úterý 30. dubna 2013

Z deníčku vývojáře: Zachraňte vojína Chládka

Tentokrát bude můj předlouhý článek tak trochu z jiného soudku. Podíváme se pod pokličku něčemu, co bych šroubovaně nazval "obsedantně-agilním programováním pet projectu". Chtěl bych vám vyprávět příběh Chladné hlavy pro Android, což je typický příklad aplikace, se kterou se sáhodlouze mazlíte bez sebemenší naděje na návratnost investice.

pondělí 11. února 2013

Z deníčku vývojáře: Je třeba zabít SD kartu

Ve svém předchozím článku jsem napsal, že tleskám Google za mizející podporu paměťových karet z Androidu. V několika reakcích z internetu i z mého okolí jsem zaznamenal zájem o soupis dalších příčin tohoto zdánlivě nepochopitelného kroku. Jelikož je k pochopení problematiky nezbytný kontakt s řadovým uživatelem, pojďme se na to podívat očima vývojáře.

úterý 5. února 2013

Z deníčku vývojáře: Cesta do hlubin uživatelovy duše

Chris Lacy, autor Action Launcheru Pro, si nedávno na Google+ postěžoval, že dostává nenávistné komentáře a e-maily, které ho označují za podvodníka, protože prý za své 4 dolary (u nás 80 Kč) dostali zákazníci jen pramálo nového, a navíc nevychází aktualizace. Z takových a podobných stížnosti některých uživatelů automaticky vyvstává řada otázek. Dostali opravdu málo? Proč si nenechali vrátit peníze? Proč ho označují za podvodníka, když dodal přesně to, co slíbil? Má vývojář vůbec povinnost vydávat aktualizace několikrát do měsíce? Jsou 4 dolary pro amerického uživatele smartphonu signifikantní? A dalo by se pokračovat… Moje osobní zkušenosti s přímým prodejem aplikací pro Android jsou přibližně rok a půl dlouhé, a stále nevycházím z údivu. Rozhodl jsem se tedy sepsat takovou sondu do myšlení uživatelů, proloženou radami nejen pro vývojáře, ale i samotné uživatele, kterak z takového nerovného boje vyjít vítězně.

čtvrtek 12. dubna 2012

Nebojte se platit přes Internet (1. část)

Už před dlouhou dobou jsem si všiml, že Češi neumí za služby a zboží platit přes Internet, a s údivem zjišťuji, že se to stále vůbec nezlepšilo. Přitom tak zůstáváte odříznutí nejen třeba od nákupů na eBayi, AppStoru, Google Play a Steamu, ale i na PayU, které v nedávné době začalo používat Aukro k zásadnímu urychlení a zpohodlnění plateb za zboží. O okamžité platbě na Alze a dalších e-shopech ani nemluvě. A protože informovanost je opravdu žalostná a české povědomí je plné spousty mýtů a nesmyslů, rozhodl jsem se problematiku objasnit v několika bodech. První část bude o přímém placení kreditní či debetní kartou přes platební bránu.

K čemu jsou mi internetové platby dobré?
Mají celou řadu výhod. Například je to obvykle jediný akceptovaný způsob placení na zahraničních e-shopech (s převodem tam na ně nechoďte). Také digitální obsah (hry na Steamu, aplikace do mobilu) se obvykle platí pouze přes Internet. Nestojí vás to ani Halíř navíc - narozdíl od bankovních převodů (a to ani nemluvím o těch mezinárodních) neplatíte žádný poplatek ani procentuální přirážku. Nějaké drobné poplatky existují, ale jsou na vrub obchodníka, vás to nic nestojí. Platby jsou okamžité - třeba na Aukru si nebudete dopisovat o tom, kdy kdo peníze poslal, a kdy je konečně dostal - platba proběhne v řádu jednotek sekund, a prodávající bude ihned informován e-mailem. Nemusíte chodit na poštu s hotovostí, protože zboží bude uhrazené předem. Nemusíte vyplňovat čísla účtů, symboly, ani zprávy pro příjemce - některé platební systémy si dokonce mohou nechat uloženou kartu, a vy pak nemusíte vyplňovat ani její číslo. Spoustu věcí, pro které byste jinak museli chodit v otvírací dobu do obchodu a doufat, že je budou mít skladem, si můžete koupit bez prodlení přímo ze židle (dobijete si účet u Student Agency, koupíte si permanentku na MHD, nakoupíte si Microsoft Pointy, dobijete si kredit, předplatíte si onlinovou hru, nebo si ji rovnou celou koupíte, atd.). A určitě by mě ještě něco napadlo, ale takhle to snad stačí.

Potřebuju embossovanou kartu?
Na to je jednoduchá odpověď. Rozhodně NE! Je to ten nejrozšířenější blud, který neplatí, a čert ví, jestli někdy platil. Embossované karty (nejběžněji Visa a MasterCard) se od elektronických (zpravidla Visa Electron a Maestro) liší pouze tím, že mají výrazněji vytlačená čísla na přední straně. To je skutečně jediný rozdíl mezi nimi - v platebních branách jsou mezi sebou kompatibilní (když máte Visu Electron a v nabídce je pouze Visa, můžete normálně platit). Jejich využití se týká pouze nákupů, kdy jste fyzicky přítomni na prodejně, a obchodník projede kartu "žehličkou" (imprinterem) a vytlačená čísla se otisknou na papír. Ano, to je celé. Nemá to žádnou souvislost s platbami přes Internet. Jedinou podmínkou je číslo CV na zadní straně karty. To je trojčíslí umístěné v podpisovém proužku nebo jeho těsné blízkosti. Pokud máte čísel více, hledejte vizuálně oddělený blok tří cifer, který bývá obvykle na konci.

Kecáš, já to zkoušel a platba se nepovedla
To ale hledáte příčinu na špatném místě. Například u České spořitelny, ale i dalších bank, je poměrně obvyklou praxí, že máte po vydání karty nastavený limit pro internetové platby na 0 Kč denně. Musíte si jej tedy na pobočce nebo v elektronickém bankovnictví zvýšit. Na kolik, to už záleží na vás. Na mobilní aplikace stačí třeba dvě stovky, ale až si budete v e-shopu kupovat nový počítač nebo televizi, možná budete litovat.

Jak probíhá proces placení?
Není to žádná raketová věda. Do patřičných políček vypníte číslo karty (to největší a nejdelší na přední straně), datum ukončení platnosti (rovněž na přední straně, formát MMYY) a číslo CV (to na zadní straně). To je celé. Jak už jsem zmiňoval, některé služby si mohou údaje i uložit, a příště je nemusíte ani zadávat, pokud jste přihlášeni. Obvykle jste jen požádáni o opětovné zadání hesla nebo CV.

Můžu platit v zahraničí, když je karta vedená v Korunách?
Ano. A nezáleží na tom, jestli jde o debetní nebo kreditní kartu. Ať je částka v jakékoli měně, bude vám stržena částka v Korunách dle aktuálního kurzu. Tady může nastat malý zmatek, protože ihned po platbě se na účtu provede blokace, kdy částka zmizí z disponibilního, nikoli však z účetního zůstatku, a teprve po cca 2 dnech je platba zaúčtována a skutečně stržena. Částka na blokaci a na konečném vyúčtování se může mírně lišit v závislosti na změně kurzu, ale jen zřídka přesáhne rozdíl desítky Haléřů.

Je to bezpečné?
Troufám si říct, že ano. Slušní obchodníci používají ověřené platební brány (v drtivé většině případů postavené na Visou certifikované technologii 3-D Secure), a když se s nějakou setkáte poprvé, není nic jednoduššího než si ji nejprve přes Google ověřit. Základním předpokladem je pak zadávat údaje o kartě pouze na brány zabezpečené HTTPS (známý zámeček v adresním řádku). To je nutná, nikoli však postačující podmínka. Já osobně mám v bance na nezabezpečené brány nastavený nulový limit. V seriózním prostředí se s nimi ani nemůžete setkat. Toliko k platbám. Co se týče ukládání karet, tak tam už záleží na vaší důvěře ve společnost, která kartou disponuje, a v sílu vlastního hesla :-). Třeba u PayPalu, Steamu, Googlu (Obchod Play, bývalý Android Market), Applu (AppStore) a Microsoftu (Xbox Live!) se karty ukládají naprosto běžně, a pokud vím, nebyl zaznamenánán žádný únik. Sony s PlayStation Network už vroubek má, ale já bych se toho asi nebál. Ušetříte si hledání karty před každým nákupem :-).

Snad jsem nic nevynechal, a příště se koukneme na zprostředkovatele plateb - konkrétně PayPal, a možná i PayU, když se mi bude chtít.

pátek 16. března 2012

O uhlíkové stopě a jiných zelenostech

Začátkem týdne vyšel na Živě článek Apple svou službou iCloud znečišťuje přírodu, říká Greenpeace, který mimo jiné nepřesně (jak je u Živě zvykem) a ještě ujetěji překládá už tak dost absurdní výrok jakéhosi Garyho Cooka, vedoucího analytika Greenpeace: "Apple is about innovation, but buying coal at really cheap source is not innovative. Those data centers [supporting iCloud] are fueled by about 60 percent coal. So every time you enjoy Star Wars from the cloud, you are essentially 'watching a movie knowing it’s destroying the Appalachians and using dirty energy'." Mě osobně to hrozně pobavilo, pronesl jsem něco o zelených kašparech, a má sestra, která se o ekologii zajímá, se mě zeptala, co je na tom vlastně směšného. No a protože zrovna marodím a můj notebook není použitelný na žádné velké programování, mám spoustu času na svou neléčenou grafomanii, a rozhodl jsem se problematiku svýma očima rozebrat zde, kde tím můžu obtěžovat daleko víc lidí.

Na úvod je potřeba říct, že jsem byl vždycky pragmatik. To asi nemohl přehlédnout nikdo, kdo mě čte, a už vůbec nikdo, kdo mě osobně zná. I proto jsem si nikdy neoblíbil řešitele různých globálních problémů, které nemají řešení. No a Greenpeace a jim podobní jsou nejen experty v podobném ztrácení času, ale dokonce jsou ultimátními přeborníky ve zhoršování stavu a neutuchající buzeraci. No a při hledání příčiny vlastně ani nevím, z kterého konce začít. Proto budu v roztříštěném textu vyznačovat všechny klíčové momenty tučně. To vás naučí.

Základ asi bude v tom, že moderní environmentální organizace (budu je globálně nazývat ekofašisty, popř. ekoteroristy, protože s opravdovou ekologií nemají nic společného) nemají skutečné odborníky. Skuteční odborníci tímhle neztrácí čas. Ekofašisté mají aktivisty, kteří svůj světonázor staví na nesmyslných předpokladech a dogmatech. Vynechám globální oteplování, které je důkladně propráno z obou stran, a půjdeme se podívat na některé další. Nejprve na ty konkrétní, k těm obecným se dostanu na konci, když budu mít ještě energii.

