Přišlo další zkouškové a tím i další vynálezy Ing. Edity Krejčové a přilehlé hádky s ní. Řekl jsem si, že je na čase umístit na internet nějaké zkušenosti s bydlením na Palachových kolejích v Hradci Králové, aby si zájemci o studium na UHK pro příští rok ušetřili ty každoroční několikahodinové (bez nadsázky) fronty při ubytovávání a rovnou si našli slušný soukromý nájem či podnájem. Po dvou úvodních odstavcích rozdělím text do několika jednotlivých aspektů současného vedení - události nebudou řazeny chronologicky, spíše tematicky.
Když jsem nastoupil na UHK (a tím i na koleje), byla ve vedení jiná ředitelka, a celé koleje byly poměrně příjemným místem. Klasický panelák socialistického střihu s běžnými byty o 4-6 lůžkách rozdělených do 2-3 pokojů. V praxi se tak sdílí pokoj max. se dvěma lidmi a sociální zařízení a kuchyň nikdy neužívá více než 6 lidí. Sice na první pohled poznáte, na kterých pokojích bydlí dlouhá léta chlapci a na kterých dívky. Náš "klučičí" byt byl a je poměrně hnusný a zatímco linka se dá až na podezřelé bílé mapy umýt a plesnivé věci z lednice a špajzu vyhodit, zvrásněné lino, pod kterým už tři roky praskají nějací dávno zapomenutí brouci, a na kterém jsou nesmazatelné mapy všeho možného, se stalo trvalou součástí domácí atmosféry. Jelikož jsem nastoupil na velký třílůžkový pokoj s vlastním balkónem a dvěma spolužáky z gymplu, byl jsem úplně nadšený. Hned pod kolejemi je Albert, a když jste dostali v noci hlad, šli jste si koupit na vrátnici bagetu Crocodille za 15 Kč nebo do nedalekého Tesca větší nákup. Autobusové spojení se školou vynikající. Když člověk něco potřeboval, tak mu na vrátnici vždycky vyšli vstříc a já už prostě ani nechtěl jezdit domů. Není to úplně levné bydlení (na třílůžkových pokojích cca 2400 za osobu, na samotkách kolem tří tisíc), ale člověk toho oproti privátům nemusí moc řešit, protože se o všechno starají zaměstnanci kolejí.
Nevím, proč bylo změněno vedení. Možná ředitelka odešla do důchodu, možná na jiné místo, a nebo byly koleje skutečně ekonomicky natolik ztrátové, že by dokonce některé aktivity Ing. Krejčové dávaly logický smysl. Začněme tedy řadit do tematických celků - některé jsou banální, jiné neuvěřitelně seroucí. U vás se může pořadí lišit, ale já půjdu od banalit po "what the fuck?!" v pořadí, v jakém to vidím já. Pokud nechcete číst hnidopišské šťourání, možná skočte raději rovnou na čtvrtou kategorii.
Drobná zdražení
První, co studenty upozornilo na změnu vedení, byla dvě poměrně banální zdražení. Jedním bylo zdražení kolejních prádelen, které využívají zejména zahraniční studenti, druhé byly dříve zmiňované bagety. Teď budu jen demagogicky předpokládat (na základě některých plakátů, atp.), že měla vrátnice kolejí status studentské jídelny a měla tak jednak slevu od Crocodille (tím jsem si v zásadě jistý), a navíc dotace od školy nebo státu (to už nevím - možná to dotovaly přímo koleje). Tak jsme měli jinak dost drahé bagety za 15 Korun. S novým vedením se dostaly cca na dvojnásobek, což z oblíbeného artiklu udělalo v zásadě neprodejné zboží. Tak nás to všechny otrávilo, ale nebylo to nikterak zásadní. Prostě jsme to přestali žrát.
