Dost bylo Guitar Hero (nebo alespoň zatím), chtělo to nějaký důstojnější postup :-). Teď už to není počítačová hra, ale pár kilo poctivého olšového dřeva. Kytaru jsem si koupil už v týdnu, ale nechtěl jsem, abyste si zbytečně zvykali na vysokou frekvenci příspěvků, tak si zaškrábu až dnes. A ať ten blogpost trochu (hodně) natáhnu, přihodím napínavý příběh ze života.
Už mnoho let totiž toužím po tom, abych se naučil hrát na bicí. Jenže to není žádná sranda - vlastní bicí soupravu si pořídit nemohu, neboť se nevejde na kolejní byt, a doma by mě asi stihl hrozivý hněv rodičů (a navíc bych nemohl cvičit přes týden). Když jsem se tedy rozhodl svůj sen realizovat, kontaktoval jsem hudební školu v Hradci, že bych se chtěl na bicí naučit u nich, a také tam cvičit. Dostal jsem zpět zprávu, že kapacity jsou plné malých dítek, a že výuka dospělých beztak stojí zrhuba 15 000 Kč na jeden školní rok. I zatlačil jsem zpět vykulené oči, popadl dech, a jal se vymýšlet řešení. Jako první mě napadla basová kytara, abych zůstal alespoň u toho rytmu. Jenže hrajete-li sólo, může být nudnější snad jenom triangl nebo tamburína. Tak jsem prostě překousl fakt, že na kytaru hraje skoro každý, a pořídil si Stratocastera, protože jej považuji za nejkrásnější existující hudební nástroj. Ale nemaje těch výše zmiňovaných 15 papírů, koupil jsem si samozřejmě kopii, a sice ze série STG od japonské firmy Aria.
Rozhodl jsem se pro použitý nástroj (ač jsem člověk, který by si na sebe v životě nevzal hadr ze second-handu, a štítí se dotyku téměř jakéhokoli předmětu z bazaru, toto je jeden z případů, kdy má tento postup nemalé výhody). Vybraný kousek byl sice dokonce dražší než nová kytara téhož typu, ale má v sobě drahý snímač Seymour Duncan SH-2, mechaniku Gotoh, a v ceně byl i futrál, takže jsem si po krátkých konzultacích pro kytaru dojel, a nechal si ji předvést (inu, vyzkoušet nebylo jak - na kytaru jsem nikdy dřív nehrál, pokud nepočítáte mé poutavé improvizace na jedné struně). Navíc jsme se na místě dohodli, a dostal jsem za pár korun i nezbytné vybavení do začátku. A protože ta kytara hraje prostě skvěle, jsem s koupí maximálně spokojen.
Teď už jen zbývá naučit se hrát. Zatím jedu podle všemožných instruktážních videí, ale možná by to chtělo nějakou pořádnou metodiku, abych se brzy nezačal motat v kruzích - kdyby někdo ze čtenářů věděl o kvalitních materiálech, tak směle do mě. Prsty na levé ruce s tím sice nesouhlasí, ale já hodlám vytrvale pokračovat.
Teď mě ještě čeká koupě nějaké zvukové techniky. Zatím hraju přes počítač pomocí softwarového komba AmpliTube UNO (je zdarma), což by mi sice na můj současný level docela stačilo, jenže notebook není pro podobnou srandu hardwarově připraven, a jsem odkázán na hraní doma ve svém pokoji. Což mi na koleji jistě vyhovovat nebude. Mimochodem - pokud se někoho zavedl Google, bude se hodit následující informace. Pokud vám kterákoli verze AmpliTube nesnesitelně praská, chrčí a přeskakuje, zkuste ho namísto přes DirectX provozovat přes ASIO. Většina dnešních zvukových karet jej podporuje, u integrovaných chipů se dá do jisté míry emulovat. V každém případě budete potřebovat drivery, a já vám doporučím ASIO4ALL. Tolik technická vložka. Koupi komba ale asi nechám na později, protože je to vskutku nemalá investice, a já si stejně většinu času nemohu dovolit cvičit nahlas. Plánuji koupi zajímavého zařízení VOX Amplug (určitě se koukněte na video), které si kupodivu pochvalují i sami uživatelé. Patrně to není žádný aušus, a zesiluje prý plně analogově. Nákupem si zřejmě poprvé vyzkouším eBay, protože je to krabička zanedbatelné hmotnosti, a já nehodlám platit 1300 za něco, co můžu mít za osm stovek z USA.
No a to je asi pro dnešek všechno. Jen samozřejmě nemohu zapomenout na snímky kytary samotné. Nemám foťák, takže přikládám fotografie od prodávajícího - jsou zcela autentické :-).