A začnu hned tím, o čem mluví odkazovaný článek. Cloud běží na serverech->Servery žerou elektrickou energii->Energie je hlavně uhelná->Jedním z kontroverzních nalezišť uhlí jsou vrcholky apalačských hor, ergo kladívko cloud ničí Apalačské pohoří. To je fenomenálně krátkozraký blábol. Ano, máme tady nějakou serverovou farmu, která spotřebovává značné možství energie. Jenže, byl to právě cloud, který způsobil masivní rozšíření netbooků a SSD. A netbook, to je počítač, který má místo osmičlánkového akumulátoru čtyř nebo šestičlánkový (vidíte těch ušetřených stromů?), a nevydrží s ním hodinu, ale třeba i 9 hodin. A SSD, to je takový ten disk, který nemá žádné mechanické části a magnetické plotny, snáze se vyrábí, a má výrazně menší spotřebu energie. No a tohle umožnil cloud. Nepotřebujete výkonný počítač, když všechno počítá server, a nepotřebujete terabytový disk, když je všechno na Internetu. A těchto věcí se po celém světě prodala obrovská kvanta, a uživatelé tím nahrazují stará a neefektivní zařízení. A já se ptám - spočítal někdo tu klientskou stranu? Pochybuju. Ono by se totiž mohlo ukázat, že je globálně ten problém daleko menší. Možná se to vyruší. A možná je dokonce celková spotřeba menší. Ale to stojí moc úsilí, a nebylo by pak za co slepě bojovat.

A vůbec - plakat nad vytěženými horami, a současně razantně odmítat ekologicky šetrnou jadernou energii? Jsou aktivisté skutečně tak hloupí, nebo jen při vstupu nafasovali dokonale izolující klapky na oči a uši? Když se podíváte na web Greenpeace, dočtete se hromadu vágních a nicneříkajících formulací toho, jak je jaderná energie ošklivá, že by se měla zakázat, a jak nám třeba havárie ve Fukušimě znovu ukázala, jak je ta technologie nebezpečná. Opravdu? Protože elektrárny jsou na podobné situace připraveny (tím spíše v ostrovním a třesoucím se Japonsku), a nestalo se tam tenkrát vůbec nic, co by v dlouhodobém hledisku stálo za zmínku. Za běžného provozu tu pak máte vysoce účinnou technologii, která nespaluje žádná fosilní paliva a neprodukuje splodiny ani skleníkové plyny (a to vědí i ekologové s mozkem). Radiace už se v jednadvacátém století fakt nemusíte bát. Naproti tomu propagují stupidní větrné elektrárny. Ano, ta obrovská monstra, která pracují 10-20 % roku s účinností kolem 40 %. Tj. 4-8 % při devastaci zemědělské půdy (třeba pro nahrazení 2000MW výkonu Temelínské elektrárny o rozloze 1,5 čtverečných kilometrů potřebujete 70 000 km2 větrných elektráren!) a statisících mrtvých ptáků každý rok. To zní ekologicky... Nebo sluneční elektrárny, to je taky skvělá věc. Opět vytlačují zemědělskou půdu (protože ekodotace, neasi!), a jako by nestačila slabá účinnost fotovoltaických článků (když je zrovna den, na obloze není mráčku a panel je přesně nasměrován, dělá to až 1kW/m2, běžně však třeba 10x méně), jsou také náročné na výrobu, takže je ekologický dopad přesně opačný, než ekoteroristé tvrdí.

No a když už jsem u té zemědělské půdy, tak nemůžu zapomenout na bionaftu. Opět krátkozrakost jako prase. S tou se to má asi takto: Sklidíte z pole cokoli užitečného, co tam zrovna bylo (dotace, pyčo!)->Zasadíte agresivní řepku, která vysává z půdy živiny, a musí se notně dohnojovat->Podstoupíte řepku energeticky vysoce náročnému procesu extrakce oleje->Vyrobíte z něj "naftu." Možná jste si všimli už dvou až tří ekologických prohřešků, ale tím to samozřejmě nekončí. Výsledná nafta je vysoce sračkózní, ničí mj. vstřikovací ventily, palivové filtry a gumová těsnění. No a pak se musí vyrobit nové ventily, nové filtry, nová těsnění, nové celé motory, nová celá auta, a zase se uřízne kus Apalačského pohoří, aby bylo z čeho. Very fucking useful.

Už vícekrát jsem zmínil ekodotace. Tím se dostáváme k jádru pudla. Ekologie už dnes totiž dávno není prostředkem ochrany přírody. Je to velmi pohodlný populistický nástroj politické a korporátní propagace. Pokud chcete získat hlasy nebo zákazníky, brnkněte na zelenou strunu! Dotujte každou ekoblbost, stavte zelené sítě, vyrábějte společensky uvědomělá auta, a pokud jste Bursík, vyčítejte nepřítomnost úsporných žárovek na Pražském hradě! No vidíte, ty žárovky jsem taky nezmínil. Vznikly nahrazením skleněné baňky s kusem drátu řídící elektronikou a několika miligramy rtuti. Naštěstí se ta elektronika nemusí nikde vyrábět a trocha rtuti nikoho nezabije, takže se jen radujeme z nižší spotřeby a těch pár desítek vteřin na plné rozsvícení si rádi počkáme. Nic krátkozrakého. Ale zpět k populismu. Hlasů budete mít dost, a stačí to jen s tou uvědomělostí nepřehnat, abyste třeba lidem neplatili golfové vozíky (to se stalo Obamovi - vláda špatně definovala auto jedoucí na elektřinu - o elektromobilech se snad radši ani nebudu rozepisovat - a dotace byla tak vysoká, že pokryla celé náklady na golfový vozík), nebo fotovoltaické články, které stojí na poli nezapojené, protože to je jen další náklad, který nemá vliv na dotace (oblíbená česká praxe). Akorát to pak má takové nepříjemné dohry pro myslícího voliče. Poctivou baňatou žárovku už si dnes nekoupíte, a každý diesel bude chtě nechtě jezdit minimálně z 5 % na bionaftu.

