pondělí 29. prosince 2014

Šťastné a tolerantní

Tak nám pomalu doznívá období čekání na sníh, probouzení zazimovaného konzervatismu a celoročních tantiém Janka Ledeckého. A já si zase po letech něco kratšího ublognu.

Ač to jde tak trochu proti titulu toho slova, tak tradice se nám stále proměňují. Nějaké ty purpury a olova už nikoho nebaví, a tak děláme to, co je nám tady ve středu Evropy povahově bližší. Frfláme. Obvykle to spouštíme se začátkem obchodní sezóny. I kdyby to přišlo až v půlce prosince, bude nám to připadat brzo. A protože s obchodní sezónou jde ruku v ruce Santa Claus, je zase oheň na střeše. My si naše jezulátko nedáme zastínit nějakým tlustým fousatým dědkem, kterého si na nás ze zištných důvodů vymyslel výrobce lahodné bylinkové limonády se značným obsahem kofeinu. My se tady totiž už od ledna vlastenecky těšíme na tlusté chlupaté prase, které si na nás ze zištných důvodů vymyslel úplně jiný výrobce lahodné bylinkové limonády se značným obsahem kofeinu. Na Facebooku vznikají desítky skupin, které okázale Santa Clause nesnáší, a návštěvníci tam vkládají různé ty sváteční obrázky, kterak mu někdo párá břicho motorovou pilou. No není divu. Řadový čech se se Sint Nicolaasem a jeho čertem ožral začátkem prosince natolik, že z toho má dodnes kocovinu. A i když nám nanosil adventní kalendáře, tak k našim Vánocům tenhle americký imperialista rozhodně napatří.

Pak se spouští druhé kolo, kdy se nakupují dárky. Nižší vrstvy pláčou, že si nemůžou koupit nové iPhony, protože jim všechny peníze ukradl Kalousek a jeho posluhovači drobní živnostníci, a na střední třídu plně dopadnou problémy prvního světa. Co tomu druhému koupit, když už všechny iPhony, MacBooky, Xboxy a veškeré příslušenství má? Neřešíme to rádi, a když to pak vyřešíme, tak to ještě musíme zabalit. A balení dárků je hnus; sám si vždycky rád zafrflám. Ne že by to mělo nějaký význam - ono se to pak stejně roztrhá, a překvapení už dávno vyzradila kontextová reklama na sdíleném počítači. Na tu jsme si letos zaplivali dost možná poprvé (nejen já, věřte mi!), ale naštěstí nás přišlo uklidnit dost rozumbradů, kteří nám vysvětlili, že kdo doma nesvítí petrolejem, umí používat počítač, a tak nějak všeobecně není úplný idiot, tak přece k výběru a nákupu dárků používá anonymní režim. Tak my se to do příště naučíme.

Když už to měli zabalené, tak se nám letos probudili všemožní xenofóbové a jiní Svobodní občané (jindy tolik liberální), aby nám formou docela milého článku se značně matoucím a bulvárním titulkem sdělili, že nás teď němečtí poslanci budou nutit zpívat muslimské písně, a začali se probírat zpěvníky, jestli znají aspoň nějaké křesťanské. S tolerancí se vůbec roztrhnul pytel. Pokud už vás lid nechá bramborovému salátu drze říkat brsalát, spolehlivě vás umlátí relativně novým reklamním kuřízkem, který vám ani letos nesmí připadat docela vtipný. Nebo vás rovnou pošle k šípku, že jste takoví dobytci, že si na Štědrý večer vůbec dáte řízek, když máte spořádaně obírat kapra.

Čím víc cestuji (a že jsou to v mém případě silná slova), tím víc spekuluju nad tím, nakolik je to naše věčné české remcání příčinou a nakolik důsledkem všeobecné nespokojenosti. A dospěl jsem k závěru, že je v našem bludném kruhu obojím současně. A protože mi celý tenhle text vyzněl poněkud jinak, než jsem původně zamýšlel, tak tomu zkusím dodat ještě nějaký sluníčkový závěr. Zkusme si třeba do příštího roku (a neříkat tomu předsevzetí, abychom v tom nedej bože necítili nátlak) tolerovat své zvyky, kultury, víry a jiné vrtochy, a usmívat se na lidi, kteří nás obsluhují, které obsluhujeme my, nebo na ně prostě jenom narazíme cestou do práce. Třeba nám to časem oplatí, a hned se nám bude jinak koexistovat. A když se do toho jo opřeme, tak třeba dělat něco, co nás těší, namísto toho, abychom se rozčilovali, že to pro nás nedělá někdo jiný. Nevěřili byste, jak tyhle malé kroky zlepšují náladu. Tak šťastné a veselé.

úterý 30. dubna 2013

Z deníčku vývojáře: Zachraňte vojína Chládka

Tentokrát bude můj předlouhý článek tak trochu z jiného soudku. Podíváme se pod pokličku něčemu, co bych šroubovaně nazval "obsedantně-agilním programováním pet projectu". Chtěl bych vám vyprávět příběh Chladné hlavy pro Android, což je typický příklad aplikace, se kterou se sáhodlouze mazlíte bez sebemenší naděje na návratnost investice.

pondělí 11. února 2013

Z deníčku vývojáře: Je třeba zabít SD kartu

Ve svém předchozím článku jsem napsal, že tleskám Google za mizející podporu paměťových karet z Androidu. V několika reakcích z internetu i z mého okolí jsem zaznamenal zájem o soupis dalších příčin tohoto zdánlivě nepochopitelného kroku. Jelikož je k pochopení problematiky nezbytný kontakt s řadovým uživatelem, pojďme se na to podívat očima vývojáře.

úterý 5. února 2013

Z deníčku vývojáře: Cesta do hlubin uživatelovy duše

Chris Lacy, autor Action Launcheru Pro, si nedávno na Google+ postěžoval, že dostává nenávistné komentáře a e-maily, které ho označují za podvodníka, protože prý za své 4 dolary (u nás 80 Kč) dostali zákazníci jen pramálo nového, a navíc nevychází aktualizace. Z takových a podobných stížnosti některých uživatelů automaticky vyvstává řada otázek. Dostali opravdu málo? Proč si nenechali vrátit peníze? Proč ho označují za podvodníka, když dodal přesně to, co slíbil? Má vývojář vůbec povinnost vydávat aktualizace několikrát do měsíce? Jsou 4 dolary pro amerického uživatele smartphonu signifikantní? A dalo by se pokračovat… Moje osobní zkušenosti s přímým prodejem aplikací pro Android jsou přibližně rok a půl dlouhé, a stále nevycházím z údivu. Rozhodl jsem se tedy sepsat takovou sondu do myšlení uživatelů, proloženou radami nejen pro vývojáře, ale i samotné uživatele, kterak z takového nerovného boje vyjít vítězně.

čtvrtek 12. dubna 2012

Nebojte se platit přes Internet (1. část)

Už před dlouhou dobou jsem si všiml, že Češi neumí za služby a zboží platit přes Internet, a s údivem zjišťuji, že se to stále vůbec nezlepšilo. Přitom tak zůstáváte odříznutí nejen třeba od nákupů na eBayi, AppStoru, Google Play a Steamu, ale i na PayU, které v nedávné době začalo používat Aukro k zásadnímu urychlení a zpohodlnění plateb za zboží. O okamžité platbě na Alze a dalších e-shopech ani nemluvě. A protože informovanost je opravdu žalostná a české povědomí je plné spousty mýtů a nesmyslů, rozhodl jsem se problematiku objasnit v několika bodech. První část bude o přímém placení kreditní či debetní kartou přes platební bránu.

