úterý 14. července 2009

Senzorické schopnosti HTC Touch Pro2

Tentokráte nečekejte žádné užitečné informace, píšu tenhle blogpost jen tak pro radost, protože mě některé funkce nového geekphonu neustále fascinují. Senzorem rozumíme zařízením, kterým je přístroj schopen vnímat své okolí. Většina dnešních telefonů obsahuje senzory tři. Mikrofon, membránová tlačítka a fotoaparát. Teď počítejte se mnou, kolik jsem toho našel na Rhodiu.

  1. Mikrofon samozřejmě nemůže na žádném telefonu chybět. Můj má dokonce dva. Jeden pro běžné telefonování, ten je umístěn na spodní straně přístroje. Druhý je na pravém boku - při běžném volání zaznamenává ruchy okolí, které jsou následně odstraněny ze signálu hlavního mikrofonu, a druhá strana vás tak slyší co možná nejčistěji. Pokud telefon při hovoru položíte na stůl, slouží jako hlavní pro hlasitý odposlech.
  2. Membránová tlačítka jsou zde také, ale jak jsem již řekl v minulém článku, v zavřeném stavu je jich málo. Vyjma jednoho nalezneme pouze tlačítka povinná pro specifikaci Windows Mobile. Ovládání hlasitosti, dvě sluchátka ("červené" spojené s návratem na pohotovostní obrazovku), tlačítko Start, tlačítko Zpět, a vypínač (krátký stisk vypíná display, dlouhý se dotáže na úplné vypnutí). Zajímavý je jen vypínač mikrofonu na zadní straně, sloužící hlavně pro hlasitý odposlech (funguje i při hovoru u ucha, ale je to zbytečné - spíše použijete tlačítko na displayi). Bohužel chybí spoušť fotoaparátu, což mě docela mrzí. Jakékoli ztráty ale kompenzuje velká vysouvací hardwarová klávesnice. Jak už jsem zmínil v dlouhém článku - rozhodně nejlepší mobilní klávesnice, na které jsem měl kdy tu čest psát.
  3. Pokud se to vůbec sluší zmiňovat, telefon reaguje i na samotné vysunutí klávesnice. To ji jednak aktivuje (popř. podsvítí), a dále se přepne telefon do režimu landscape, a zobrazuje všechny aplikace na šířku. To je ale ovšem dosti samozřejmost, telefony s vysouvací klávesnicí to umí odjakživa. Podobně umí telefon reagovat na vytažení dotykového pera. Netuším sice proč, ale je pravda, že některé aplikace toho umí využít jako ovládacího prvku. Telefon sám reaguje rozsvícením. Nicméně na sérii HTC Touch se stylus prakticky nevyužívá. Snad leda při hodně dlouhém browsení po internetu.
  4. Fotoaparát je také zdvojený. Na zadní straně je hlavní 3.2mpx fotoaparát, který slouží pro většinu fotografií a záznam videa. Nabízí autofocus a touchfocus (prostě tapnete na display, a tam se zaostří), zoom je samozřejmě pouze digitální. Kvalita fotografií věru není zázračná, a jen potvrzuje mou nedůvěru v kamery v mobilech. Nicméně pro potřeby dokumentační a momentkové postačí. Fotografování není mým koníčkem. Kamera na přední straně má pak tradiční VGA rozlišení a slouží pro videohovory a autoportréty.
  5. I dotykové senzory najdeme dva. Primární je samozřejmě obrovský odporový display se skutečně ideálně volenou citlivostí. Objektivně bych měl nepřítomnost kapacitní vrstvy hodnotit záporně, leč musím uznat, že mi možnost občasného využití stylusu nebo třeba dotyk přes tričko, když mám mastné ruce, vyhovuje daleko víc, než nutnost použití prstu, byť preciznější. Dotykovým senzorem je i zoomovací proužek mezi tlačítky a displayem. Ten povětšinou leží ladem. Použijete ho při fotografování, v Google Maps nebo při označení výřezu u fotografie kontaktu. V prohlížečích fotografií a internetu je sice podporován, ale v obém použijete spíše dvojité poklepání prstem na konkrétní místo. Je to rychlejší a přesnější.
  6. Prvním zástupcem méně tradičního hardwaru je světlocitlivý senzor skrytý poblíž signalizačních diod. Ten slouží k regulaci podsvícení displaye a klávesnice. Display tak ve tmě svítí jen na nezbytné minimum, aby zbytečně neoslňoval, na přímém slunečním světle pak svítí na plný výkon, aby se obrazovka prosadila. Klávesnice za světla nesvítí vůbec, prosvětluje se pouze v noci. Což je asi dost dobře, protože se kolega s T-Mobile G1 o bílém podsvícení světlých tlačítek nevyjadřoval zrovna nadšeně :-). Za přirozeného světla funguje senzor skvěle, za umělého je trochu méně přesný. Doma si toho ani nevšimnete, ale když jsem s "otevřeným" telefonem v ruce procházel kolem obchodů v nákupním centru, klávesnice u každých dveří zhasla, a u každé zídky se zase rozsvítila :-).
  7. Zařízení obsahuje i dvouosý gyroskop. Kromě využití ve hrách, kde si můžete do sytosti blbnout s nakloněnou rovinou, nebo předstírat otáčení volantem (v mobilní verzi NFS: Undercover), má i využití praktická. Ve vybraných aplikacích stačí telefon otočit naležato, a obsah se automaticky přepne do landscape. Aplikací však určitě mohlo být vybráno více. Během hovoru pak dokáže poznat, kdy leží telefon břichem dolů, což se hodí ve spolupráci s dalším bodem tohoto článku.
  8. Málo obvyklý je i tzv. proximity sensor, tedy senzor vzdálenosti. Ten se používá během telefonování. Dáte-li telefon k uchu, vypne se display, a vy tak máte jistotu, že nemačkáte tlačítka hlavou. Položíte-li telefon na stůl, dokáže pak spolu s gyroskopem toto rozpoznat, a automaticky se zapne hlasitý odposlech. Tuhle featuru žeru, a ano, vím že už jsem ji zmínil :-).
Takže pokud počítám dobře, máme tu 8 různých senzorů, z nichž čtyři se vyskytují hned dvakrát. Tedy 12 celkem. Computer geek se raduje, lajk si ťuká na čelo :-).