A ještě sem vecpu jeden ještě kontroverznější odstavec, který se mi drží v hlavě proto, že jsem včera intenzivně koukal na vystoupení George Carlina. Budu zde především parafrázovat jeho slova, a kreacionisté proto tento odstavec skáčou, aby jim nepraskla žilka v oku. Planeta je tady miliardy let, a je dost arogantní myslet si, že bychom ji jako lidé (kteří jsou tu max. pár set tisíc let) mohli nějak výrazně ohrožovat. Ohrožujeme tak maximálně sami sebe, a tyhle velesnahy o ochranu přírody jsou veskrze sobecké. Beztak už jsme za poločasem, a až zmizíme z povrchu zemského, stejně jako každý živočišný druh, který tu dosud žil, planeta bude v pohodě. Fakt. Denně zahynou a vzniknou desítky živočišných druhů, a když se do jednoho z nich začne vrtat člověk (ať jeho likvidací, nebo naivními snahami o záchranu), přiroda si toho ani nevšimne. A i s lidmi si pohodlně poradí. Ostatně už si nás reguluje civilizačními chorobami a celou řadou mutujících virů, které neumíme zničit. Je zbytečné snažit se ochraňovat planetu, a tím méně, když jsou vaše zásady postavené na hlavu. Planeta vás k ničemu nepotřebuje, ale jestli chcete ochraňovat SVOJE životní prostředí a životní prostředí SVÝCH dětí, hurá do toho! Je to chvályhodné, ale musíte k tomu používat rozum a ne dogmata. Vlastně jako ke všemu.

No a to je asi tak v kostce všechno. Určitě bych si vzpomněl na spoustu dalších věcí, ale tohle snad pro doložené pointy stačí. Proto nemůžu brát Greenpeace nikdy vážně, proto mi ten prapůvodní výrok z Cult of Mac přišel tak strašně komický (asi jako ve škole - piš to z obou stran, šetři naše lesy), a proto mám obecně k ekoteroristům odpor. Veškerá zde obsažená fakta zjistí člověk samostudiem za jediné dopoledne, ale nesmí to být demagogický ignorant, který zastavuje lidi na ulici, a učí je využívat obnovitelné zdroje. Nezlobte se na mě, ale já se nechci nechat učit někým, kdo svůj obor neovládá.

PlayBook? Proč ne!

Už je to více než rok, co jsem napsal poslední příspěvek. Tak nějak už nemám čas na slohy překračující délku Tweetu. Ale tuhle jsem se na Google+ tak rozkecal o BlackBerry PlayBooku, že by to vydalo na blogpost. No a proč si dělat zbytečné násilí? Tady ho máte v původní podobě, jen s malým dodatkem na konci.

První den - původní post z Google+
Byl jsem požádán o zkušenosti s PlayBookem, tak tedy alespoň ty první dojmy :-).

V krabici najdete vše potřebné. Vedle tabletu nabíječku s dlouhým kabelem a EU i UK konektorem, MicroUSB kabel (ne jen adapter a půlmetrový kabel, jako u Transformera), příjemný obal a hadřík z mikrovlákna.

Po zapnutí trvá ještě tak 45 minut, než se dá tablet používat, protože stáhne přes 500MB velkou aktualizaci. Všimnete si ale, že se dá probudit tahem po displeji; nemusíte hledat hardwarové tlačítko. Ta jsou přesně čtyři. Vypínač, hlasitost dolů, play/pause, hlasitost nahoru. Tablet má dvě kamery (přední a zadní), vepředu navíc stereo reproduktory a notifikační LEDku. Dole je kromě MicroUSB ještě MiniHDMI a tři piny pro kontaktní nabíjení. Mimochodem - vedle LEDky se k upozornění používá ještě zajímavý mechanismus přímo v OS, kdy se červeně ohraničí levý horní roh jakékoli aktivní aplikace, a ten jemně pulzuje.

K tomu se váže další zajímavost. I rám displeje je dotykový. Takřka vše v systému se ovládá gesty, která vedou z černého rámu do obrazovky. Ze strany na stranu se přepínají aplikace, zhora se stahuje menu, zespoda nabídka aplikací (běžících i instalovaných), šikmo pak například notifikace a rychlá nastavení, nebo zobrazení klávesnice. Je to příjemné a návykové :-). Mimochodem - tablet je maličký, a na klávesnici se tak dá psát palci, i když jej držíte na šířku. A to mám spíše kratší prsty.