K čemu jsou mi internetové platby dobré?
Mají celou řadu výhod. Například je to obvykle jediný akceptovaný způsob placení na zahraničních e-shopech (s převodem tam na ně nechoďte). Také digitální obsah (hry na Steamu, aplikace do mobilu) se obvykle platí pouze přes Internet. Nestojí vás to ani Halíř navíc - narozdíl od bankovních převodů (a to ani nemluvím o těch mezinárodních) neplatíte žádný poplatek ani procentuální přirážku. Nějaké drobné poplatky existují, ale jsou na vrub obchodníka, vás to nic nestojí. Platby jsou okamžité - třeba na Aukru si nebudete dopisovat o tom, kdy kdo peníze poslal, a kdy je konečně dostal - platba proběhne v řádu jednotek sekund, a prodávající bude ihned informován e-mailem. Nemusíte chodit na poštu s hotovostí, protože zboží bude uhrazené předem. Nemusíte vyplňovat čísla účtů, symboly, ani zprávy pro příjemce - některé platební systémy si dokonce mohou nechat uloženou kartu, a vy pak nemusíte vyplňovat ani její číslo. Spoustu věcí, pro které byste jinak museli chodit v otvírací dobu do obchodu a doufat, že je budou mít skladem, si můžete koupit bez prodlení přímo ze židle (dobijete si účet u Student Agency, koupíte si permanentku na MHD, nakoupíte si Microsoft Pointy, dobijete si kredit, předplatíte si onlinovou hru, nebo si ji rovnou celou koupíte, atd.). A určitě by mě ještě něco napadlo, ale takhle to snad stačí.

Potřebuju embossovanou kartu?
Na to je jednoduchá odpověď. Rozhodně NE! Je to ten nejrozšířenější blud, který neplatí, a čert ví, jestli někdy platil. Embossované karty (nejběžněji Visa a MasterCard) se od elektronických (zpravidla Visa Electron a Maestro) liší pouze tím, že mají výrazněji vytlačená čísla na přední straně. To je skutečně jediný rozdíl mezi nimi - v platebních branách jsou mezi sebou kompatibilní (když máte Visu Electron a v nabídce je pouze Visa, můžete normálně platit). Jejich využití se týká pouze nákupů, kdy jste fyzicky přítomni na prodejně, a obchodník projede kartu "žehličkou" (imprinterem) a vytlačená čísla se otisknou na papír. Ano, to je celé. Nemá to žádnou souvislost s platbami přes Internet. Jedinou podmínkou je číslo CV na zadní straně karty. To je trojčíslí umístěné v podpisovém proužku nebo jeho těsné blízkosti. Pokud máte čísel více, hledejte vizuálně oddělený blok tří cifer, který bývá obvykle na konci.

Kecáš, já to zkoušel a platba se nepovedla
To ale hledáte příčinu na špatném místě. Například u České spořitelny, ale i dalších bank, je poměrně obvyklou praxí, že máte po vydání karty nastavený limit pro internetové platby na 0 Kč denně. Musíte si jej tedy na pobočce nebo v elektronickém bankovnictví zvýšit. Na kolik, to už záleží na vás. Na mobilní aplikace stačí třeba dvě stovky, ale až si budete v e-shopu kupovat nový počítač nebo televizi, možná budete litovat.

Jak probíhá proces placení?
Není to žádná raketová věda. Do patřičných políček vypníte číslo karty (to největší a nejdelší na přední straně), datum ukončení platnosti (rovněž na přední straně, formát MMYY) a číslo CV (to na zadní straně). To je celé. Jak už jsem zmiňoval, některé služby si mohou údaje i uložit, a příště je nemusíte ani zadávat, pokud jste přihlášeni. Obvykle jste jen požádáni o opětovné zadání hesla nebo CV.

Můžu platit v zahraničí, když je karta vedená v Korunách?
Ano. A nezáleží na tom, jestli jde o debetní nebo kreditní kartu. Ať je částka v jakékoli měně, bude vám stržena částka v Korunách dle aktuálního kurzu. Tady může nastat malý zmatek, protože ihned po platbě se na účtu provede blokace, kdy částka zmizí z disponibilního, nikoli však z účetního zůstatku, a teprve po cca 2 dnech je platba zaúčtována a skutečně stržena. Částka na blokaci a na konečném vyúčtování se může mírně lišit v závislosti na změně kurzu, ale jen zřídka přesáhne rozdíl desítky Haléřů.

