálem, ale za to se třemi stovkami na účtu. Když to srovnám s miliony ve Vice City a desítkami milionů v San Andreas... Asi je to spíše o tom, jak kdo tu hru hraje.
Ještě zmínim jednu věc, která mě zaskočila. Velká síla předchozích dílů byla ve freeplayi po dokončení hry, kdy si hráč z našetřených milionů koupil obrovský arzenál, někam se schoval, a ve velkém likvidoval policisty a vojáky, odlétával helikoptérami, odjížděl tanky, atp. Tady je to celé zazděné tím, že jednak nemáte prachy, dále postava neudrží zrovna moc munice (25 granátů a 8 raket vás dlouho proti tankům a vrtulníkům neochrání), a také je to do krámku se zbraněmi vždycky krapet z ruky a nákup je kvůli neskočitelným animacím dost pomalý. To mě zaskočilo hodně - hodinové sestřelování policejních helikoptér patří mezi oblíbené kratochvíle nejednoho hráče GTA. Tady se po dohrání musíte spokojit třeba se hrou na nájemného vraha, kdy vždy dostanete jak konkrétní cíl, tak i zbraň a neprůstřelnou vestu, a policie si vašeho konání sotva všimne. Má dost práce s tím, aby vás sledovala, když na závorách nezaplatíte mýto.
Shrnutí
Tentokrát se pokusím v závěru příliš nerozkecat. Navzdory technické hrůznosti si skutečně dovolím GTA IV označit za dobrou hru. Jakmile se vám ji podaří rozhýbat (což není hned, protože nastavení se může jevit v jedné situaci jako dostačující a v jiné už jako nesnesitelně náročné), už má skoro vše, co bych od podobné hry chtěl (zvláště dokud hrajete příběhové mise). Jenže se pořád jedná o jedinou hru, kterou jsem u sebe zatím nerozjel na plné detaily, nemůžu doporučit její koupi za současnou krabicovou cenu. Za 1200 mně osobně nestojí. Zvažte koupi na Steamu, a nebo prostě chvíli počkejte.
Začněme tou stokrát omletou částí, kdy GTA nahrává první jmenované skupině. GTA je na dnešní "nextgenové" poměry dost hnusně vypadající hra. Ač se mi velice líbí všechno kolem herních aut (realisticky se lesknoucí lak, vzorky na pneumatikách, tříštivé sklo, škrábance po kontaktech s okolím, muchlání plechů na sto způsobů, atp.), vše ostatní mi brání považovat GTA za hru s hezkou grafikou. Nenadchnou mě rozplizlé textury na domech či ve tvářích, postupně se zjevující keře a světla z lamp (o tom více později), igelitová voda, chybějící antialiasing, a už vůbec ne ten příšerný dithering. Dá se říct, že nebýt právě jeho, grafická stránka hry by mohla vypadat dočista jinak (a také bychom mohli předpokládat, že by se nemalá část výkonu přenesla z CPU na grafickou kartu). V současném stavu jsou tak nejen všechny stíny rušivé a pixelovaté (to mi vadilo už na screenech hráčů, kteří byli z grafiky nadšeni; extrémně ošklivě vypadá stín vržený na tvář herní postavy, kdy se prostě poďobe černými tečkami), ale také objekty s horší viditelností se upravují právě ditheringem! Ve výsledku se vám v dálce objeví pár pixelů, ty se postupně dokreslují v divně děravý keř (jaképak zamlžení - buď je pixel vidět zcela nebo vůbec), a když už jste dostatečně blízko, máte před sebou epesní křoví s nevalnou texturou. Ostatně dalo by se to považovat za únosné, kdyby se tu skutečně jednalo o nějakou dálku. Problém GTA je v otřesné optimalizaci, kdy každých pár metrů vzdáleného vykreslování sníží rychlost hry dosti zásadní měrou. Musíte si tak najít míru, kdy se hra ještě hýbe. Na svém počítači jsem tak při nastavení, které hraje více na výkon než na vzhled (dává mi to kolem 40 FPS a jen velmi výjimečně krátkodobě padá až k 29 - považuji to za rozumné, protože hra bude škaredá i při maximálním nastavení, na které dnes stejně nemáme počítače, tak proč si nevsadit na plynulost), v poslední misi narazil na fajnový moment, kdy se mi pod koly motorky začal zjevovat barel asi tak vteřinu před tím, než jsem na něj najel, spadl z motorky a po dosti dlouhé přestřelce prohrál a šel si to dát znovu. Když jedete parkem, taky není nic pěkného, když vám pod koly začnou růst keře. Optimalizace vykreslování se hodně zlepšila s patchem 1.0.2, ale ani tak se nemůžete v draw distance (nastavuje se zvlášť právě pro hranici ditheringu a pro detaily jakými je světlo, stín, průhledná skla, předměty které nejsou budovami, či podobné "drobnůstky") příliš rozšoupnout. Tolik pro stranu kritiků.
Strana fanatická se rozplývá nad tím, že jim to vůbec jede (třeba při 25 FPS), a už od prvního ohlášení tvrdí, že hra vypadá lépe než Mafia II. To je tvrzení naprosto absurdní už od prvních obrázků, ale vymlouvejte jim něco. Na oslavování Mafie však zatím vůbec není čas, protože hra ještě vůbec nevyšla, a ke cti Rockstaru je třeba dodat, že GTA šlo na trh cca o 2 roky dřív, než můžeme českého konkurenta vůbec očekávat. Dále jmenovaní tvrdí, že podobná hra je navzdory svému vzezření natolik HW náročná proto, že máte k dispozici celé město, mnoho aut a chodce. To je maximální bullshit, protože celé město (v San Andreas dokonce stát), fůru aut, a obdobně "inteligentní" chodce jsme viděli už v předchozích dílech, které bez keců fungovaly i na největších šlupkách. Pokud by to mělo záviset na jejich náročnější grafice, musela by dle mého soudu dostávat nálož grafická karta, nikoli procesor. A beztak to hezky nevypadá, tak co. Kdybych měl já ke grafice GTA kromě těch aut zmínit ještě něco pěkného, tak celé město vypadá docela dobře z dálky (ze člunu z moře, popř. z helikoptéry), kdy ho kazí především chybějící antialiasing, jinak se dost věcí ztratí. Plus se mi líbí výbuchy a k nim příslušný kouř.
Kapitola herní a příběhová
Když se podaří hru nastavit tak, aby se hýbala, začne se ukazovat příjemnější stránka. GTA mělo vždy výbornou hratelnost, a ani čtyřka není výjimkou. Bývá jí sice vytýkáno velké omezení možností oproti předchozímu San Andreas, ovšem v SA to bylo právě příliš mnoho možností, co mi nakonec hru zevšednilo natolik, že jsem ji poprvé vůbec nedohrál. Člověk prostě pořád tak nějak chodí a dělá blbiny, až ho to přestane celé bavit. Při druhém hraní San Andreas jsem ptákoviny typu basketbal, seskoky padákem, posilování, obíhání nemovitostí, či pseudorandnění (takové ty jízdy po ghettu, kdy vy řídíte, a partnerka střílí po ostatních gangstas ;-)) zcela vynechal, a hra mě bavila mnohem víc. Opuštění utahaných stealth misí ve čtyřce jsem dokonce velmi uvítal. Jsou to většinou spíše věci, které se vyjímají v recenzích, než vítané herní prvky. Co však musím uznat je to, že ze čtyřky vyjma podobných věcí poněkud zmizela i hravost. Vzpomínám na létání vrtulníčkem po stavbě, honičku na čtyřkolkách, strašení chlápka přivázaného ke kapotě rychlého vozu, létání v letadle nízko nad zemí, střílení z boku vrtulníku, atp. V novém díle je trochu atypické snad jen zastavení policejního transportu uprostřed tunelu. Nicméně jinak si na rozdíl od mnoha dalších hráčů na mise stěžovat nemohu. Na poměry střílečky mi připadají poměrně pestré, a během hraní jsem se vůbec nenudil. Hodně tomu pomáhá i možnost překonávat dlouhé vzdálenosti taxíkem, díky čemuž hra neztráci dynamiku. Docela protifrustrační jsou i automatické savy, možnost hrát misi po neúspěchu znovu, aniž byste se museli vracet na místo zadání, nebo třeba ponechání zbraní po odchodu z nemocnice (když vás "zabijí"). Nově existuje ve hře v poslední době populární možnost krytí se za předměty a střelba naslepo, což je sice nereálné, ale zato efektní, a pomáhá to udržovat obtížnost na rozumné mezi. Za překážky se hojně kryjí i soupeři, nicméně jsou to trochu idioti, takže je spíše pravděpodobné, že vás nepříjemně překvapi chlápek s brokovnicí schovaný za krabicí, než že by se efektivně bránili vaší palbě.