čtvrtek 9. července 2009

Synchronizujeme Windows Mobile

Tradice Eee pokračuje, a rovnou po koupi si ukážeme něco praktického, a sice tři možnosti synchronizace Windows Mobile. První je klasické proprietární s MS Outlookem, druhé s Thunderbirdem nebo Sunbirdem (stále však pod Windows), a třetí zcela multiplatformní, takže se vyblbnete i na Macu, Linuxu, nebo třeba na OS, který jste si napsali sami při pauze na oběd.

MS Outlook
Tohle samozřejmě píšu jenom pro úplnost, synchronizaci s Outlookem zvládne cvičená opice po lobotomii. Je-li nastaven, stačí doinstalovat Windows Mobile Device Center (pro Windows Vista a Windows 7 - bude nabídnutou Windows Update po připojení telefonu) nebo ActiveSync (pro starší OS), a možnosti synchronizace budou defaultně označeny a rovnou fungovat.

Thunderbird/Sunbird
Tohle bude asi maličko kontroverzní, neboť budeme potřebovat komerční aplikaci v ceně bezmála 20 Eur. Nicméně je k dispozici i 21denní trial verze, kde si zjistíte, zda to za ty prachy stojí (předem vyspoiluji, že stojí - cena je za licenci na uživatele, nemusíte platit ani ročně, ani za další synchronizované mobily či počítače). Program se jmenuje BirdieSync a jeho hlavním a jediným posláním je právě synchronizace s Thunderbirdem nebo Sunbirdem. Jelikož nejsou mozillí aplikace od výroby vybaveny pro organizaci času (zatím - verze 3 už by měla být), určitě si nejprve nainstalujte doplněk Lightning, bez něhož byste nemohli synchronizovat kalendář a úkoly. Každopádně máte možnost synchronizovat kontakty (možno odděleně vlastní a sbírané), a pokud z nějakého zvráceného důvodu nepoužíváte IMAP, tak i e-maily. Instalace BirdieSync je trošku zdlouhavá, nicméně jste v jejím průběhu informování naprosto o všem potřebném, takže pokud rozumíte psanému slovu s obrázky, tak nehrozí, že byste si nedopatřením vymazali kontakty a tak. Instalátor obsahuje program pro mobilní telefon a rozšíření pro mozillího klienta. Obojí se instaluje z jednoho průvodce. Následně je program integrován do Device Center/ActiveSyncu, kde si zkrátka místo outlookových položek zaškrtnete ty nové. I na to jste upozorněni během instalace. Synchronizace pak probíhá automaticky, stejně jako v případě Outlooku, a o jejím průběhu můžete být volitelně informováni malým popupem.

My Phone
Velice zajímavá novinka od Microsoftu vyvíjená pro blížící se příchod Windows Mobile 6.5. Jedná se o synchronizaci mobilního zařízení přímo se servery Microsoftu, která má umožnit migraci mezi telefony s Windows Mobile beze ztráty jediného kontaktu, SMS, události, dokumentu, obrázku, atp. Z My Phone si necháte poslat do telefonu odkaz ke stažení aplikace (je tedy fuk, co máte za OS, instaluje se to až v mobilu), a tam vyplníte svůj login pro Windows Live. Od této chvíle můžete buď naplánovat pravidelnou synchronizaci, nebo si zvolit manuální a synchronizovat ručně (toto řešení používám já - synchronizuji až doma na kabelu, kvůli FUP). Když se pak stejným loginem přihlásíte na web, máte k dispozici všechny své kontakty, fotky, SMS, a další detaily, které můžete spravovat jak na webu, tak v telefonu. Při nejbližší příležitosti si server s mobilem vymění změny. Pointa je jasná. Koupíte si nový telefon, zalogujete se, a přikvačí k vám všechna data ze starého mobilu. Funkční, efektivní :-). Navíc tím získáte zálohu osobních dat na vzdáleném serveru, takže pokud současně měníte data s Outlookem nebo Thunderbirdem, je úplná ztráta dat téměř vyloučena. Navíc k nim máte přístup kdykoli, i kdyby jste na druhém konci republiky z nudy provedli hard reset zařízení. Nevýhody tohoto řešení jsou dvě. První je rychlost uploadu větších souborů (nevím, zda je způsobena pomalým sdíleným internetem nebo službou samotnou - dám vědět, až to prověřím na wifině), druhou pak 200 MB limit. To sice bude stačit, zvláště pokud nejste zuřiví kameramané (navíc se dají synchronizované položky volit, takže při vynechání fotek a videí prakticky nehrozí vyčerpání limitu), ale omezení to je. Služba je však v beta verzi, takže nás možná čekají příjemné změny.

EDIT: Ve výsledku si stačilo zajít do krámu, koupit za 300,- 4GB paměťovou kartu, fotky a videa šoupnout na ni, a ejhle - můžu aktualizovat i automaticky přes GPRS (bez nutnosti tu aplikaci vůbec spouštět) a 200MB limit sotva kdy naplním :-). Inu, stačilo myslet.