Je to bezpečné?
Troufám si říct, že ano. Slušní obchodníci používají ověřené platební brány (v drtivé většině případů postavené na Visou certifikované technologii 3-D Secure), a když se s nějakou setkáte poprvé, není nic jednoduššího než si ji nejprve přes Google ověřit. Základním předpokladem je pak zadávat údaje o kartě pouze na brány zabezpečené HTTPS (známý zámeček v adresním řádku). To je nutná, nikoli však postačující podmínka. Já osobně mám v bance na nezabezpečené brány nastavený nulový limit. V seriózním prostředí se s nimi ani nemůžete setkat. Toliko k platbám. Co se týče ukládání karet, tak tam už záleží na vaší důvěře ve společnost, která kartou disponuje, a v sílu vlastního hesla :-). Třeba u PayPalu, Steamu, Googlu (Obchod Play, bývalý Android Market), Applu (AppStore) a Microsoftu (Xbox Live!) se karty ukládají naprosto běžně, a pokud vím, nebyl zaznamenánán žádný únik. Sony s PlayStation Network už vroubek má, ale já bych se toho asi nebál. Ušetříte si hledání karty před každým nákupem :-).

Snad jsem nic nevynechal, a příště se koukneme na zprostředkovatele plateb - konkrétně PayPal, a možná i PayU, když se mi bude chtít.

pátek 16. března 2012

O uhlíkové stopě a jiných zelenostech

Začátkem týdne vyšel na Živě článek Apple svou službou iCloud znečišťuje přírodu, říká Greenpeace, který mimo jiné nepřesně (jak je u Živě zvykem) a ještě ujetěji překládá už tak dost absurdní výrok jakéhosi Garyho Cooka, vedoucího analytika Greenpeace: "Apple is about innovation, but buying coal at really cheap source is not innovative. Those data centers [supporting iCloud] are fueled by about 60 percent coal. So every time you enjoy Star Wars from the cloud, you are essentially 'watching a movie knowing it’s destroying the Appalachians and using dirty energy'." Mě osobně to hrozně pobavilo, pronesl jsem něco o zelených kašparech, a má sestra, která se o ekologii zajímá, se mě zeptala, co je na tom vlastně směšného. No a protože zrovna marodím a můj notebook není použitelný na žádné velké programování, mám spoustu času na svou neléčenou grafomanii, a rozhodl jsem se problematiku svýma očima rozebrat zde, kde tím můžu obtěžovat daleko víc lidí.

Na úvod je potřeba říct, že jsem byl vždycky pragmatik. To asi nemohl přehlédnout nikdo, kdo mě čte, a už vůbec nikdo, kdo mě osobně zná. I proto jsem si nikdy neoblíbil řešitele různých globálních problémů, které nemají řešení. No a Greenpeace a jim podobní jsou nejen experty v podobném ztrácení času, ale dokonce jsou ultimátními přeborníky ve zhoršování stavu a neutuchající buzeraci. No a při hledání příčiny vlastně ani nevím, z kterého konce začít. Proto budu v roztříštěném textu vyznačovat všechny klíčové momenty tučně. To vás naučí.

Základ asi bude v tom, že moderní environmentální organizace (budu je globálně nazývat ekofašisty, popř. ekoteroristy, protože s opravdovou ekologií nemají nic společného) nemají skutečné odborníky. Skuteční odborníci tímhle neztrácí čas. Ekofašisté mají aktivisty, kteří svůj světonázor staví na nesmyslných předpokladech a dogmatech. Vynechám globální oteplování, které je důkladně propráno z obou stran, a půjdeme se podívat na některé další. Nejprve na ty konkrétní, k těm obecným se dostanu na konci, když budu mít ještě energii.