O příběhu bohužel moc promlouvat nebudu. Díky způsobu, jakým GTA nabízí mise, se stal časem poněkud roztříštěným (přeskakujete od jedné linky k druhé), a já ho zhruba v polovině přestal sledovat. Toho jsem ke konci litoval, protože jsem začal dostávat různé varianty dalšího postupu, a svá rozhodnutí jsem založil výhradně na náhodě. A protože jsem používal pouze autosave, nemám teď možnost se před jednotlivá rozhodnutí vrátit a zkusit si odlišné varianty příběhu (zejména finále). Teď je mi to líto, protože větvený příběh považuji za zajímavý přínos. Nu což - někdy si to zahraji znovu a budu chytřejší. Dovolím si jen jednu reakci na Case - psal, že si postavy v příběhu stále stěžují na svou chudobu, i když konto je poměrně tučné. Má zkušenost je odlišná - díky poměrně neefektivnímu nakládání s municí jsem byl na rozdíl od všech předchozích dílů neustále na štíru s penězi, a do poslední mise jsem sice nakráčel se slušným arzenálem, ale za to se třemi stovkami na účtu. Když to srovnám s miliony ve Vice City a desítkami milionů v San Andreas... Asi je to spíše o tom, jak kdo tu hru hraje.
Ještě zmínim jednu věc, která mě zaskočila. Velká síla předchozích dílů byla ve freeplayi po dokončení hry, kdy si hráč z našetřených milionů koupil obrovský arzenál, někam se schoval, a ve velkém likvidoval policisty a vojáky, odlétával helikoptérami, odjížděl tanky, atp. Tady je to celé zazděné tím, že jednak nemáte prachy, dále postava neudrží zrovna moc munice (25 granátů a 8 raket vás dlouho proti tankům a vrtulníkům neochrání), a také je to do krámku se zbraněmi vždycky krapet z ruky a nákup je kvůli neskočitelným animacím dost pomalý. To mě zaskočilo hodně - hodinové sestřelování policejních helikoptér patří mezi oblíbené kratochvíle nejednoho hráče GTA. Tady se po dohrání musíte spokojit třeba se hrou na nájemného vraha, kdy vždy dostanete jak konkrétní cíl, tak i zbraň a neprůstřelnou vestu, a policie si vašeho konání sotva všimne. Má dost práce s tím, aby vás sledovala, když na závorách nezaplatíte mýto.
Shrnutí
Tentokrát se pokusím v závěru příliš nerozkecat. Navzdory technické hrůznosti si skutečně dovolím GTA IV označit za dobrou hru. Jakmile se vám ji podaří rozhýbat (což není hned, protože nastavení se může jevit v jedné situaci jako dostačující a v jiné už jako nesnesitelně náročné), už má skoro vše, co bych od podobné hry chtěl (zvláště dokud hrajete příběhové mise). Jenže se pořád jedná o jedinou hru, kterou jsem u sebe zatím nerozjel na plné detaily, nemůžu doporučit její koupi za současnou krabicovou cenu. Za 1200 mně osobně nestojí. Zvažte koupi na Steamu, a nebo prostě chvíli počkejte.
Publikováno v
17:04
3
komentářů
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