Závěrem
Synchronizace dat patří rozhodně mezi nejpraktičtější aspekty používání smartphonu. Se starými telefony jsem přišel o všechna čísla nejednou, a ukládání kopií na kartu SIM je ohavně zdlouhavé, pravidelné zálohování pak poněkud (no poněkud hodně) nepohodlné. Takto si přidáte položku ke kontaktu na mobilu, v e-mailovém klientu nebo na webu, a oni si při příštím cyklu novinky vymění. Když to spojíte třeba s IMAPem pro e-maily, stane se používání více počítačů naprostou samozřejmostí a komfortem, kterého se nebudete chtít vzdát. Co se změní tady, změní se všude. Jo a donutí vás to udělat si pořádek v kontaktech, protože mít v podobném zařízení zlo typu "Franta mobil" a "Franta pevná" je zhůvěřilost :-). A opět - pořádek nemusíte dělat na telefonu. Stačí si pohodlně sednout k PC, a uklizený adresář skočí do mobilu sám.

První zkušenosti s HTC Touch Pro2

Články o mém Eee (které mimochodem včera dostalo novou paměť a dračí jako o závod) byly velmi úspěšné, rozhodl jsem se tedy použít podobný formát pro svůj nově zakoupený telefon - HTC Touch Pro2 (jinak též HTC Rhodium T7373, T-Mobile jej nejspíše bude nabízet jako MDA Vario V). Opět tu nehovoříme o recenzi, ale o hodně čerstvých zkušenostech, neboť mám telefon cca 8 hodin. Beru to z pohledu "nemanažerského" uživatele. Předesílám, že první dva odstavce jsou nudné. Pokud chcete zajímavosti, skočte rovnou na třetí :-).

EDIT: Přidány obrázky, vskutku chyběly.

Zapínáme
Mým předchozím telefonem byl HTC Vox, takže jsem očekával zhruba dvou až tříminutový proces zapínání. Byl jsem však mile překvapen, jelikož bylo nabootováno za méně než minutu (běžného uživatele neohromí, ale vyznavače smartphonů potěší). Poprvé vás zdrží ještě automatická instalace několika aplikací (hlavně TouchFlo 3D), volba jazyka (která vyvolá restart) a něco málo úvodního nastavení. Datová připojení se jako tradičně nastaví sama, vy budete dotázání jen na import kontaktů z karty SIM a požádání o vyplnění svých uživatelských údajů. Je to něco jako kdybyste měli v adresáři vícepoložkový kontakt sami na sebe. Ostatně posléze ho tam skutečně máte :-). Zde se poprvé setkáte i s propojením s Facebookem, když získáte možnost svou kartu na tuto službu nalinkovat vyplněním logovacích údajů. O této fůzi se rozepíšu později. Ať už údaje vyplníte nebo stornujete, můžete začít telefon používat.


Display, GUI, eye candies
Není možné přehlédnout, že má Touch Pro2 display jako kráva. Má nejen vysoké rozlišení (480x800 - stejně jako HTC Touch HD), ale zabírá spolu s celým telefonem poměrně slušný prostor. Já to vnímám ve všech směrech jako výhodu, protože mě malé telefony nerajcují, ale je třeba si to uvědomit, pokud snad patříte do tábora opačného. Kvalita zobrazení je jednoduše fantastická, a citlivost displaye je velmi dobře volena. Display sice není kapacitní (jedná se o běžný rezistivní, a v zařízení najdete stylus), nicméně už podle názvu telefonu plně počítá s ovládáním prstem, a citlivost tomu skutečně odpovídá, a zatím nikdy jsem se v pohybu nezadrhl, a to ani při onom iPhonovském scrollování tahem prstu. Čímž se plynule dostávám k TouchFlo 3D. Ve stávající verzi už toto rozhraní obaluje archaické GUI Windows Mobile natolik důkladně, že se s ním při běžném používání díky bohu prakticky nesetkáte. Základem je několik obrazovek (karet), které jsou přístupné přímo z pohotovostního režimu, a které vám dají okamžitý přístup k funkcím, které využijete skutečně denně (čtení SMS, e-mailů, prohlížení internetu, poslech hudby, prohlížení fotografií, atp. - nepoužívané karty - v mém případě aktuální ceny akcií - můžete vypnout). Nejedná se však o žádnou sbírku zástupců, ale o velmi intuitivní, a líbivé rozhraní. Já si na nejrůznější grafické efekty a vychytávky hodně potrpím (a nestydím se za to), takže počítejte s tím, že teď budu vychvalovat věci, které řada z vás považuje za zbytečné. Po úvodní obrazovce s hodinami, kalendářem, a nepřijatými hovory, je defaultně umístěna karta kontaktů. Ta je připravena pro rychlý přístup oblíbených kontaktů - zkrátka si navolíte lidi, které kontaktujete nejčastěji (počítá se jak s hovory, tak s SMS a e-maily), a na této obrazovce se pak objevují jejich fotografie, kterými se prohrabujete jako trojrozměrným vizitkářem. Pokud by vás to snad zdržovalo, můžete v pravém sloupci rovnou kliknout na něčí miniaturní fotku, a dotyčný se nalistuje sám. Pak prostě kliknete na ikonku pro volání, SMS nebo e-mail, a tím je dokonáno. Další zajímavou kartou je Mail, kde vidíte obálku, ze které čouhají dopisní papíry s posledními e-maily. Mezi papíry se dá opět tahem listovat, kliknutím se zobrazí celá zpráva v Outlooku. Vůbec nejhezčí je karta fotografií a videí, kde jsou snímky naházeny na hromádce, a vy je prstem z hromádky odebíráte, resp. odhazujete pryč. Říkejte tomu blbina, ale nezdržuje to, a vypadá to velmi efektně. Kliknutím na snímek se tento samozřejmě zobrazí ve fullscreenu, ve kterém můžete tahem plynule přeskakovat z jedné fotky na druhou. Ján Zákopčaník by pak byl nadšen animovanou kartou s předpovědí počasí na příštích 5 dní (btw - nejhezčí je noční 3D náhled měsíce a animace bouřky). Ostatní karty vynechám, protože bych se jinak upsal. TouchFlo 3D už nepokrývá jen tuto vrstvu, ale řeší i nabídku Start, většinu nastavení (konečně se dá alarm nastavit bez lezení do hlubokých menu a vytahování stylusu!) a veškerá kontextová menu v systému, a bohatě si tak při ovládání vystačíte bez stylusu. Už se jistě nudíte, tak přejdu z šedi všech recenzí na skutečně zajímavé funkce a ergonomické vychytávky.


Kontakty a Facebook
Velkou zajímavostí tohoto přístroje je integrace sociální sítě Facebook mezi kontakty. Jak jsem již zmínil - sami sebe můžete zalogovat, a telefon tak získá přístup k seznamu vašich přátel a souvisejícím záležitostem. Každý jeden kontakt tedy můžete nalinkovat na konkrétního "přítele", přičemž se vám ke kontaktu okamžitě stáhne (volitelně) profilová fotografie a datum narození. Když později procházíte telefonní seznam, ukazuje se vám přímo u kontaktu jeho aktuální status (pouze pokud je čerstvý - staré se záměrně nezobrazují), a přímo na kartě kontaktu si můžete zobrazit tzv. Updates and Events, kde se hromadí poslední updaty (nové statusy, úpravy profilu, atp.), a události (narozeniny, akce kterých se zúčastní, atp.) konkrétního uživatele. Jelikož se nepočítá s tím, že byste si stalkovali každý kontakt zvlášť, je možné zobrazit souhrn těchto informací pro všechny kontakty naráz, což považuji za velice praktické. Vy sami si pak můžete přímo z telefonního seznamu updatovat textový status. Sluší se upozornit, že kliknutí na kteroukoli událost nebo update otevře v Opeře Mobile mobilní verzi Facebooku s relevantními detaily. Kontaktům je také možné kdykoli updatovat fotografii na základě změny profilového snímku. Jde-li o linkování samotné, tak to můžete provádět buď manuálně (editací kontaktu a označením konkrétního přítele), a nebo automaticky, pokud máte kontakty vedeny podle jména a příjmení (vypíše se pak seznam shodně se jmenujících přátel, a vy jen případně odznačíte ty, kteří se určili nesprávně). Integraci považuji za nesmírně zdařilou a především užitečnou, protože fotky seznam nemálo zpřehlední, a vy se nemusíte trápit s ručním nahráváním (tedy si dovolím malou odbočku - pokud někdo profil na FB nemá, můžete fotku buď zvolit z paměti a následně označit výřez, a nebo ji rovnou při editaci profilu pořídit, máte-li dotyčného při sobě). Pokud nemáte datový tarif, tak to máte pěkně blbý; ale kdo si koupí tenhle telefon a nemá ho, že ano :-).