Systém pracuje rychle, ale na plynulosti animací strádá. Je to zhruba jako Android. Launcher je zvláštní. Stránkuje se jak plynulým pohybem nahoru a dolu, tak ze strany na stranu. Pochopil bych to při ruční organizaci aplikací (ta je samozřejmě možná), ale proč vás nechá scrollovat i sám systém po instalacích z AppWorldu, to jsem nějak nepochopil. Každopádně ho obvykle neuvidíte. Pokud nebudete násilně ukončovat aplikace, vždy tablet probudíte do poslední běžící. Něco jako výchozí plocha v zásadě neexistuje, a přehledu aplikací dosáhnete jen ukončením všech běžících. Je to nezvyklé, ale v zásadě na tom není vůbec nic špatného. Vizuálně je systém moc hezký, gesty se dobře ovládá, všechno se hýbe decentními a chytlavými animacemi, a předinstalované aplikace mají skvěle odladěné GUI (multipane je samozřejmostí, a narazíte i na zábavné efekty typu Kalkulačka, kdy z ní jako z tiskárny vyjíždí průběh výpočtu, načež můžete data smazat, a lístek se animací utrhne o právě vysunuté zoubky). Ve standardní výbavě je mj. i správce souborů, YouTube, PressReader, kancelářský balík a Adobe Reader; když k tomu připočtete fungující flash, tak asi jen těžko narazíte na nezobrazitelný obsah. Zdarma jsou i některé hry - z těch AAA jmenuji předinstalované NFS Undercover a EA Tetris, na AppWorldu pak třeba Asphalt 6 (dnes jsme zkoušeli cross-platform Multiplayer mezi iPadem, Transformerem a PlayBookem - jde to :-) ) nebo Modern Combat HD. Hry běží naprosto plynule, a velmi dobře snáší přepínání mezi aplikacemi. Bez nějakého loadingu se vrátíte přesně tam, kde jste byli.

Pokud jde o další instalovatelné aplikace, je situace podobná jako u WP7. Je jich vážně málo, a ty existující jsou dost drahé. Ale najdete tam třeba i Machinarium, které kupříkladu na Androidu vůbec není. Jo a Facebook tu má lepšího klienta než Android nebo iOS. Zato předinstalovaný Twitter vás jen pošle do prohlížeče. Ani to WebView to není. K přehrávání multimédií jsem se zatím nedostal.

Vestavěný e-mailový klient se mi překvapivě dost líbí. Mj. integruje i zprávy z Facebooku, Twitteru a LinkedInu; podporuje i některé známé WebMaily. Ve stávající verzi systému má ale problém s pushem u Gmailu. Pokud ho zvolíte, budete co pár vteřin vyplňovat heslo. Zatím se musíte spokojit s pevným intervalem kontroly. Ale u všech zmíněných služeb funguje i synchronizace kontaktů, stejně tak Google Calendar se synchronizuje - ovšem pouze "primární" kalendář - u mě se bůh ví proč stanovily narozeniny kontaktů, ale ještě jsem to ani nezkoušel řešit.

To je asi všechno, na co si takhle z hlavy vzpomenu. Obecně jsem velice příjemně překvapen, a případné dotazy rád zodpovím :-).

Doplnění
Teď už opravdu jen stručně. Za těch pár dnů se ukázalo, že akce "PlayBook pro vývojáře zdarma" nese své ovoce - vyplatí se denně kontrolovat App World, abyste zjistili, že se tam postupně objevují všechny zajímavé aplikace z konkurenčních platforem (Angry Birds a Cut the Rope jsou samozřejmostí :-) ), ale třeba i BlackBerry-only GeeReader, který hravě nakope zadek oficiálnímu Google Readeru na Androidu. Dokonce už přestává být samozřejmostí, že všechno stojí $4.99. I mezi nejlepšími se začíná objevovat řada dolarových aplikací, a standard se posouvá tak ke třem dolarům. A když aplikace neexistuje, pomůžete si jinak. Jelikož má PlayBook dobrý prohlížeč s rychlou podporou flashe, a navíc je to jediný tablet na trhu se skutečným multitaskingem, našel jsem jednoduchou náhradu za Google Music. Prostě si pustím hudbu v prohlížeči a jdu dělat něco jiného. Hraje vesele dál, a dokonce reaguje na hardwarové tlačítko Play/Pause (what kind of sorcery is that?!). K tomu ještě dodám, že ty přední stereo reproduktory umí hrát nahlas jako prase, takže když chcete někomu před barákem pustit video z YouTube, tak to dokonce uslyší :-). YouTube funguje v prohlížeči dobře, ale obsahuje i daleko lépe ovladatelnou nativní aplikaci.

Dále jen telegraficky: kamera je rychlá a zřetelná i za šera, má dobře fungující softwarový stabilizátor, ale za jakýchkoli světelných podmínek značně zrní. Takže na žádné "hezké" focení to rozhodně není, ale při dokumentaci vás nezaskočí špatné světlo. O mikrofonu se dá říct totéž. Vždy perfektně zřetelný, ale vždy na pozadí zrní. Baterie vydrží podle intenzity používání 1-3 dny. Tablet bez problémů přehrává HD video, a na tom jemném displeji je to ostré jako břitva. Titulky ani různé formáty jsem nezkoušel.

Další doplnění (30. 3. 2012)
Pozoroval jsem, že prostě Transformera nebo iPad nevezmu do ruky, protože mi PlayBook vyhovuje daleko víc. A nejen proto - Transformera jsem prakticky nepoužíval ani před PlayBookem, ač byl neustále po ruce (zatímco iPad mám jen v práci). Přitom pořád nevím, jak bych to vlastně definoval. PlayBook je pro mě těžká závislost, a myslím si, že za to můžou hlavně rozměry, hmotnost a ergonomie ovládání. Žádný tablet se mi ještě neovládal tak rychle a pohodlně, a taky je to první tablet, který můžu používat celé hodiny, aniž bych hledal podklad nebo opěrku. Prostě se dá pohodlně držet v rukou libovolně dlouho (ne 20 minut, jako výše jmenované), a systém gest si mě nenávratně získal. Přitom jsou obavy typu "7 palců už není tablet, ale přerostlý telefon" naprosto liché. Layouty i rozlišení umožňují ryze tabletové používání - na displej se vejde dostatek informací, a díky dual-pane je všechno vždycky po ruce. No a v neposlední řadě kvůli stále omílaným gestům, kdy se dostanete k potřebné aplikaci během vteřiny až dvou :-).

