Zatímco pro konzole vznikají každou chvíli nějaké originální a zábavné tituly, počítačová herní scéna už mnoho let stagnuje a najít v záplavě nudných a náročných her něco hratelného chce notnou dávku trpělivosti. Zábavné hry se už objevují prakticky jen v podobě konzolových konverzí, které byly ještě donedávna symbolem odfláknuté programátorské práce. Jenže té konverze se dočká jen málokterá hra a už vůbec se jí nedočkají počiny, které jsou nějakým způsobem originální. Musí tedy nastoupit nezávislí vývojáři.
Já osobně vím o třech počinech nezávislých týmů, které se snaží nějakým způsobem napodobit konzolové tituly a přivést je na PC. V jednom případě se jedná o lehkou a poměrně nedostačující inspiraci předlohou (de Blob vs. Katamari Damacy), ve dvou zbývajících už se jedná o poměrně přesné předělávky. Fenomén taneční hry DDR nebudu nijak rozebírat, tato zábava má u nás dostatečně silnou základnu, ovšem jiná hudební hra - Guitar Hero - je tu neprávem přehlížena. Ke změně přispívá jistý Sami Kyöstilä, který k mé obrovské radosti vytvořil velice kvalitní a zábavnou variaci právě na kytarový "simulátor" Guitar Hero. Ta nese název Frets on Fire a je pod licencí GPL (a tudíž zcela zdarma, včetně zdrojových kódů) k dispozici pro platformy Windows, Linux a Mac OS X a je snadno modifikovatelná - vzhled celé hry se dá celkem zásadním způsobem měnit. Vysloveně nadšen jsem byl i z toho, kterak autor dokázal obstojně nahradit originální kytarový ovladač prachsprostou klávesnicí. Chce to trochu sebezapření a tolerantní přihlížející, ale na tu klávesnici se opravdu dá hrát jako o život :-).
Chcete-li vědět, o čem to sakra píšu, tak hra vypadá takto a hraje se tímto způsobem.
Hra je stále ve vývoji (v době psaní článku byla k dispozici verze 1.2.451), takže má určité drobné mušky (např. trošku utíká text v lokalizovaných verzích a na jedom místě hra poměrně ráda padá), ale můžeme věřit, že je autor napraví. Samotný balíček obsahuje pouhé tři skladby a jednu další si můžete stáhnout přes odkaz na oficiálním webu, ovšem hra má v zahraničí opravdu silnou uživatelskou základnu a prakticky každý den chrlí nové zpracované skladby. Potíž je pouze v tom, že to bývají skladby nejvyšší obtížnosti, ke které se já asi dopracuji až za mnoho měsíců (pokud vůbec). Stěžejním zdrojem skladeb všech obtížností jsou pak oba díly Guitar Hero. Stačí dát do mechaniky DVD konzolové hry a ve hře spustit import. Skladby se dají na internetu bez problémů sehnat i v převedené podobě (např. tady a tady), ale mějte na vědomí, že je nesmíte použít, pokud nevlastníte originální hry (a nejsem si zcela jist, jestli je to legální i za těchto okolností - rozhodně je to však morálně omluvitelné :-)).
Pokud jste opravdu zatoužili hru zkusit, tak se hlavně nezalekněte původních neúspěchů. Pokud nemáte žádné zkušenosti s kytarou (stejně jako já), bude vám ze začátku činit slušné problémy i nejlehčí obtížnost. Já jsem se za necelé dva měsíce dopracoval teprve k tomu, že jsem schopen některé skladby zahrát na střední obtížnost (u songů z GH je to třetí ze čtyř), takže je to jen na vaší trpělivosti a na tom, jak dlouho vás hra bude bavit. Já osobně jsem u žádné freewarové hry nevydržel tak dlouho a nejsem si jist, jestli mě takovou dobu bavila i nějaká hra komerční.
Tip: Pokud usoudíte, že už je pro vás obtížnost Supaeasy příliš ponižující a Easy už zvládáte dobře, doporučuji navštívit Wikipedii, nalistovat playlisty Guitar Hero (1, 2) a hrát skladby postupně - od první až k poslední. Jsou tam totiž seřazeny podle obtížnosti a pokud chcete přejít na nějakou vyšší, tak je toto pořadí naprosto nezbytné. Jo a skladby z dvojky začněte hrát až tak po dokončení Return of the Shred z prvního dílu, protože dvojka jako taková je výrazně těžší.
Chcete-li vědět, o čem to sakra píšu, tak hra vypadá takto a hraje se tímto způsobem.
Hra je stále ve vývoji (v době psaní článku byla k dispozici verze 1.2.451), takže má určité drobné mušky (např. trošku utíká text v lokalizovaných verzích a na jedom místě hra poměrně ráda padá), ale můžeme věřit, že je autor napraví. Samotný balíček obsahuje pouhé tři skladby a jednu další si můžete stáhnout přes odkaz na oficiálním webu, ovšem hra má v zahraničí opravdu silnou uživatelskou základnu a prakticky každý den chrlí nové zpracované skladby. Potíž je pouze v tom, že to bývají skladby nejvyšší obtížnosti, ke které se já asi dopracuji až za mnoho měsíců (pokud vůbec). Stěžejním zdrojem skladeb všech obtížností jsou pak oba díly Guitar Hero. Stačí dát do mechaniky DVD konzolové hry a ve hře spustit import. Skladby se dají na internetu bez problémů sehnat i v převedené podobě (např. tady a tady), ale mějte na vědomí, že je nesmíte použít, pokud nevlastníte originální hry (a nejsem si zcela jist, jestli je to legální i za těchto okolností - rozhodně je to však morálně omluvitelné :-)).
Pokud jste opravdu zatoužili hru zkusit, tak se hlavně nezalekněte původních neúspěchů. Pokud nemáte žádné zkušenosti s kytarou (stejně jako já), bude vám ze začátku činit slušné problémy i nejlehčí obtížnost. Já jsem se za necelé dva měsíce dopracoval teprve k tomu, že jsem schopen některé skladby zahrát na střední obtížnost (u songů z GH je to třetí ze čtyř), takže je to jen na vaší trpělivosti a na tom, jak dlouho vás hra bude bavit. Já osobně jsem u žádné freewarové hry nevydržel tak dlouho a nejsem si jist, jestli mě takovou dobu bavila i nějaká hra komerční.
Tip: Pokud usoudíte, že už je pro vás obtížnost Supaeasy příliš ponižující a Easy už zvládáte dobře, doporučuji navštívit Wikipedii, nalistovat playlisty Guitar Hero (1, 2) a hrát skladby postupně - od první až k poslední. Jsou tam totiž seřazeny podle obtížnosti a pokud chcete přejít na nějakou vyšší, tak je toto pořadí naprosto nezbytné. Jo a skladby z dvojky začněte hrát až tak po dokončení Return of the Shred z prvního dílu, protože dvojka jako taková je výrazně těžší.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat