čtvrtek 28. ledna 2010

Nelezte na Palachovy koleje

Přišlo další zkouškové a tím i další vynálezy Ing. Edity Krejčové a přilehlé hádky s ní. Řekl jsem si, že je na čase umístit na internet nějaké zkušenosti s bydlením na Palachových kolejích v Hradci Králové, aby si zájemci o studium na UHK pro příští rok ušetřili ty každoroční několikahodinové (bez nadsázky) fronty při ubytovávání a rovnou si našli slušný soukromý nájem či podnájem. Po dvou úvodních odstavcích rozdělím text do několika jednotlivých aspektů současného vedení - události nebudou řazeny chronologicky, spíše tematicky.

Když jsem nastoupil na UHK (a tím i na koleje), byla ve vedení jiná ředitelka, a celé koleje byly poměrně příjemným místem. Klasický panelák socialistického střihu s běžnými byty o 4-6 lůžkách rozdělených do 2-3 pokojů. V praxi se tak sdílí pokoj max. se dvěma lidmi a sociální zařízení a kuchyň nikdy neužívá více než 6 lidí. Sice na první pohled poznáte, na kterých pokojích bydlí dlouhá léta chlapci a na kterých dívky. Náš "klučičí" byt byl a je poměrně hnusný a zatímco linka se dá až na podezřelé bílé mapy umýt a plesnivé věci z lednice a špajzu vyhodit, zvrásněné lino, pod kterým už tři roky praskají nějací dávno zapomenutí brouci, a na kterém jsou nesmazatelné mapy všeho možného, se stalo trvalou součástí domácí atmosféry. Jelikož jsem nastoupil na velký třílůžkový pokoj s vlastním balkónem a dvěma spolužáky z gymplu, byl jsem úplně nadšený. Hned pod kolejemi je Albert, a když jste dostali v noci hlad, šli jste si koupit na vrátnici bagetu Crocodille za 15 Kč nebo do nedalekého Tesca větší nákup. Autobusové spojení se školou vynikající. Když člověk něco potřeboval, tak mu na vrátnici vždycky vyšli vstříc a já už prostě ani nechtěl jezdit domů. Není to úplně levné bydlení (na třílůžkových pokojích cca 2400 za osobu, na samotkách kolem tří tisíc), ale člověk toho oproti privátům nemusí moc řešit, protože se o všechno starají zaměstnanci kolejí.

Nevím, proč bylo změněno vedení. Možná ředitelka odešla do důchodu, možná na jiné místo, a nebo byly koleje skutečně ekonomicky natolik ztrátové, že by dokonce některé aktivity Ing. Krejčové dávaly logický smysl. Začněme tedy řadit do tematických celků - některé jsou banální, jiné neuvěřitelně seroucí. U vás se může pořadí lišit, ale já půjdu od banalit po "what the fuck?!" v pořadí, v jakém to vidím já. Pokud nechcete číst hnidopišské šťourání, možná skočte raději rovnou na čtvrtou kategorii.

Drobná zdražení
První, co studenty upozornilo na změnu vedení, byla dvě poměrně banální zdražení. Jedním bylo zdražení kolejních prádelen, které využívají zejména zahraniční studenti, druhé byly dříve zmiňované bagety. Teď budu jen demagogicky předpokládat (na základě některých plakátů, atp.), že měla vrátnice kolejí status studentské jídelny a měla tak jednak slevu od Crocodille (tím jsem si v zásadě jistý), a navíc dotace od školy nebo státu (to už nevím - možná to dotovaly přímo koleje). Tak jsme měli jinak dost drahé bagety za 15 Korun. S novým vedením se dostaly cca na dvojnásobek, což z oblíbeného artiklu udělalo v zásadě neprodejné zboží. Tak nás to všechny otrávilo, ale nebylo to nikterak zásadní. Prostě jsme to přestali žrát.

Zamykání, zákazy a věci příbuzné
Tohle už se většině lidí vypařilo z hlavy, ale musím vzpomenout doby, kdy byla Krejčová na kolejích novinkou. Tehdy se jí nelíbila oblíbená studentská grilování na dvoře kolejí. V podání "našich" se jednalo vždy o klidné akce, ale zahraniční studenti z Erasmu se rádi rozjeli, takže se přešlo na systém rezervací na zodpovědnou osobu a zákazu konzumace alkoholu v areálu kolejí (fakt - vysokoškolské koleje se zákazem alkoholu - možná si vzpomenete na studentskou parodii ve formě zákazu sexuálních aktivit, kterou jsem tenkrát linkoval). Nevím, jaký je současný stav, protože se v zimě zrovna dvakrát negriluje, ale je to spíše taková vzpomínka. Co ale přetrvalo, je povinné zamykání hlavních dveří, které hodně znepříjemňuje návštěvy studentů mezi vchody. Musíte se domlouvat telefonicky, protože u dveří nejsou zvonky, a klíče z jiných vchodů do dveří nepasují. Ale ne vždy máte číslo, nebo má dotyčný vypnuté zvonění, a jeden pak stojí na schodech a zuří.

Brigádníci a divné poplatky
Postupně se obměnil personál vrátnice. Zatímco denní vrátné zůstaly stejné, a s jejich prací nemám sebemenší problém, noční vrátní se z řad studentů (kteří si přivydělali ke studiu, aniž by museli opouštět koleje) změnili v brigádníky v důchodovém věku, kteří jsou neschopní obsluhovat taková hi-tech zařízení, jako je třeba osobní počítač, nebo dřevěná přihrádka na klíče. Nákup bagety, který se eviduje v počítači, nebo prosba o odemčení zabouchnutého bytu, se tak staly bolestivými aktivitami spojenými s dlouhým čekáním. Důchodce už jedno odemykání měsíčně natolik vyčerpalo, že byl na tuto aktivitu vypsán manipulační poplatek 100 Kč za KAŽDÉ ODEMČENÍ. Když si na týden zapomenete klíče, máte co platit. Správcem sítě byl původně také student, ale ten o své místo přišel a kvůli bojům s ředitelkou se nakonec i odstěhoval. Správa byla outsourcována na soukromníka, který se na kolejích vyskytuje dvakrát v týdnu, pokud je zrovna přestupný rok a úplněk.

I'm not a racist, but...
Vlivem faktorů, o kterých jsem mluvil, a faktorů, o kterých mluvit budu, každoročně zažívají koleje po úvodním náporu studentů i jejich kontinuální odliv na priváty (zkrátka se tam každý zapíše, ale málokdo vydrží). Tak se stávají palachárny primárním ubytováním pro všechny zahraniční studenty, jejich kamarády a příbuzné. Někdy to není problém, ale taky můžete ve své rodné zemi zažít kulturní šok. Cizinci mají prostě jiné společenské cítění a potřeby, jinou představu o komunikaci, jiné hranice ohleduplnosti, jiné stravovací návyky, jiné představy pořádku. Když se vám na pokoji sejdou tři národnosti, nastane totální chaos, permanentní dusno a touha po izolaci celého státu, z něhož vypečený kolega přišel. Osobně mám příšernou zkušenost s Kazachy, kteří dělali bordel na všech frontách a nedalo se s nimi domluvit. Zato jeden pákistánec je snad až na svou přehnanou družnost (když si jdu opláchnout lžíci a potkám ho v kuchyni, rád bych někdy setkání odbyl kývnutím hlavy, místo debaty na téma "how are you?" :-) ) skoro ideální spolubydlící.

Komerční aktivity
Ing. Krejčová si z volných míst na kolejích dělá hotel, a otevřeně se hlásí k tomu, že host platící 300 za noc má pro ni větší váhu než student, který platí něco kolem 80 Kč (nechme stranou, že host je tam na víkend, a student na 10 měsíců, a čert ví, zda na studenty nemají dotace). Což je u vysokoškolských kolejí zvláštní. Vše se dělá ve prospěch potenciálních hostů (kteří povětšinou zůstávají v teoretické rovině, protože koleje jich mají vzhledem k ceně a kvalitě ubytování komicky málo) a studenti stojí na okraji zájmu jako přítěž. Přesto jsou tyto aktivity prezentovány jako vyšší dobro, protože jen díky nim prý nemusí zdražovat kolejné. Nejlepší je pak ten bonus, že na nás posílá správcovou, že se chystají hosti, a ať si uklídíme kuchyň a vytřeme podlahu, aby se na ten bordel nemuseli dívat. Správcová nám nevadí, tak jí to odkýveme, ale samozřejmě nic neuklidíme. Nebudu zadarmo uklízet podlahu v cizím hotelu.