Rozhodl jsem se pro použitý nástroj (ač jsem člověk, který by si na sebe v životě nevzal hadr ze second-handu, a štítí se dotyku téměř jakéhokoli předmětu z bazaru, toto je jeden z případů, kdy má tento postup nemalé výhody). Vybraný kousek byl sice dokonce dražší než nová kytara téhož typu, ale má v sobě drahý snímač Seymour Duncan SH-2, mechaniku Gotoh, a v ceně byl i futrál, takže jsem si po krátkých konzultacích pro kytaru dojel, a nechal si ji předvést (inu, vyzkoušet nebylo jak - na kytaru jsem nikdy dřív nehrál, pokud nepočítáte mé poutavé improvizace na jedné struně). Navíc jsme se na místě dohodli, a dostal jsem za pár korun i nezbytné vybavení do začátku. A protože ta kytara hraje prostě skvěle, jsem s koupí maximálně spokojen.
Teď už jen zbývá naučit se hrát. Zatím jedu podle všemožných instruktážních videí, ale možná by to chtělo nějakou pořádnou metodiku, abych se brzy nezačal motat v kruzích - kdyby někdo ze čtenářů věděl o kvalitních materiálech, tak směle do mě. Prsty na levé ruce s tím sice nesouhlasí, ale já hodlám vytrvale pokračovat.
Teď mě ještě čeká koupě nějaké zvukové techniky. Zatím hraju přes počítač pomocí softwarového komba AmpliTube UNO (je zdarma), což by mi sice na můj současný level docela stačilo, jenže notebook není pro podobnou srandu hardwarově připraven, a jsem odkázán na hraní doma ve svém pokoji. Což mi na koleji jistě vyhovovat nebude. Mimochodem - pokud se někoho zavedl Google, bude se hodit následující informace. Pokud vám kterákoli verze AmpliTube nesnesitelně praská, chrčí a přeskakuje, zkuste ho namísto přes DirectX provozovat přes ASIO. Většina dnešních zvukových karet jej podporuje, u integrovaných chipů se dá do jisté míry emulovat. V každém případě budete potřebovat drivery, a já vám doporučím ASIO4ALL. Tolik technická vložka. Koupi komba ale asi nechám na později, protože je to vskutku nemalá investice, a já si stejně většinu času nemohu dovolit cvičit nahlas. Plánuji koupi zajímavého zařízení VOX Amplug (určitě se koukněte na video), které si kupodivu pochvalují i sami uživatelé. Patrně to není žádný aušus, a zesiluje prý plně analogově. Nákupem si zřejmě poprvé vyzkouším eBay, protože je to krabička zanedbatelné hmotnosti, a já nehodlám platit 1300 za něco, co můžu mít za osm stovek z USA.
No a to je asi pro dnešek všechno. Jen samozřejmě nemohu zapomenout na snímky kytary samotné. Nemám foťák, takže přikládám fotografie od prodávajícího - jsou zcela autentické :-).
Příspěvky
19 komentářů:
Vždycky jsem záviděl muzikantům jejich talent.
Mně se povedlo pouze částečně ochočit zobcovou flétnu, ale nebyl to mezi děvčaty takový hit, jak jsem doufal.
No, flétna vskutku na sexappealu nepřidá. Jako malý chlapec jsem ovládl tu zobcovou natolik, že jsem dokonce povýšil na příčnou, ale rok nato jsem s hudební činností seknul, protože mi nepřipadalo perspektivní provozovat činnost, která mě současně nebaví (ba dokonce otravuje), a současně se za ni stydím :-).
Ale nevěřili byste, jak se po tolika letech tato praxe uplatní při hře na jiný nástroj. Ani trochu.
Po těch letech hraní na kytaru muzikantům především závidím jejich trpělivost, že s tím dávno nesekli s vědomím, že zkrátka nikdy nepřekročí určitou hranici svých schopností ;)
BTW řešením problémů s prostorem a hlasitostí pro hru na bicí jsou alespoň do jisté míry elektronické bicí. Bubeník z naší bývalé kapely má na cvičení a "na cesty" Yamahu DD-55, občas ji vozí na různé akce, když se mu nechce tahat celou soupravu, a mně vždycky padá brada, když ho na ten směšnej "vařič" vidím a slyším hrát ty pekelný přechody a podobně. Samozřejmě se nenaučíš spoustu věcí, které se dají na normálních bicích dělat (rimshot, práce s hajtkou a podobně), ale lepší než nic. Sám jsem měl asi rok Yamahu DD-12 a doma to bylo naprosto v pohodě (s kytarou jsem pak naše i sousedy trápil rozhodně víc ;) ).
A nemyslím, že by hraní na basu bylo nudné. Taky si ji už konečně po těch letech plánování musím pořídit.
Jo a Amplug vypadá hodně dobře, ta AC30 zní dost věrně, byť zrovna zvuk AC30 není až tak univerzální, je moc specifický. I když je samozřejmě otázka, nakolik se "chemie" toho zvuku ztrácí v kompresi na netu a jak to zní doopravdy naživo.
No právě - AC30 nechci, což je smůla, protože ten se dá sehnat v českém bazaru za 800 rovných :-/. Nejpoužitelnější mi připadá ten metalový - má nejširší rozsah zkreslení, a když ho zrovna nevytočíš na to uřvané maximum (jako v ukázkových MP3, co jsou třeba na webu výrobce, nebo musiccenter.cz), tak by mohl znít dost dobře - soudě podle videa.