A začnu hned tím, o čem mluví odkazovaný článek. Cloud běží na serverech->Servery žerou elektrickou energii->Energie je hlavně uhelná->Jedním z kontroverzních nalezišť uhlí jsou vrcholky apalačských hor, ergo kladívko cloud ničí Apalačské pohoří. To je fenomenálně krátkozraký blábol. Ano, máme tady nějakou serverovou farmu, která spotřebovává značné možství energie. Jenže, byl to právě cloud, který způsobil masivní rozšíření netbooků a SSD. A netbook, to je počítač, který má místo osmičlánkového akumulátoru čtyř nebo šestičlánkový (vidíte těch ušetřených stromů?), a nevydrží s ním hodinu, ale třeba i 9 hodin. A SSD, to je takový ten disk, který nemá žádné mechanické části a magnetické plotny, snáze se vyrábí, a má výrazně menší spotřebu energie. No a tohle umožnil cloud. Nepotřebujete výkonný počítač, když všechno počítá server, a nepotřebujete terabytový disk, když je všechno na Internetu. A těchto věcí se po celém světě prodala obrovská kvanta, a uživatelé tím nahrazují stará a neefektivní zařízení. A já se ptám - spočítal někdo tu klientskou stranu? Pochybuju. Ono by se totiž mohlo ukázat, že je globálně ten problém daleko menší. Možná se to vyruší. A možná je dokonce celková spotřeba menší. Ale to stojí moc úsilí, a nebylo by pak za co slepě bojovat.

A vůbec - plakat nad vytěženými horami, a současně razantně odmítat ekologicky šetrnou jadernou energii? Jsou aktivisté skutečně tak hloupí, nebo jen při vstupu nafasovali dokonale izolující klapky na oči a uši? Když se podíváte na web Greenpeace, dočtete se hromadu vágních a nicneříkajících formulací toho, jak je jaderná energie ošklivá, že by se měla zakázat, a jak nám třeba havárie ve Fukušimě znovu ukázala, jak je ta technologie nebezpečná. Opravdu? Protože elektrárny jsou na podobné situace připraveny (tím spíše v ostrovním a třesoucím se Japonsku), a nestalo se tam tenkrát vůbec nic, co by v dlouhodobém hledisku stálo za zmínku. Za běžného provozu tu pak máte vysoce účinnou technologii, která nespaluje žádná fosilní paliva a neprodukuje splodiny ani skleníkové plyny (a to vědí i ekologové s mozkem). Radiace už se v jednadvacátém století fakt nemusíte bát. Naproti tomu propagují stupidní větrné elektrárny. Ano, ta obrovská monstra, která pracují 10-20 % roku s účinností kolem 40 %. Tj. 4-8 % při devastaci zemědělské půdy (třeba pro nahrazení 2000MW výkonu Temelínské elektrárny o rozloze 1,5 čtverečných kilometrů potřebujete 70 000 km2 větrných elektráren!) a statisících mrtvých ptáků každý rok. To zní ekologicky... Nebo sluneční elektrárny, to je taky skvělá věc. Opět vytlačují zemědělskou půdu (protože ekodotace, neasi!), a jako by nestačila slabá účinnost fotovoltaických článků (když je zrovna den, na obloze není mráčku a panel je přesně nasměrován, dělá to až 1kW/m2, běžně však třeba 10x méně), jsou také náročné na výrobu, takže je ekologický dopad přesně opačný, než ekoteroristé tvrdí.

No a když už jsem u té zemědělské půdy, tak nemůžu zapomenout na bionaftu. Opět krátkozrakost jako prase. S tou se to má asi takto: Sklidíte z pole cokoli užitečného, co tam zrovna bylo (dotace, pyčo!)->Zasadíte agresivní řepku, která vysává z půdy živiny, a musí se notně dohnojovat->Podstoupíte řepku energeticky vysoce náročnému procesu extrakce oleje->Vyrobíte z něj "naftu." Možná jste si všimli už dvou až tří ekologických prohřešků, ale tím to samozřejmě nekončí. Výsledná nafta je vysoce sračkózní, ničí mj. vstřikovací ventily, palivové filtry a gumová těsnění. No a pak se musí vyrobit nové ventily, nové filtry, nová těsnění, nové celé motory, nová celá auta, a zase se uřízne kus Apalačského pohoří, aby bylo z čeho. Very fucking useful.