No abych to shrnul - je to skvělý tablet, a zaslouží si větší pozornost!

úterý 15. února 2011

O cloudu

Jelikož trávím desítky hodin týdně v hromadné dopravě, vypěstoval jsem si slušnou závislost na Internetu v mobilu a na notebooku, a co jde, přesouvám postupně do cloudu. A jelikož zrovna opět sedím v dálkovém autobusu napojen na všechny ty obláčky, napadlo mě, že je cloud pro většinu lidí jen prázdný pojem, o kterém odborná média pořád mluví, ale sotva jej kdy pořádně vysvětlí. Tak bych rád vedle definice shrnul i různé výhody, nevýhody, a mýty týkající se cloud computingu.

Co to je cloud?
Termín obláčku vznikl jednoduše proto, že pokud zrovna nekoukáme v Alpách na mraky zvrchu i zevnitř, je to něco dosti vzdáleného, co nemáme přímo na dosah. Stejně tak je to s cloud computingem - primárním úložištěm dat (a někdy i celých systému, o tom později) zde není pevný disk počítače, ale vzdálený server, na který jsou koncová zařízení připojena prostřednictvím nějaké sítě či Internetu. Pro příklad nemusíme chodit daleko - v praxi se kupodivu s cloudem setkává i drtivá většina českých uživatelů Internetu. Zatímco dříve bylo standardem pracovat se směšně malou e-mailovou schránkou pomocí klienta (Outlook, Thunderbird, The Bat!, atp.), dnes valná většina domácích uživatelů přistupuje k několikagigabytovým schránkám prostřednictvím webového prohlížeče. Když si jde obyčejný uživatel vyzvednout mail, prostě se v prohlížeči přihlásí na Seznam, a přečte si maily. Ty maily nejsou na jeho počítači, ale na diskových polích Seznamu. Proto se na ně může podívat kdykoli a odkudkoli, stačí mít k dispozici připojení a Internetový prohlížeč. V tom spočívá kouzlo i prokletí cloudu.

Výhody cloudu
- Synchronizovaná data na všech koncových zařízeních (když máte desktop, notebook, pracovní počítač a smartphone, je ruční synchronizace dat - hlavně e-mailů - přímo nesnesitelná)
- Data všude k dispozici (většinou i na cizích počítačích)
- Zachování dat při selhání/ztrátě/odcizení hardwaru (prostě se na novém počítači přihlásíte, a máte všechno po ruce - jen po té krádeži to chce skočit po nejbližším počítači a změnit heslo)

Nevýhody cloudu
- Nutnost připojení k Internetu (ale nemusíte ho mít k dispozici neustále, jak mnozí tvrdí - o tom více poději)
- Závislost na spolehlivém vzdáleném serveru (pokud server provozuje neschopná firma a cloud co chvíli padá, je to služba k ničemu)
- Svěřujete svá data třetí straně (pro celou řadu paranoidních ajťáků je to nepřekousnutelná překážka, a vy ostatní musíte dbát na bezpečné heslo, jinak se k vašim datům dostane každý blbec)

Typy cloudů
Cloud computing zná celou řadu způsobů, jak se ke vzdáleným datům dostat a jak se s nimi uvnitř pracuje, a obvykle se i nějakým způsobem kombinují. Ke každému typu se pokusím uvést příklady.

Webová aplikace (+ klient)
Všichni známe. Webovou aplikací je například dříve zmíněný webmail Seznamu, ale najdou se i daleko zajímavější. Zejména Google jich má celou řadu. Ve webovém prohlížeči můžete například chatovat GTalkem - Jabber s centrálně ukládanou historií, ke které máte přístup odkudkoli. Google Reader zase nabízí centralizovanou RSS, a pokud si na telefonu přečtete článek, na počítači už ho vidíte jako přečtený. Označíte si jiný jako nepřečtený třeba na notebooku, a bude zase nepřečtený všude. Google Calendar umožňuje vzdálený přístup ke kalendáři a úkolům. Google a Microsoft dokonce nabízí na webu kompletní kancelářské balíky - můžete tak odkudkoli zpracovávat wordovské dokumenty a excelovské tabulky, aniž byste museli cokoli instalovat. Webových aplikací pracujících s nejrůznějšími daty je velká spousta a nedají se vyjmenovat všechny. Jejich výhodou je reálná dostupnost odkudkoli (od známých, z práce, z Internetové kavárny, atp.) a nevýhodou menší komfort, který je způsoben prodlevami v Internetovém připojení a vyšší hardwarové náročnosti některých webových technologií (když máte pomalé připojení a pomalý počítač, tak vám třeba AJAX a Flash nadělají při práci pořádnou spoustu nepříjemných prodlev). Mnoho webových aplikací to řeší tak, že mají ještě různé desktopové a mobilní klienty, což jsou aplikace, které mají vlastní uživatelské rozhraní (přizpůsobené konkrétní platformě) a při práci nepotřebují připojení k Internetu. To se použije jen ke stažení či uploadu hotových dat (ale i průběžných, pokud aplikace nabízí automatické ukládání).