Přistýlky
Začátkem každého semestru se koleje přeplní. Přijde řada nových studentů, všichni chtějí bydlet. Ale na koleje se nevejdou, protože jsou plné cizinců. Tak se dávají na 1-2 měsíce tzv. přistýlky. Tedy když už jsou v nějakém pokoji 3 lidi, proč by tam nemohli být rovnou 4. Doprostřed pokoje (který volným místem nepřetéká) se hodí matrace, a na tu se položí student. Pochopitelně máte pořád tři stoly, ale to vůbec nevadí, protože jsou prý beztak příliš veliké. Nejpozději koncem zimního semestru jsou ale koleje opět silně neobsazeny, protože všichni vyděšeně prchnou (v HK není těžké sehnat privát - zpravidla levnější než koleje).

Studentský Tetris
Paní Krejčová je hravý člověk. Například ji baví skládat kostky (studenty) tak, aby mezi nimi nezůstávaly mezery. V průběhu semestru hraje nižší level s celkem nízkou rychlostí, ale s ubývajícími studenty to houstne a v letním zkouškovém už jde do tuhého. Místo toho, aby nechávala studenty učit se na zkoušky, hraje s nimi Tetris. Některým studentům se totiž podaří dokončit zkoušky, a v Tetrisu tak vzniknou mezery, které neumožní dokončit řádek. Máte například v jednom bytě plný dvojlůžkový a plný třílůžkový pokoj. Z každého ze jmenovaných se po zkouškách odstěhuje jeden student. Je tedy potřeba kostku osamělého studenta přemístit do blízkosti zbývajících dvou, a získat tak pro návštěvní kostky co nejvíc místa (tady celý prázdný dvojlůžkový pokoj). Co na tom, že se studující kostka potřebuje učit, za týden jede domů, a nemá chuť si stěhovat kopec věcí na tu chvilku o pokoj dál (ve stejném bytě!). Mrzuté je, že návštěvní kostky schopné obsadit zbývající dvojlůžák vůbec nepadají, a v uvolněném pokoji beztak nebude vůbec nikdo bydlet.

O prázdninách je to ještě horší. To shlukuje jednotlivé studenty rozeseté po kolejích v příjemně uvolněných bytech do společných pokojů a bytů, čímž je všechny vytočí, a získá hromady volných pokojů, které nikdy nikým neobsadí. Já se jednou v teplotách a na antibiotikách musel stěhovat v úplně prázdném bytě z velkého pokoje na malý pokoj (s příšernou postelí, btw), načež jsem v tom samém bytě 5 nebo 6 týdnů stále bydlel úplně sám. Jenomže v kamrlíku místo pokoje s balkónem. Prý by mě dala na dvojlůžák, kdybych si zaplatil obě lůžka (olol). Ke konci prázdnin se situace zamotávala, a nakonec v našem třílůžkovém pokoji beztak zůstal jen jeden člověk (já nemohl, ale on ano), který byl pro změnu vytržen ze svého obvyklého dvojlůžáku. Abyste totiž rozuměli - ona ho na jeho dvojlůžák nepustí, dokud nebude mít k sobě i toho druhého. Tak ho nechala na trojlůžkovém samotného. Já se posléze přistěhoval k němu, a řešil další megashift, který už by dalece překonal rozsah už tak dost dlouhého blogpostu.