Ergonomické lahůdky telefonické
Světe div se, je to také telefon. Kromě zmíněných featur telefonního seznamu disponuje přístroj celou řadou vychytávek. Navzdory jejich propracovanosti zcela vynechám konferenční hovory, a spokojím se telefonáty 1 na 1. Pokud chcete někomu volat a nechcete spouštět aplikaci pro kontakty, můžete se rovnou přepnout do telefonu (jediným kliknutím na úvodní obrazovce nebo stiskem zeleného sluchátka), a tam máte po kupě veškerá nedávno volaná či přijatá čísla, kontakty z paměti telefonu i kontakty ze SIM. Vyhledává se v nich velice rychle přes numerickou klávesnici, která kontakty filtruje po vzoru T9. Nabízené položky samozřejmě nezakládá na žádném pofidérním slovníku, ale na kontaktech, které máte skutečně v telefonu uloženy. Po výběru kontaktu buď rovnou vytočíte číslo, a nebo si (při štěstí na operátora) nejprve přepnete na videohovor, pro které má telefon připravenu druhou kameru na přední straně těla. Samotné volání je také řádně vymazleno. Jelikož se jedná o smartphone, můžete samozřejmě během volání dělat s telefonem naprosto cokoli a třeba pařit solitaire, nicméně přímo na displayi máte tlačítka praktičtější. Hlavní dvě obslouží zobrazení klávesnice pro tónovou volbu a případné ukončení hovoru, zajímavější šestice pak přidržení hovoru, přidání dalších lidí do konference, otevření poznámek či kalendáře, vypnutí mikrofonu, a hlasitý odposlech. Poslední dvě však možná nebudete potřebovat, brzy vysvětlím proč. Ve spodní části můžete prohlížet volaného stejně jako v telefonním seznamu. Tedy prohlížet údaje, projet si nedávné SMS nebo maily, historii volání, nebo třeba status na Facebooku. Zkrátka pokud něco důležitého řešíte na hlasitém odposlechu, můžete si dohledat a poznamenat vše potřebné. Přiblížíte-li telefon k uchu, zapracuje senzor vzdálenosti, a display se vypne, takže zbytečně nesvítí a navíc nehrozí mačkání tlačítek uchem. Senzor navíc spolupracuje s integrovaným gyroskopem, a pokud telefon položíte displayem na stůl, okamžitě se zapne hlasitý odposlech bez nutnosti cokoli mačkat. Stejným chvatem mimo hovor můžete ztlumit vyzvánění, pokud vám někdo volá nevhod. Je-li telefon břichem dolů, máte k dispozici jedno z hrstky hardwarových tlačítek, které umožní vypnutí mikrofonu i když nevidíte na display. Vypnutý mikrofon je signalizován červeným prosvětlením tlačítka. Pokud jste volali s číslem, které nemáte v seznamu, telefon se vás hned po zavěšení zeptá, jestli chcete vytvořit nový kontakt, přidat číslo ke stávajícímu, nebo nedělat nic. Komfort telefonování je skutečně domyšlen do posledního detailu.


