pondělí 10. listopadu 2008

Slam Poetry 2008 - Brněnské finále

Protože ze staré sestavy nikdo nezbyl, jeli jsme na Brněnské finále slamu s rodinou. Radostně to kvitovala zvláště sestra, protože už soutěž zná, neboť byla na Olomouckém regionálním kole. Inu, člověka vždycky něco překvapí. Nakonec se ukázalo, že kvalitní soutěžící vzešli pouze z míst, která navštívil někdo z naší rodiny, takže budeme příště muset víc cestovat, aby si brňáci zase neuřízli ostudu.

Přišli jsme schválně dřív, neboť jsme (oprávněně) předpokládali nával, a já se jal hledat Rimmera. Našel jsem ho v chumlu děvčat (to víte, básník) a oba naše shluky se šly sesadit do přilehlého... salónku? Těžko nazvat - Fléda není zrovna elegantní podnik, a jak je docela možné, že jsme se usadili v kumbálu. Došel jsem si pro pivo za lidových 36 Kč a vyčkávali jsme na zahájení. Zhruba v půlcečekání nám otevřeli sál, a tak jsme se vypravili bojovat o některou ze zhruba dvaceti sedaček, které byly pro publikum připraveny. Protože jsme drze čekali hned u dveří, tak jsme si sedli, na rozdíl od dalších stovek diváků. Nicméně byli jsme potrestáni, a nikdo na sedačkách nedostal před zahájením hlasovací čísla, a porotcovali tedy stojící (později známí jako na zemi sedící).

Zahájení programu se opozdilo zhruba o hodinu, takže jsem se aspoň naučil nazpaměť všechny sponzory a nudou okousal opěradlo sedačky přede mnou. Poté konečně nastoupil moderátor, a díky bohu za něj - byl tam skoro nejvtipnější. Uvedl amerického hosta, kterému polovina lidí nerozuměla, a který mě moc nenadchl ani když se osahával, a konečně přišli na řadu soutěžící. Těší mě, že se na oficiálním webu objevil podrobný report, takže vám mohu opět zatajit jednotlivá vystoupení. Snad jen zmíním, že v prvním kole u mě uspěl Honza Jílek se slovními hříčkami, Rimmer líčící svou přípravu, a k zahození nebyla ani druhá báseň hradeckého Ondřeje Macla o dědečkově lamentování. Bohdan Bláhovec mě nudil už od prvních videí, která jsem viděl ještě před Pardubicemi, a i tuto sobotu bylo jeho vystoupení stejné - prostě opakuje slovo, dokud ho nenapadne nějaké podobné, které by mohl opakovat místo něj. A překvapivě zklamal i Jakub Foll. Tedy zklamal mne - publikum mu napařilo vysoké známky, aby se následně Rimmerova hodnocení motala někde kolem poloviny škály... Já jsem sice zaujatý, ale soudě podle bučení to zaskočilo i nehlasující diváky.

První přestávka opět trvala věčnost, a tak jsem si šel krátit čas vystáváním důlku u baru. Chtěl jsem si dopřát Redbull s vodkou na probuzení, ale za kilo jsem jim řekl, ať si ten drink nechají, a šel si sednout opět s Plzní. Po zahájení druhého kola nastoupil Bohdan Bláhovec, aby ze sebe udělal kreténa. Schválně přetáhl limit (několikanásobně!) a nazýval to slamerskou sebevraždou. To "sebe" nebylo úplně na místě, protože kdyby tam byl ještě minutu, šel bych ho asi zabít sám. Celou dobu jsem měl sto chutí ho ve slammerském prostředí poslat do hajzlu, ale že jsem byl s rodinou, taktně jsem mlčel a na krku mi vyskákaly dvě boule. Velká část obecenstva však byla jeho "výkonem" nadšena, a ještě ho povzbuzovali. Nechápu to dodnes, a mrzelo mě, že jsem si nedal toho Redbulla, protože jsem po té čtvrthodince, nebo jak dlouho tam strašil, opravdu těžko vnímal. Po nějakém čase opět zaujal Ondřej Macl - básnička o primánkách se líbila všem, a hradečáka potěšila báseň inspirovaná linkou číslo 6 DPMHK. Bylo zřejmé, že to jinde než v HK nemohlo fungovat, ale aspoň u mě dobrý. Nově mě zaujal i Vašek Formánek básní o karierním postupu v současných manažerských systémech, a už přišel na řadu Rimmer. Trojbáseň (zejména cyklistická část) vyvolávala obrovské salvy smíchu, a na konci obdržel asi nejdelší aplaus celého večera (ony tedy byly dlouhé jenom dva). Po prvním kole však bylo zřejmé, že už jeho umístění zástup desítek a devítek nezachrání. Nicméně docela by mě zajímal součet - je docela možné, že v druhém kole měl nejvíc bodů ze všech. Honza Jílek pokračoval v zaběhnutém stylu, a protože měl úspěch v obou kolech, stal se nakonec i celkovým vítězem. Právě jemu patřil ten druhý dlouhý potlesk. Potom už jen třikrát nuda, a jelo se do finále.

Američan Tah Phrum Duh Bush (*polk*) byl v závěru daleko lepší než na úvod. Slamoval na téma potlačované agresivity, což mě docela oslovilo, protože zejména zadržování sprostých nadávek před "autoritami" patří mezi mé oblíbené kratochvíle. Potom (nebo předtím - nerad bych kecal) byl dokonce na pódium vyhecován jeden z nejpřísnějších porotců, aby tam všem vyrazil dech - naprosto bez přípravy dal na prdel dobré polovině tamních uchazečů o absolutní vítězství. No a pak už bylo vyhlášení, kde se kromě výborného Honzy Jílka umístili proti mému chápání ještě René Jahoda a Jakub Foll.

Oproti Pardubickému kolu se mi ten večer fakt moc nelíbil - moderátor byl sice dobrý, ale soutěžící pochybní, porotci jakbysmet, a atmosféra bídná. Také bylo ve Flédě brzy nedýchatelno, a já už byl po konci docela rád, že můžu jet domů. Dá se říct, že kdyby tam svezli Pardubické uchazeče, byla by úroveň soutěžících větší (bylo smutné sledovat, kdo vystupuje na jevišti, když se na ně výborný, ale hned dvakrát neúspěšný Váňa jen díval z publika), a podobné soutěži prostě tak hojná návštěvnost vůbec nesluší. No a nebo to prostě na Moravě neumí. Ale oni to doženou - soudě podle dnešního rána před odjezdem do HK už se tam usilovně pracuje na elektrifikaci. Nicméně pokud objevíte příští rok ve svém okolí nějaké regionální kolo, neváhejte ani vteřinu a jeďte fandit i nadávat.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

"Nicméně docela by mě zajímal součet - je docela možné, že v druhém kole měl nejvíc bodů ze všech."

Měl. A pokud se dobře pamatuju, tak dosáhl na druhý nejvyšší součet v rámci jednoho kola v historii všech finále slam poetry.

Okomentovat