Řežem dříví na polínka, ať se student nepoblinká
Studentky a důstojní docenti s docentkami si prý stěžují, že nemůžou spát nahoře na palandách, neboť se jim dělá špatně. Plus tu samozřejmě máme hotelové hosty (častý motiv, co?), které přeci nemůžete poslat na palandy. Tak začala megaakce, kvůli které je paní ředitelka celým kolejím pro smích. Všechny palandy (poměrně nový nábytek) se rozřežou vejpůl a položí na zem, kde nikdo nemá závratě. Akorát je tu ta drobná vada, že oproti pokojům s obyčejnými postelemi máme stoly s většími deskami, a třetí postel se tam NEVEJDE. To ale vůbec nevadí, stačí zkrátit jeden ze stolů o čtvrt metru, a odsunout ho k topení, kde určitě svou zadní výplní nebude ovlivňovat efektivitu radiátoru. Šťastlivec, který novou pozici vyhraje, navíc bude sedět ksichtem přímo proti největšímu oknu v bytě, což je ergonomická lahůdka pro náročné. Nedělám si prdel - řežou se palandy v půli a krátí stoly o čtvrt metru. Týká se to vchodů s nejnovějším nábytkem na kolejích. Na středu máme objednané truhláře s cirkulárkou - v mnoha pokojích je již improvement realizován, a je rozhodnuto, že proběhne všude - zcela bez konzultace se studenty, resp. přímo v rozporu s jejich zájmy (kdo si šel na záměr stěžovat, jen zjistil, že má smůlu).

Perlička pro zaujaté - za svého působení v kolejní radě (která nemá výkonnou moc a tudíž je založena na komunikaci s ředitelkou; ergo ABSOLUTNĚ NEFUNGUJE) jsem z první ruky (přímo na jednání s ředitelkou) zjistil, že Krejčovou od samého nástupu do funkce trápí palandy a zbytečně veliké stoly na vchodech A a B. Pozornější najdou souvislost.

Lži a arogance
Kdykoli chcete tyhle trable s ředitelkou řešit, tvrdě narazíte. Počátečními fázemi jsou lži. Řekněme že se dozvíte, že vám chce ředitelka useknout hlavu a dvěma studentům už ji usekla, tak to s ní jdete probrat. Nejprve vám slíbí, že se hlava sekat nebude, usmívá se jak kdyby právě spolkla duhu, a vy spokojeně odcházíte. Když dojde na lámání chleba, zjistíte, že už si na vás brousí sekyru, a nějak se nic nehnulo. Jdete tedy za ředitelkou znova, dostanete další přísliby s určitou množinou "ale" (hlavu neusekneme jen pokud hotelový host přijde o obě nohy a na hlavu tak zbude místo) a komentáři o tom, co jsem zmínil - že host je důležitější, a že je to pro naše dobro. Kat už je ve dveřích, jdete za ní potřetí, začnete zvyšovat hlas, ona ho začne zvyšovat taky (my už na sebe dost řvali), a dozvíte se, že můžete být rádi, že jen díky sekání hlav nemusíte platit tři a půl tisíce za měsíc, a že dělá co může aby vyhověla, a že by vám mohla jen tak den předem poslat info mailem, a tedy můžete být blahem bez sebe, že si můžete vybrat termín sekání a tvar topůrka sami. Mně už zná, takže už mi rovnou říká, že mám smůlu (s duhovým úsměvem).

Závěrem
Pokud se chystáte studovat v Hradci, a v době čtení článku je stále ředitelkou Krejčová, hned hledejte privát. Je jich hodně, a zpravidla jsou levnější a čistější. Já se nestěhuju především proto, že už mi zbývá jen jeden semestr studia (prozatím - nejspíše budu navazovat; tehdy bych se přestěhoval ještě před prázdninami, abych nemusel znovu podstoupit letní samotkovou anabázi), a také proto, že v HK už netrávím zas tolik času, a mám tam kvanta věcí, která se nesnadno stěhují. Pokud jsou tu čtenáři z řad obyvatel palacháren, a mají pocit, že jsem něco opomenul, diskuze je otevřená.

neděle 24. ledna 2010

RockBandová kytara pod Windows

V minulém postu jsem si stěžoval na pomatené tremolo (whammy bar) při použití playstationové kytary z RockBandu v PC verzi Guitar Hero: World Tour. Jeho "polozmáčknutý stav" učinil hru nesnesitelnou, protože to jednoduše hrálo falešně. Technická podpora Guitar Hero Store.cz se na mě dle předpokladů vysrala, ale nakonec se mi to podařilo vyřešit kalibrací v utilitě DXTweak 2, takže pokud řešíte stejný problém, hurá do čtení; s hotovým návodem je to práce na 30 vteřin :-). Návod je koncipován i pro naprostá dřeva.