Ergonomické lahůdky ovládací a multimediální
Oproti sesterskému modelu Touch Diamond2 si připlatíte dobré 4 000 především za to, že má Touch Pro2 i hardwarovou klávesnici typu QWERTY. Prošla mi rukami celá řada úplných mobilních klávesnic (z toho dvě při velmi intenzivním mnohaměsíčním až mnohaletém užívání), a není sebemenších pochyb o tom, že je tahle nejlepší, na které jsem kdy psal. Tlačítka jsou opravdu veliká, s dostatečným rozestupem, a ideální měkkostí. Ocenil bych snad ještě tabulátor pro webové formuláře, jinak je to opravdový ideál. Klávesnice má 5 řad, takže není třeba pro čísla mačkat FN, a space se netísní mezi písmeny. V otevřeném stavu můžete navíc dle potřeby naklánět display, a třeba tak psát na telefonu jako na malinkém notebooku - ani vyklopený nikam nepřepadává. Co už chválu nezaslouží, jsou ostatní ovládací prvky. Ne že by byly špatné, ale je jich žalostně málo. Na levém boku ovládání hlasitosti (které je navíc spojeno s přepínáním profilů, takže když ztlumíte hlasitost zvonění hodně, můžete jej dalším ztlumením vypnout zcela, a dalším přepnout na vibrace - HODNĚ šikovná záležitost), nahoře vypínač, a to je po stranách zhruba vše. I spoušť fotoaparátu je na obrazovce. Pod displayem už není ani pětisměrový ovladač - jen dvě sluchátka (červené spojeno s tlačítkem Home), tlačítko Start, tlačítko Back, a sporný zoomovací proužek, který užijete při práci s fotkami, v Opeře a v Google Maps. Funkčně není vůbec špatný, ale nemá tak šikovně volenou citlivost jako display - musí se víc tlačit, takže prst moc neklouže. Zajímavým ovládacím prvekm je také dvouosý gyroskop zvaný G-Sensor. Ten je sice není podporován v mnoha aplikacích, ale přesto je dost šikovný. V Opeře nemusíte vysouvat klávesnici, abyste přepnuli zobrazení do landscapu. Stačí přístroj natočit, a webová stránka se překreslí. Google Maps, Outlook, a jiné součástí Pocket Office fungují obdobně. Ve fotkách to z nějakého důvodu nejde, a ani systém samotný se nepřeklopí, dokud nevytáhnete klávesnici. Senzor je také podporován jednou z předinstalovaných her, kdy nakláníte telefon tak, abyste prohnali kuličku bludištěm a nenechali ji spadnout do některé z děr. Docela zábavné, tak proč ne. V kalibračním režimu je vyobrazena vodováha, takže možná v nouzi poslouží i tak :-) (ne snad kutilům, ale můžete třeba v hospodě odhalit, jestli už jste pili moc, nebo je ten stůl fakt nakřivo). Jo a málem bych zapomněl - pokud se z nějakého důvodu rozhodnete použít klávesnici na displayi místo té hardwarové, tak tato už je konečně řešena po vzoru iPhone - náhled klávesy se zobrazuje až nad prstem, a při překlepu můžete přejet na správné písmeno dřív než jej vložíte. Odpor hardwarové klávesnice je nahrazen kratičkou vibrací.