Vzdálená synchronizace
Moje nejoblíbenější forma cloudu. Předmětem zájmu není celá aplikace (webový e-mailový klient, nějaké řešení pro organizaci času, atp.), ale surová data. Nezajímá nás celý e-mailový klient, ale jen jednotlivé maily. Nezajímá nás celý kalendář, ale jednotlivé události a úkoly. Tato data jsou uložena někde na serveru a vy k nim můžete z různých zařízení přistupovat různými způsoby. Mnoho z vás v práci používá MS Exchange, aniž o tom víte. Na firemním serveru sídlí všechny e-maily, kontakty a události, které se vám stahují dejme tomu do Outlooku. Když zpracováváte mail a prohlížíte starší komunikaci, nejste zdržováni připojením. Staré maily jsou uloženy u vás, a nový se odešle až když je sestaven. Uloží se na firemní server a teprve poté odejde příjemci. Stejně tak příchozí e-mail převezme server, a teprve poté si ho stáhne váš Outlook. V čem je výhoda? Když vám doslouží firemní počítač, není nic ztraceno. Dostanete nový počítač, který po přihlášení zase stáhne ze serveru všechny vaše maily, schůzky a kontakty, jako by se nechumelilo. A než počítač přijde, můžete se ve webovém prohlížeči podívat do Outlook Web Accessu z kolegova počítače, nebo třeba z vlastního notebooku. A když dostanete služební smartphone, můžete mít Exchange synchronizován i tam, a komunikovat s klienty i na cestách. Když ho vzteky hodíte do řeky, data jsou pořád v bezpečí. Já Exchange nepoužívám, ale Google nabízí obdobnou službu pod názvem Google Sync. Mám na všechny strany synchronizovaný Google Calendar (přidám událost do webové aplikace nebo Sunbirdu, a okamžitě se objeví v telefonu - tyto okamžité akce bez intervalů kontroly a zásahů uživatele najdete v odborných textech pod označením "push") a Gmail i s kontakty. Ale existují i zajímavější služby. Kupříkladu můj oblíbený Dropbox (přikládám svůj referenční link - registrací přes něj dostaneme oba nějaký prostor navíc zdarma). Ten funguje tak, že vytvoří na disku vzdáleně synchronizovanou složku. Do té můžete nahrát cokoli, a data budou při nejbližší příležitosti (pokud to jde, tak okamžitě) odeslána na vzdálený server. Váš notebook se stejným klientem je pak na pokyn serveru (push!) okamžitě stáhne k sobě. Na jednom počítači připíšete kus bakalářky a na druhém se bez ptaní aktualizuje. Nainstalujete si do Dropboxu Mirandu, a máte všude stejnou historii chatu. Když nemáte po ruce svůj počítač, stáhnete si své soubory přes webovou aplikaci. Nebo z mobilu. V mobilu soubor upravíte, a nový soubor se zase sám pošle do všech ostatních počítačů. A aby toho nebylo málo, nabízí zajímavé funkce navíc. Můžete například nějaký podadresář sdílet se svými kamarády, aby změny dostávali i oni. Nebo chcete kamarádovi poslat nějaký soubor. Zapomeňte na Rapidshare, Leteckou poštu, Úschovnu.cz a podobné služby. Prostě soubor nakopírujete na svém počítači do složky Public, a pošlete kamarádovi odkaz. Když soubor upravíte, může si ze stejné adresy stáhnout novou verzi (moji zákazníci například dostávají odkaz na instalační soubor s vyvíjenou aplikací, a na té adrese mají vždy nejnovější verzi - stačí je jen upozornit, ať si ji stáhnou). Nebo si do složky nahrajete hromadu fotek a Dropbox vám vygeneruje webovou galerii, aniž byste sami fotky někam uploadovali. Umazali jste si omylem půlku diplomky? Nevadí, Dropbox archivuje starší verze souborů, aniž by vám překážely na disku - jen si nějakou vhodnou verzi stáhnete, a chybějící kapitolu nakopírujete do rozepsané práce. A data budou na všech počítačích stejná. A musím zmínit obrovskou výhodu vzdálené synchronizace - když zrovna nemáte připojení k Internetu, ničemu to nevadí. Dříve stažená data pořád zůstávají na vašem pevném disku, a můžete si listovat v mailech a dokumentech do alelujá. Toto vám ostatní typy cloudu obvykle nedokážou nabídnout, i když už některé webové aplikace umožňují data cachovat pro použití v režimu offline (např. Gmail s Google Gears).

Mezimráček
To je terminus technicus, který jsem právě teď vymyslel. Tato varianta cloudu najde uplatnění hlavně v mobilních telefonech, ale i jinde. Příkladem budiž chatovací služby Meebo nebo eBuddy (ale podobných je víc - z patra vzpomenu Palringo a Nimbuzz). Přihlásíte se k nějakému vzdálenému serveru (třeba právě na Meebo - je jedno jestli přes webový prohlížeč nebo nějakého klienta), a teprve tam zadáte loginy do různých kecálků - u mě je to čtveřice ICQ, Jabber, Yahoo! a Facebook chat. Meebo pak představuje cloud, který je připojen ke všem těmto IM, přijímá z nich zprávy, odesílá jim vaše zprávy, a vy jste přitom připojeni pouze k Meebu, nikoli k ICQ nebo Jabberu. Výhod je hned několik. Obecně je to jediný login pro mnoho služeb, nebo třeba centralizovaná historie (je jedno odkud se přihlásíte - jestli z domova, z práce, z mobilu; všude je stejná). V mobilu ale vyplouvá na povrch něco lepšího. Jedete třeba vlakem, přičemž půlka trati není pokrytá mobilním Internetem. Pokud se připojíte přímo k ICQ a ztratíte signál, nemá telefon možnost na tuto skutečnost upozornit server (ztratil s ním spojení), a jevíte se všem ostatním jako online. Posílají vám zprávy, ale server je zahazuje, protože je nemůže doručit. Ty zprávy už nikdy neuvidíte, a v komunikaci to dělá pořádný zmatek. V našem případě ale ztratíte kontakt pouze s Meebem. To je připojeno na ICQ dál, a dále přijímá zprávy. Až se obnoví spojení se cloudem, Meebo vám zprávy doručí, a můžete si je všechny přečíst. A tak můžete chatovat třeba i v metru, kdy si zprávy vyměníte vždy na zastávce, i když jste je napsali a potvrdili odeslání už v tunelu bez signálu. Mimochodem - Meebo byl jen příklad. Třeba na Androidu je aplikace špatně napsaná (pořád padá spojení a některé zprávy nedoručí jako nové, ale rovnou je vrazí do historie), a eBuddy funguje daleko lépe a spolehlivěji.