V prvé řadě budeme potřebovat tento nástroj (mirrory pro případ nefunkčnosti - 32bit, 64bit). Nelekněte se popisu, byl testován i na Windows Vista. Utilitu spusťte, a nevynechejte žádný z kroků:
  1. Tlačítkem Next přeskákejte na tu správnou kytaru (Harmonix Guitar for PlayStation®3). Zejména pokud máte ovladačů více, dejte si pozor, ať neladíte třeba dodávanou PC kytaru, gamepad nebo bicí.
  2. Vpravo se přepněte na Osu Z (resp. Z axis).
  3. Nastavte hodnotu Min na 128 (zkrátka dle obrázku).
  4. Klikněte na Apply pro uložení změn. Tím je vše hotovo. Program už můžete klidně vypnout, změny jsou trvalé a neovlivní je ani restart počítače.


Pokud navzdory návodu něco poděláte, nástrojem Clear Calibration Utility (32bit a 64bit mirror) uvedete všechny ovladače do původního stavu :-).

Pokud by vás zajímalo proč a jak to funguje, tak to není žádná věda. Dodávaná kytara pracuje s osou Z jen na rozsahu 50-100% (číselné hodnoty v DirectInput 128-255), zatímco rockbandová 0-100% (hodnoty 0-255). V klidu se ovšem obě centrují na 50%, což hře zamotá hlavu a považuje tremolo rockbandové kytary za částečně zmáčknuté (nevím zda se jedná o obecnou chybu výrobku, nebo jen vadného kusu). Není tedy nic jednoduššího, než spodní polovinu spektra (0-50%) umrtvit. Bohužel, DirectInput ve Windows 2000 a novějších neumožňuje nastavení deadzone (ať nastavíte cokoli, nefunguje to), museli jsme si tedy pomoci berličkou, a posunout do půlky celé minimum. A jelikož hra klidovou nulu ignoruje, a teprve 50% (128) se stává minimem, nepřijdete ve hře dokonce ani o možnost jemného rozladění při slabém stisku.

Považuji tedy celou věc za úspěšně vyřešenou, a děkuji všem (oběma), kdo se mi snažili pomoci.

pátek 22. ledna 2010

PC, GH:WT, RB a GHS

Neděste se matoucího názvu, to jsem vám udělal schválně. O co tedy v tomto mamutím blogpostu půjde? Kterak hrát PC verzi Guitar Hero: World Tour s nástroji k Rock Bandu, a jak a za kolik se to nakupuje na Guitar Hero Store.cz.

V létě jsem si zakoupil PC verzi hry Guitar Hero: World Tour (včetně kytary tenkrát asi za 2300, dnes nakoupíte na Xzone za dva tisíce rovné), a už první den hraní mi bylo jasné, že musím mít i bicí, a byla by hloupost vynechat mikrofon, když už budu u toho. Oficiálně jsou podporovány nástroje pro Playstation (2 i 3 - nástroje jsou totožné), ovšem u nás se nedaly vůbec koupit. Jedině kompletní sadu (včetně hry) právě pro Playstation, a pak zkusit tu hru někde střelit (ne že bych věřil v úspěch). Navíc je ten komplet dost drahý (5 tisíc). Pátral jsem tedy na Amazonu v USA i Velké Británii, a narazil na nepříjemný jev. Nástroje se totiž vyrábí pouze v USA, a jedině tam se dají koupit za rozumné peníze. Bohužel Amazon takto velké balíky do Evropy neposílá a mohl jsem si tedy nechat zajít chuť. Naproti tomu britský Amazon vám je doveze s chutí, ale s brutální přirážkou právě za dovoz z USA. Stručně řečeno - když přidáte i ten mikrofon (je sice podporován jakýkoli USB, ale ten originál vyjde v zásadě nejlevněji), mohli jste si rovnou koupit ten playstationový komplet v ČR a zjednodušit si případné reklamace (kterým se u tohoto hardwaru nevyhne dost vysoké procento lidí - já sám svou kytaru reklamoval hned pro dvě závady; nový kus naštěstí nemá ani jednu z nich).