Hm, mně se ten metalový líbil nejmíň, ale nehledal jsem žádná další videa ani ukázky než tu, cos tu linkoval.
Tak ano, i podle ukázek na musiccenter bych to seřadil podle toho, jak se mi to líbí AC30, classic, metal. Ta vyšší zkreslení už znějí moc chemicky, jak už to u těchhle modelovacích napodobovátek bývá.
No, já se snažila několik let naučit hrát na kytaru. Vždycky to skončilo stejně - pár akordů, ruplá struna a po půlroční pauze než někdo koupil novou všechno znova. Už jsem to vzdala definitivně. Takže přeju pevné nervy a hodně zdaru.
Možná by nebylo od věci koupit si příště prasklou strunu sama ;)
Case: Však jo - v těch ukázkách je ten matalový moc přebuzený a taky se mi vůbec nelíbil. Až z toho videa jsem trochu změnil názor. Napsal jsem na jedno fórum, zda by tam někdo nedal ukázku s decentnějším zkreslením, ale pochybuju, že mi někdo vyhoví.
Teke: Díky :-). A dej pokoj s prasklou strunou. Výměnu strun na elektrické kytaře bych tuze rád odložil na dobu velmi vzdálenou.
Jo a pardon, že píšu anonymně, ale prostě z toho připojení šílím, a zalogovat se by mě stálo život.
Nedělejte z výměny strun kdovíjakou vědu, vdyť je to sranda a alespoň si jeden rychleji zapamatuje struny, naučí se, jak jdou na nich rozložené tóny, a naučí pořádně ladit, což je všechno velice užitečné.
Jinak jako "doba velmi vzdálená" budou tak maximálně tři měsíce, pak už je to většinou prasárna na takové struny hrát.
Case: To není špatný nápad. Jenže to bych to nesměla být já. Vždycky mi trvá věčnost než se do něčeho dokopu a navíc ji neumím vyměnit. I když metoda pokus - omyl je docela dobrý studijní nástroj.
To jsou akorát výmluvy (myslím vážně).
I já jsem se kdysi naučila hrát na zobcovou flétnu (a holky mě braly, nechápu na co si stěžujete). Dokonce jsem se asi v jedenácti letech na strejdovu španělku naučila hrát prvních pár taktků z Nothing Else Matters. Pravda, kytara měla jen čtyři struny a byla mírně rozladěná, takže v podstatě stačilo pouze přejížet po strunách nahoru a dolů. A když jsem byla starší, tak jsem zcela propadla klavíru (ne tedy natolik, abych se učila hrát od profesionála, ale dost na to, abych si to elektrické piáno doma vydupala. A pořád ho mám mimochodem, někde na skříni. Asi). Ale je zajímavé, že vy chlapi nakonec všichni propadnete elektrickým kytarám a všichni si koupíte přesně tenhle typ :) Můj expřítel měl tu stejnou, vždycky si rozpustil vlasy, sundal tričko, ohulil kombo, zatvářil se jako drsný rocker (ohrnutý spodní ret, vystrčená brada a takový ten zvláštní pohyb hlavou.. trochu jako holubi dělávají..) a začal hrát jedno z těch cvičení pro kytary. Jsi už asi pátý člověk, kterého znám, který má přesně tuhle kytaru.
Vy rockeři.. jste neoriginální :)
Eh.. jo a jsem Michvolka :)
Můžu ti slíbit jen to, že si nebudu sundavat tričko, a nebudu se nijak tvářit, ani divně hýbat hlavou :-). Ale musíš uznat, že bych byl blbec, kdybych si koupil jinou kytaru, než tu nejkrásnější :-).
To mi spadl kámen ze srdce :)
Nejkrásnější .. no, nebudu se hádat, ale kdybys mi dal na výběr spoustu jiných hnědobilých kytar a tuhle, tak ti asi těžko identifikuji, která že by měla být ta nejkrásnější :)
M.
No mně až tak dalece nešlo o hnědobílou kytaru, nýbrž o tvar (Stratocaster) :-). A zase jsem tak zásadový nebyl, protože když pohlédneš na hlavu té kytary, tak se od originálu liší :-).
Troufám si tvrdit, že jednotlivé designy jsou bez sebemenších problémů odlišitelné i pro naprostého laika. Problém je jen v tom, že většina lidí si vybaví právě toho strata :-).
Také jsem takový začínající guitar lover, ale jsem teprve na začátku mé dlouholeté cesty. Chtěla jsem se naučit hrát na kytaru, ale nechtěla jsem kvůli financím k nějakému lektorovi. Proto jsem si našla na těchto stránkách jak začít hrát. Mohla byste se mi na to prosím mrknout, zda je to nějak relevantní? Děkuji moc a přeji krásné vánoční svátky.
Okomentovat