Už vícekrát jsem zmínil ekodotace. Tím se dostáváme k jádru pudla. Ekologie už dnes totiž dávno není prostředkem ochrany přírody. Je to velmi pohodlný populistický nástroj politické a korporátní propagace. Pokud chcete získat hlasy nebo zákazníky, brnkněte na zelenou strunu! Dotujte každou ekoblbost, stavte zelené sítě, vyrábějte společensky uvědomělá auta, a pokud jste Bursík, vyčítejte nepřítomnost úsporných žárovek na Pražském hradě! No vidíte, ty žárovky jsem taky nezmínil. Vznikly nahrazením skleněné baňky s kusem drátu řídící elektronikou a několika miligramy rtuti. Naštěstí se ta elektronika nemusí nikde vyrábět a trocha rtuti nikoho nezabije, takže se jen radujeme z nižší spotřeby a těch pár desítek vteřin na plné rozsvícení si rádi počkáme. Nic krátkozrakého. Ale zpět k populismu. Hlasů budete mít dost, a stačí to jen s tou uvědomělostí nepřehnat, abyste třeba lidem neplatili golfové vozíky (to se stalo Obamovi - vláda špatně definovala auto jedoucí na elektřinu - o elektromobilech se snad radši ani nebudu rozepisovat - a dotace byla tak vysoká, že pokryla celé náklady na golfový vozík), nebo fotovoltaické články, které stojí na poli nezapojené, protože to je jen další náklad, který nemá vliv na dotace (oblíbená česká praxe). Akorát to pak má takové nepříjemné dohry pro myslícího voliče. Poctivou baňatou žárovku už si dnes nekoupíte, a každý diesel bude chtě nechtě jezdit minimálně z 5 % na bionaftu.

A ještě sem vecpu jeden ještě kontroverznější odstavec, který se mi drží v hlavě proto, že jsem včera intenzivně koukal na vystoupení George Carlina. Budu zde především parafrázovat jeho slova, a kreacionisté proto tento odstavec skáčou, aby jim nepraskla žilka v oku. Planeta je tady miliardy let, a je dost arogantní myslet si, že bychom ji jako lidé (kteří jsou tu max. pár set tisíc let) mohli nějak výrazně ohrožovat. Ohrožujeme tak maximálně sami sebe, a tyhle velesnahy o ochranu přírody jsou veskrze sobecké. Beztak už jsme za poločasem, a až zmizíme z povrchu zemského, stejně jako každý živočišný druh, který tu dosud žil, planeta bude v pohodě. Fakt. Denně zahynou a vzniknou desítky živočišných druhů, a když se do jednoho z nich začne vrtat člověk (ať jeho likvidací, nebo naivními snahami o záchranu), přiroda si toho ani nevšimne. A i s lidmi si pohodlně poradí. Ostatně už si nás reguluje civilizačními chorobami a celou řadou mutujících virů, které neumíme zničit. Je zbytečné snažit se ochraňovat planetu, a tím méně, když jsou vaše zásady postavené na hlavu. Planeta vás k ničemu nepotřebuje, ale jestli chcete ochraňovat SVOJE životní prostředí a životní prostředí SVÝCH dětí, hurá do toho! Je to chvályhodné, ale musíte k tomu používat rozum a ne dogmata. Vlastně jako ke všemu.

No a to je asi tak v kostce všechno. Určitě bych si vzpomněl na spoustu dalších věcí, ale tohle snad pro doložené pointy stačí. Proto nemůžu brát Greenpeace nikdy vážně, proto mi ten prapůvodní výrok z Cult of Mac přišel tak strašně komický (asi jako ve škole - piš to z obou stran, šetři naše lesy), a proto mám obecně k ekoteroristům odpor. Veškerá zde obsažená fakta zjistí člověk samostudiem za jediné dopoledne, ale nesmí to být demagogický ignorant, který zastavuje lidi na ulici, a učí je využívat obnovitelné zdroje. Nezlobte se na mě, ale já se nechci nechat učit někým, kdo svůj obor neovládá.

PlayBook? Proč ne!

Už je to více než rok, co jsem napsal poslední příspěvek. Tak nějak už nemám čas na slohy překračující délku Tweetu. Ale tuhle jsem se na Google+ tak rozkecal o BlackBerry PlayBooku, že by to vydalo na blogpost. No a proč si dělat zbytečné násilí? Tady ho máte v původní podobě, jen s malým dodatkem na konci.

První den - původní post z Google+
Byl jsem požádán o zkušenosti s PlayBookem, tak tedy alespoň ty první dojmy :-).