Tak jsem si jen tak tiše záviděl a tu a tam kouknul po nějaké příležitosti k nákupu. Až mě kamarád upozornil, že jsou na Aukru k dostání bicí z Rock Bandu (kompatibilní s PC verzí GH:WT) za 1200. Tak jsem tam letěl jako splašený a přes info o prodejci se prokliknul na obchod Guitar Hero Store.cz, kde bylo zboží nabízeno ještě o stokorunu levněji (tedy za 1100+poštovné). Pak jsem obchod prolezl křížem krážem, přihodil i RB mikrofon za nějaké 400, a kamarádka kytaru (rovněž z RB) za 800. Sečteno a podtrženo, měli jsme komplet kapelu za cca 2400 včetně poštovného. Sice zamrzí, že bicí nejsou šestiprvkové jako u GH 4, ale nebudu si kupovat sestavu za 4 tisíce, když můžu ten zážitek okusit za 11 stovek. Hra s připojením těchto bicích počítá a nabídne vám pětiprvkové rozložení (4 bubny+kopák, počet úderů je totožný, jen je rozdělený mezi méně bubnů - stejné rozložení se používá, když hrajete bicí na klávesnici).

Pokud jde o samotný obchod, jsem z něj poněkud rozpačitý. Ceny jsou u HW férové (hry ale kupte raději na Xzone), rozhodně se jedná o náplast na díru na trhu (u nás jsou ty nástroje k nesehnání), najdete fůru originálního i neoriginálního příslušenství, a provozovatelé navíc osobně zkouší, jaký HW je kompatibilní s Guitar Hero pro PC a s tím vám jej také nabízí. Tolik ke světlým stránkám. Stinnou stránkou je rychlost a komunikace. Před samotným objednáním jsem odeslal nejprve jeden dotaz, na který mi bylo zodpovězeno, a následně další (pro mou zmatenost rozdělený do dvou mailů), na který už jsem odpovědi nedostal. Rozhodl jsem se ale zboží objednat, protože bicích nebylo skladem zrovna mnoho (3 kusy). To se nakonec ukázalo jako chytrý tah, protože den nato trochu narostly ceny. Odeslání objednávky zbrzdila kytara, která nebyla skladem, a byla u ní uvedena dostupnost do 24 hodin, dva dny nato do 48 hodin. Zkoušel jsem se na dostupnost informovat e-mailem, webovým formulářem i zprávou na Skype, vždy ale bez odpovědi. za další 2 dny už jsem i opakovaně telefonoval na obě uvedená čísla, ale vždy jsem spadl do hlasové schránky. Někdy po dlouhém vyzvánění, někdy hned. Posléze (4 dny od objednání) se stav objednávky změnil z "Není skladem" na "Čeká na vyřízení", další den na "Probíhá balení", a teprve další 4 dny poté "Odesláno". Velmi se mi líbilo to, že jsem v den odeslání ve večerních hodinách obdržel e-mail s číslem zásilky, a mohl tak na webu České pošty sledovat její stav (což je k nezaplacení - pošťáci se na dodací adrese neobtěžují nejen zásilku doručit, ale ani vložit do schránky upomínku). Věděl jsem tedy, že po dalších dvou dnech na mě čeká zásilka na poště (zahrál jsem si tedy 11 dní od objednání, což není tragédie, ale ohromen nejsem - zásilky z Velké Británie jsem měl na stole vždy do 3 dnů a to s nižším dopravným). Ještě dodatek - můžete platit převodem, nebo si objednávat na dobírku. Platba kartou není momentálně možná.

Jelikož bylo zřejmě zboží v prodlevách rozesláno jiným zákazníkům, dostali jsme místo jednotlivých položek hned celou nerozbalenou sadu Rock Band Instruments Edition, která byla v době objednávky dražší než jednotlivé kusy a která kromě nástrojů obsahuje i USB Hub, což mi ušetřilo jednu starost. Po vybalení, sestavení bicích a zapojení nástrojů nastal čas ke spuštění hry.