Virtualizace
Tohle je zatím nejdivnější forma cloudu. Tuším, že je to VMware, kdo by něco takového rád prosadil hlavně do firemní sféry. Jde o to, že by na vašem počítači neběžel ani samotný operační systém, ale pouze tenký klient (tímto pojmem rozumíme klienta, který nemá vůbec žádné vlastní uživatelské rozhraní, nebo jej má pouze minimální - celé tělo aplikace je na vzdáleném serveru), který by se připojoval na server s virtuálním strojem, kde byste mohli mít třeba své oblíbené Windows 7 nebo Ubuntu (možná se ve firmě sami občas připojujete na terminálový server pomocí tzv. vzdálené plochy - fungovalo by to obdobně). Popř. byste měli virtuálních strojů několik, a mezi nimi se libovolně přepínali. Výhoda je ta, že může na jediném serveru běžet celá řada virtuálních strojů, což umožňuje optimálnější využití hardwaru (výkonný server dělí své prostředky podle potřeby mezi jednotlivé virtuální stroje), přičemž váš klientský počítač by pracoval jen s minimálním výkonem a tím pádem minimální spotřebou. Navíc platí to co u každého cloudu - můžete se na "svůj počítač" připojit kdykoli a odkudkoli. Nevýhoda je pak zřejmá - prodlevy vždy a ve všem. Každý pohyb myši se odesílá na server, a každé překreslení obrazovky se vrací zpátky. Ve firmě na dobře navržené lokální síti by to snad i fungovat mohlo, ale přes Internet zatím sotva.

Kam zařadit Google Chrome OS?
Tuhle otázku jsem si kladl při psaní hned několikrát. Pokud systém neznáte (čemuž bych se divil, hodně se o něm mluvilo - proto jsem ostatně téma nakousnul), tak jde o rozpracovaný projekt Googlu, který představuje de facto bootovatelný Internetový prohlížeč, ve kterém si zprávy čtete na Gmailu, kalendář spravujete v Google Calendar, dopisy píšete v Google Docs, atp. Žádná aplikace není instalována přímo v počítači, ale odkazuje na nějakou webovou službu, a data nejsou uložena lokálně, nýbrž v nějakém cloudovém úložišti. Mně se ten nápad hodně líbí, ale to není předmětem článku. Na první pohled se může Chrome OS jevit jako tenký klient, ovšem já bych ho tam neřadil, neboť internetový prohlížeč má celou řadu ovládacích prvků, kterých máme plné monitory, aniž si to uvědomujeme (každé tlačítko, textové pole, scrollbar, to všechno existuje u vás lokálně, ne na vzdáleném serveru). Vedle toho je schopen lokálně obsluhovat např. flashku nebo webcameru. Řadím tedy po zralé úvaze jeho pojetí cloudu do první kategorie webových aplikací, sem tam s klientem (např. kvůli GTalku nemusíte otvírat Gmail - je součástí systému). Aby byl notebook s Chromem použitelný, bylo by žádoucí zavést v aplikacích i pořádný systém cachování. Ať už pomocí Gears nebo HTML5. Pak bychom mohli mít svá stávající data k dispozici i offline, a padla by tak většina protiargumentů.

Má pro mě cloud význam?
Pokud používáte několik počítačů, popř. i nějaký ten smartphone, určitě jděte do vzdálené synchronizace. Uvidíte, že vám zásadně zvýší komfort při přechodu mezi počítači. Aspoň zkuste ten Dropbox, a pokud používáte služby Googlu, naťukejte si do telefonu i ten Google Sync (je v různých podobách podporován celou řadou mobilních systémů), a můžete si spravovat upomínky a telefonní seznam z pohodlí svého počítače na Gmailu bez nutnosti instalovat nějaké obludné balíky typu PC Suite. Ať si přečtete mail kdekoli, nikde nebude strašit jako nepřečtený (na počítači stačí používat webmail třeba s Gmail Notifierem, nebo si ve svém oblíbeném mailovém klientovi nastavit IMAP s krátkým intervalem kontroly). Zatímco webové aplikace jsou řadě uživatelů nepohodlné, synchronizací nemáte co pokazit. Navíc v případě selhání hardwaru zůstanou všechna vaše data v bezpečí obláčku. No ale pokud nemáte důvěru k ukládání dat ke třetím stranám, nebo prostě používáte jediný počítač a data pravidelně zálohujete, je to pro vás jen další zbytečné buzzword, kterému se zatím můžete obloukem vyhnout. A stejně jako u všeho - nehrňte se do kdejaké cloudové služby za každou cenu, a jděte jen do těch kvalitních. Když je napsaná špatně, akorát vás rozčílí a zkomplikuje vám práci.