Google Maps
Tenhle program jsem původně nechtěl ani spustit, a nakonec mi učaroval. Zájemci o koupi jistě ví, že je v přístroji integrována GPS (navíc s užitečnou utilitkou QuickGPS, která stáhne z netu údaje o satelitech, a vy tak můžete oželet oblíbené několikaminutové hledání satelitů po prvním startu - zahájí se rovnou zaměření trvající desítky sekund nebo sekundy), a k autonavigaci tak stačí dokoupit nějaký ten software. Leč pokud pouze něco hledáte, nebo jste stejně jako já prachsprostým chodcem či geocacherem, nemusíte kupovat vůbec nic. Stačí mobilní internet, a máte k dispozici podrobné mapy celé obydlené planety, se všemi POI, které kdy kdo na Google Maps uložil. Nemusíte nic platit, nemusíte nic shánět ani aktualizovat, nemusíte měnit paměťové karty. Jedinou daní je pomalejší načítání dat. Zkusmo jsem si kliknul na vyhledání trasy, a naťukal "Futurum". Nalezené výsledky se mi nabídly dle vzdálenosti od mojí aktuální polohy, a po potvrzení prvního cíle jsem měl před sebou během dvou vteřin naplánovanou cestu z kolejí do obchoďáku s instrukcí o tom, po jaké ulici na jakou mám jít, spolu s údajem o světové straně a vzdálenosti k příštímu odbočení. A nekupoval jsem žádné mapy, nestahoval databáze obchodních domů, nečekal na výpočet trasy. Zkrátka fascinující.

Opera Mobile
Původně jsem o tom nechtěl psát vůbec, ale aspoň stručně to neublíží. V telefonu je poměrně silně zakousnutá Opera Mobile ve verzi 9.5. Tento prohlížeč je pozoruhodný v několika aspektech. Jednak absolutně geniální ergonomií pro ovládání prsty a práci ve fullscreenu, dále pak skvěle zvládnutým zobrazováním na menších displayích (u Touch Pro2 s WVGA rozlišením vás zejména v orientaci na šířku ani nenapadne přepínat z Desktop view na zeštíhlený Mobile view), a v neposlední řadě rychlostí. Pokud mi to nezačne ždímat datový limit, nemám důvod se vracet k Opeře Mini. Browser sice nezvládá Flash, nicméně je k němu přibalena aplikace YouTube, která hravě vyřeší asi ten jediný problém, který by s tím soudný člověk mohl mít :-). Tento program je dosti strohý a nenabízí ani možnost zalogování se na vlastní uživatelský účet, nicméně svůj účel plní skvěle, a přehrávání je naprosto plynulé, načítání na WiFině není nijak zdržováno hardwarem telefonu, a loaduje se mi to rychleji než přehrává (na EDGE nemám odvahu zkoušet). K Opeře je rovněž přibalen takzvaný Push Internet, což je funkce kterou v životě nepoužiju, a která v naplánovaných časech načte stránku tak, abyste si ji mohli později pouze kliknutím zobrazit a nečekali než se naloaduje. Možná zajímavé pro čtenáře zpravodajství, podle mě blbost.


A vstříc čtenářům
Zatím mám v plánu zkušenosti updatovat stejně jako u Eee, ale tentokráte bych rád zahájil uživatelské fórum rovnou. Pokud se chcete na cokoli zeptat, tak hurá do toho. Na blogu odpovídám zpravidla v horizontu minut, zato na ICQ můžu být nerudný, takže se nebojte psát do komentářů - čtu je všechny.

čtvrtek 2. července 2009

První minuty s ArmA 2

Abych pravdu řekl, nejsem cílová skupina této hry, a ani mě nikdy nenapadlo, že bych si tu hru koupil a hrál. Ale na screenech se mi to dost líbilo, a lidi nadávali na bugy a špatnou optimalizaci, tak jsem si řekl, že si zkusím aspoň demo. Výkonové problémy v tutorialu (tam nejsou žádné výbuchy ani vozidla, atp.) jsem nezaznamenal absolutně žádné (FPS na horní hranici mého nastavené adaptéru - tedy 75, detaily nejvyšší, rozlišení 1280x1024). Zhruba v páté minutě jsem se zasekl ne místě, když jsem potřeboval přenést zraněného vojáka. Tak jsem ho zase položil, a stále jsem byl zaseknutý, a nemohl dále hrát. Leč jsem měl spoustu času pozorovat raněného, kterak se svíjí v agónii. Nejsem lékař, ale IMHO měl něco s krční páteří. See below.

Takže to s těmi bugy nebude tak horké.