V krabici najdete vše potřebné. Vedle tabletu nabíječku s dlouhým kabelem a EU i UK konektorem, MicroUSB kabel (ne jen adapter a půlmetrový kabel, jako u Transformera), příjemný obal a hadřík z mikrovlákna.

Po zapnutí trvá ještě tak 45 minut, než se dá tablet používat, protože stáhne přes 500MB velkou aktualizaci. Všimnete si ale, že se dá probudit tahem po displeji; nemusíte hledat hardwarové tlačítko. Ta jsou přesně čtyři. Vypínač, hlasitost dolů, play/pause, hlasitost nahoru. Tablet má dvě kamery (přední a zadní), vepředu navíc stereo reproduktory a notifikační LEDku. Dole je kromě MicroUSB ještě MiniHDMI a tři piny pro kontaktní nabíjení. Mimochodem - vedle LEDky se k upozornění používá ještě zajímavý mechanismus přímo v OS, kdy se červeně ohraničí levý horní roh jakékoli aktivní aplikace, a ten jemně pulzuje.

K tomu se váže další zajímavost. I rám displeje je dotykový. Takřka vše v systému se ovládá gesty, která vedou z černého rámu do obrazovky. Ze strany na stranu se přepínají aplikace, zhora se stahuje menu, zespoda nabídka aplikací (běžících i instalovaných), šikmo pak například notifikace a rychlá nastavení, nebo zobrazení klávesnice. Je to příjemné a návykové :-). Mimochodem - tablet je maličký, a na klávesnici se tak dá psát palci, i když jej držíte na šířku. A to mám spíše kratší prsty.

Systém pracuje rychle, ale na plynulosti animací strádá. Je to zhruba jako Android. Launcher je zvláštní. Stránkuje se jak plynulým pohybem nahoru a dolu, tak ze strany na stranu. Pochopil bych to při ruční organizaci aplikací (ta je samozřejmě možná), ale proč vás nechá scrollovat i sám systém po instalacích z AppWorldu, to jsem nějak nepochopil. Každopádně ho obvykle neuvidíte. Pokud nebudete násilně ukončovat aplikace, vždy tablet probudíte do poslední běžící. Něco jako výchozí plocha v zásadě neexistuje, a přehledu aplikací dosáhnete jen ukončením všech běžících. Je to nezvyklé, ale v zásadě na tom není vůbec nic špatného. Vizuálně je systém moc hezký, gesty se dobře ovládá, všechno se hýbe decentními a chytlavými animacemi, a předinstalované aplikace mají skvěle odladěné GUI (multipane je samozřejmostí, a narazíte i na zábavné efekty typu Kalkulačka, kdy z ní jako z tiskárny vyjíždí průběh výpočtu, načež můžete data smazat, a lístek se animací utrhne o právě vysunuté zoubky). Ve standardní výbavě je mj. i správce souborů, YouTube, PressReader, kancelářský balík a Adobe Reader; když k tomu připočtete fungující flash, tak asi jen těžko narazíte na nezobrazitelný obsah. Zdarma jsou i některé hry - z těch AAA jmenuji předinstalované NFS Undercover a EA Tetris, na AppWorldu pak třeba Asphalt 6 (dnes jsme zkoušeli cross-platform Multiplayer mezi iPadem, Transformerem a PlayBookem - jde to :-) ) nebo Modern Combat HD. Hry běží naprosto plynule, a velmi dobře snáší přepínání mezi aplikacemi. Bez nějakého loadingu se vrátíte přesně tam, kde jste byli.

Pokud jde o další instalovatelné aplikace, je situace podobná jako u WP7. Je jich vážně málo, a ty existující jsou dost drahé. Ale najdete tam třeba i Machinarium, které kupříkladu na Androidu vůbec není. Jo a Facebook tu má lepšího klienta než Android nebo iOS. Zato předinstalovaný Twitter vás jen pošle do prohlížeče. Ani to WebView to není. K přehrávání multimédií jsem se zatím nedostal.