Dodávaným mikrofonem je masivní Rock Bandem brandovaný Logitech s USB připojením a cca kilometrovým kabelem, takže se nemusíte bát, že by vás omezoval v projevu. Ve hře samotné slyšíte svůj hlas, ovšem s ozvěnou (záměrnou) a prodlením (zřejmě nezáměrným), takže doporučuji v menu vlastní hlas stáhnout nebo zcela vypnout. Narcisové to mohou udělat i naopak, a ponechat svůj a ztlumit ten z nahrávky. Zvukové vlastnosti mikrofonu jsou ale vynikající. Pokud jste zvyklí na headsety nebo plasťáčky za 70-120 Kč, budete se hodně divit. Hlas je výborně prokreslený a bez otravných ruchů. V průběhu hraní vidíte text, nákres žádané intonace, a běžící linku představující intonaci vaši. Ta není absolutní, nýbrž relativní, takže až nebudete stačit zpěvákovu rozsahu, bez obav skočte o oktávů (nebo míň/víc, pokud máte přirozený talent na transpozici ;-)) výš nebo níž, a bude vám to uznáno jako platný zpěv. Sem tam přijede oblast s vlnovkami, kdy si můžete halekat co chcete a dostáváte za to body, a tu a tam se objeví nějaký recitativ, u kterého se pochopitelně nehlídá melodie, ale pouze zda vážně něco říkáte. Když přijdete do úzkých, úderem na mikrofon aktivujete starpower. Ovšem nevím jak v sólové hře, ale když jsem svůj odporný zpěv předváděl v kapele na obtížnost Medium, neměl na propady rockmeteru viditelný vliv. Zkusím to na těžší, možná mi hra pochlebovala právě kvůli zvolené obtížnosti.

Bicí (přiloženy jsou samozřejmě i dřevěné brandované paličky) jsou rovněž výborné, na ty jsem se těšil rozhodně nejvíc. Z hlediska ovládání mě trochu zaskočila jen navigace v menu (která je způsobena tím, že hraji GH na PC namísto očekávaného RB na PS3), kdy se nepotvrzuje zeleným tlačítkem, jak inzeruje menu, ale modrým křížkem (bicí mají uprostřed ovládací panel podobný gamepadu). No a nebo můžete potvrzovat úderem na zelený buben, to funguje také. Hraje se na ně skvěle. Citlivost je přiměřená, každý buben má trochu jiný zvuk, což přidává "feelingu" z hraní. I tady jsou ale drobná ale. Jedno na hardwarové a jedno na softwarové úrovni. Bubny nejsou membránové, jsou to celkem masivní gumové plochy, které jsou při hraní dost slyšet. Pokud máte rádi repráky pořádně nahlas, nebo dokonce hrajete se sluchátky, tak se to ztratí. Při tišším poslechu je to ale trochu průser. Na softwarové úrovni mi pak vadí jiná věc - zatímco při hraní je vše v pořádku a časování sedí (musím si ale ještě zvyknout - přecijen musíte úder paličky zahájit dřív než pouhý stisk tlačítka), sem tam vám hra dá prostor pro volné hraní (drum fill), a tehdy se zvuky z reproduktorů ozývají s nemalým zpožděním proti úderu, což člověku zkazí chuť na nějaká sóla. Pokud jste zvyklí na kytaru, budete zpočátku zaskočeni obtížností hraní. Jelikož jste zvyklí sledovat a pohotově reagovat na přicházející noty, je zbytečné se zaobírat obtížností Easy (nebo dokonce přiblblým Beginnerem, kde jen pomalu v rytmu mlátíte do jednoho bubnu), ale zase nemůžete hned machrovat s Hard nebo dokonce Expertem. Ideální "zvykací" obtížnost Medium je tak občas trochu nudná, ale je to nejvhodnější začátek. Když jsem zkoušel Hard (u skladeb jako Hotel California pohodová, ale většinou pro začátečníka příliš těžká obtížnost), byl pro mě vedle rychlosti největším zabijákem rozhodně kopák. Jakkoli má člověk zvyklé ruce, je trochu fuška naučit reagovat i nohu na pedálu. Pak různě vynecháváte místa, kde máte sešlápnout, a ve zmatku sešlápnete tam kde nemáte, a tak. Rockmeter padne do červené oblasti a publikum vás vypíská. Obecně ale bicí nezklamaly mé očekávání - stejně jako u kytary najdete zábavnější a nudnější skladby, a ty zábavnější bez výhrad stojí za to. Krom toho více oceníte soundtrack, protože co mohla být nuda na kytaře, to může být skvělý zážitek pro bubeníka. A upřímně - jestli jste měli ten koncertní feeling už s tlačítkovou kytarou, tak to si zkuste bicí, kde je ten pocit daleko silnější a reálnější (a ještě jednou posílený, když vaše skutečné pohyby korespondují s herním avatarem).