Vestavěný e-mailový klient se mi překvapivě dost líbí. Mj. integruje i zprávy z Facebooku, Twitteru a LinkedInu; podporuje i některé známé WebMaily. Ve stávající verzi systému má ale problém s pushem u Gmailu. Pokud ho zvolíte, budete co pár vteřin vyplňovat heslo. Zatím se musíte spokojit s pevným intervalem kontroly. Ale u všech zmíněných služeb funguje i synchronizace kontaktů, stejně tak Google Calendar se synchronizuje - ovšem pouze "primární" kalendář - u mě se bůh ví proč stanovily narozeniny kontaktů, ale ještě jsem to ani nezkoušel řešit.

To je asi všechno, na co si takhle z hlavy vzpomenu. Obecně jsem velice příjemně překvapen, a případné dotazy rád zodpovím :-).

Doplnění
Teď už opravdu jen stručně. Za těch pár dnů se ukázalo, že akce "PlayBook pro vývojáře zdarma" nese své ovoce - vyplatí se denně kontrolovat App World, abyste zjistili, že se tam postupně objevují všechny zajímavé aplikace z konkurenčních platforem (Angry Birds a Cut the Rope jsou samozřejmostí :-) ), ale třeba i BlackBerry-only GeeReader, který hravě nakope zadek oficiálnímu Google Readeru na Androidu. Dokonce už přestává být samozřejmostí, že všechno stojí $4.99. I mezi nejlepšími se začíná objevovat řada dolarových aplikací, a standard se posouvá tak ke třem dolarům. A když aplikace neexistuje, pomůžete si jinak. Jelikož má PlayBook dobrý prohlížeč s rychlou podporou flashe, a navíc je to jediný tablet na trhu se skutečným multitaskingem, našel jsem jednoduchou náhradu za Google Music. Prostě si pustím hudbu v prohlížeči a jdu dělat něco jiného. Hraje vesele dál, a dokonce reaguje na hardwarové tlačítko Play/Pause (what kind of sorcery is that?!). K tomu ještě dodám, že ty přední stereo reproduktory umí hrát nahlas jako prase, takže když chcete někomu před barákem pustit video z YouTube, tak to dokonce uslyší :-). YouTube funguje v prohlížeči dobře, ale obsahuje i daleko lépe ovladatelnou nativní aplikaci.

Dále jen telegraficky: kamera je rychlá a zřetelná i za šera, má dobře fungující softwarový stabilizátor, ale za jakýchkoli světelných podmínek značně zrní. Takže na žádné "hezké" focení to rozhodně není, ale při dokumentaci vás nezaskočí špatné světlo. O mikrofonu se dá říct totéž. Vždy perfektně zřetelný, ale vždy na pozadí zrní. Baterie vydrží podle intenzity používání 1-3 dny. Tablet bez problémů přehrává HD video, a na tom jemném displeji je to ostré jako břitva. Titulky ani různé formáty jsem nezkoušel.

Další doplnění (30. 3. 2012)
Pozoroval jsem, že prostě Transformera nebo iPad nevezmu do ruky, protože mi PlayBook vyhovuje daleko víc. A nejen proto - Transformera jsem prakticky nepoužíval ani před PlayBookem, ač byl neustále po ruce (zatímco iPad mám jen v práci). Přitom pořád nevím, jak bych to vlastně definoval. PlayBook je pro mě těžká závislost, a myslím si, že za to můžou hlavně rozměry, hmotnost a ergonomie ovládání. Žádný tablet se mi ještě neovládal tak rychle a pohodlně, a taky je to první tablet, který můžu používat celé hodiny, aniž bych hledal podklad nebo opěrku. Prostě se dá pohodlně držet v rukou libovolně dlouho (ne 20 minut, jako výše jmenované), a systém gest si mě nenávratně získal. Přitom jsou obavy typu "7 palců už není tablet, ale přerostlý telefon" naprosto liché. Layouty i rozlišení umožňují ryze tabletové používání - na displej se vejde dostatek informací, a díky dual-pane je všechno vždycky po ruce. No a v neposlední řadě kvůli stále omílaným gestům, kdy se dostanete k potřebné aplikaci během vteřiny až dvou :-).

No abych to shrnul - je to skvělý tablet, a zaslouží si větší pozornost!