Co je trochu průser, to je Rockbandová kytara. Zatím netuším, zda se jedná o chybu hry, o hardwarovou chybu, nebo o špatnou výchozí kalibraci (kterou bohužel u tak specifického zařízení nemůžete opravit v Herních zařízeních systému Windows, neboť potřebujete pracovat jen s půlkou osy), ale tremolo se chová hodně divně. Zatímco kytara u GH4 se při pohybech whammy barem motá pouze v horní polovině osy (v klidu na 50%, při stisku plynule do 100%), kytara v RB se pohybuje v celém rozsahu (0-100%), s čímž hra při jejím připojení počítá, ovšem v klidovém stavu po chvíli přeskočí na 50%, což už hru zaskočí, a hra si tak ústavičně myslí, že máte tremolo zmáčknuté v půli cesty. Reálný dopad je takový, že všechny dlouhé noty ve hře zní bez výjimky falešně (o půl tónu níž). Bohužel se tremolo nedá ve hře vypnout a tak problém obejít. Napsal jsem mail na technickou podporu Guitar Hero Store.cz, takže dám určitě na tomto blogu vědět, zda jsem se dočkal odpovědi a jaké. Možná to bude řešitelné, možná to bude vadný kus. Zatím nevíme. Pokud jde o ostatní hlediska - kytara je krásná (IMHO nejhezčí ovladač, jaký byl kdy k podobným hudebním hrám dodáván), jedná se o licencovanou repliku Fender Stratocaster se vším všudy - dokonce má i pětistupňový pickup switch (přepínač snímačů), který používá stejnou osu jako touch-strip (dotykový proužek) na kytaře z GH4. Tím pádem by možná mohl fungovat jako ovladač wah-wah efektu a u odvážných jedinců i jako slider pro náročná sóla, ale pro popisovanou chybu tremola jsem neměl možnost (ve druhém jmenovaném případě chuť) to ověřit. Tlačítka na horní straně krku mají stejnou rozteč jako GH, ale zabírají větší plochu, takže se do nich lépe strefuje. Oproti GH při hraní slyšitelně klapají, což je kompenzováno naprosto tichým strum barem (takové to houpací "trsátko", kterým hýbete pravou rukou), který u GH značně cvaká. Ve srovnání s GH chybí dotykový proužek, ale zato najdete na krku ještě jednu kompletní sadu pražců, a to na spodní straně krku. Tyto pražce jsou stejně jako u reálné kytary daleko menší, a mohou dodat sólům daleko větší šmrnc. Já byl ale tím falešným tremolem natolik zpruzený, že jsem to zatím ani nezkoušel. Až se věc pohne, napíšu o kytaře zvlášť - zatím bych ji zbytečně zrubal, byť si to podle mého nezaslouží.

Pokud někdo z vás ví o problému víc, popř. ví, jak se dají herní zařízení pod Windows precizně kalibrovat (beru jak utility třetích stran, tak přímé zásahy do registru - je mi to šumák), nebo alespoň ví, jak dotyčnou osu bez rozebrání kytary zcela vypnout (dříve nebo později zřejmě půjde do reklamace, nechci ji tedy otvírat už jenom proto, aby to servisák nenapájel zpátky v domnění, že to tím opravil), dejte mi, prosím, v komentářích vědět. Budu vděčný za každou radu. No a máte-li jakékoli dotazy, sem s nimi :-).