Zamykání, zákazy a věci příbuzné
Tohle už se většině lidí vypařilo z hlavy, ale musím vzpomenout doby, kdy byla Krejčová na kolejích novinkou. Tehdy se jí nelíbila oblíbená studentská grilování na dvoře kolejí. V podání "našich" se jednalo vždy o klidné akce, ale zahraniční studenti z Erasmu se rádi rozjeli, takže se přešlo na systém rezervací na zodpovědnou osobu a zákazu konzumace alkoholu v areálu kolejí (fakt - vysokoškolské koleje se zákazem alkoholu - možná si vzpomenete na studentskou parodii ve formě zákazu sexuálních aktivit, kterou jsem tenkrát linkoval). Nevím, jaký je současný stav, protože se v zimě zrovna dvakrát negriluje, ale je to spíše taková vzpomínka. Co ale přetrvalo, je povinné zamykání hlavních dveří, které hodně znepříjemňuje návštěvy studentů mezi vchody. Musíte se domlouvat telefonicky, protože u dveří nejsou zvonky, a klíče z jiných vchodů do dveří nepasují. Ale ne vždy máte číslo, nebo má dotyčný vypnuté zvonění, a jeden pak stojí na schodech a zuří.
Brigádníci a divné poplatky
Postupně se obměnil personál vrátnice. Zatímco denní vrátné zůstaly stejné, a s jejich prací nemám sebemenší problém, noční vrátní se z řad studentů (kteří si přivydělali ke studiu, aniž by museli opouštět koleje) změnili v brigádníky v důchodovém věku, kteří jsou neschopní obsluhovat taková hi-tech zařízení, jako je třeba osobní počítač, nebo dřevěná přihrádka na klíče. Nákup bagety, který se eviduje v počítači, nebo prosba o odemčení zabouchnutého bytu, se tak staly bolestivými aktivitami spojenými s dlouhým čekáním. Důchodce už jedno odemykání měsíčně natolik vyčerpalo, že byl na tuto aktivitu vypsán manipulační poplatek 100 Kč za KAŽDÉ ODEMČENÍ. Když si na týden zapomenete klíče, máte co platit. Správcem sítě byl původně také student, ale ten o své místo přišel a kvůli bojům s ředitelkou se nakonec i odstěhoval. Správa byla outsourcována na soukromníka, který se na kolejích vyskytuje dvakrát v týdnu, pokud je zrovna přestupný rok a úplněk.
I'm not a racist, but...
Vlivem faktorů, o kterých jsem mluvil, a faktorů, o kterých mluvit budu, každoročně zažívají koleje po úvodním náporu studentů i jejich kontinuální odliv na priváty (zkrátka se tam každý zapíše, ale málokdo vydrží). Tak se stávají palachárny primárním ubytováním pro všechny zahraniční studenty, jejich kamarády a příbuzné. Někdy to není problém, ale taky můžete ve své rodné zemi zažít kulturní šok. Cizinci mají prostě jiné společenské cítění a potřeby, jinou představu o komunikaci, jiné hranice ohleduplnosti, jiné stravovací návyky, jiné představy pořádku. Když se vám na pokoji sejdou tři národnosti, nastane totální chaos, permanentní dusno a touha po izolaci celého státu, z něhož vypečený kolega přišel. Osobně mám příšernou zkušenost s Kazachy, kteří dělali bordel na všech frontách a nedalo se s nimi domluvit. Zato jeden pákistánec je snad až na svou přehnanou družnost (když si jdu opláchnout lžíci a potkám ho v kuchyni, rád bych někdy setkání odbyl kývnutím hlavy, místo debaty na téma "how are you?" :-) ) skoro ideální spolubydlící.
Komerční aktivity
Ing. Krejčová si z volných míst na kolejích dělá hotel, a otevřeně se hlásí k tomu, že host platící 300 za noc má pro ni větší váhu než student, který platí něco kolem 80 Kč (nechme stranou, že host je tam na víkend, a student na 10 měsíců, a čert ví, zda na studenty nemají dotace). Což je u vysokoškolských kolejí zvláštní. Vše se dělá ve prospěch potenciálních hostů (kteří povětšinou zůstávají v teoretické rovině, protože koleje jich mají vzhledem k ceně a kvalitě ubytování komicky málo) a studenti stojí na okraji zájmu jako přítěž. Přesto jsou tyto aktivity prezentovány jako vyšší dobro, protože jen díky nim prý nemusí zdražovat kolejné. Nejlepší je pak ten bonus, že na nás posílá správcovou, že se chystají hosti, a ať si uklídíme kuchyň a vytřeme podlahu, aby se na ten bordel nemuseli dívat. Správcová nám nevadí, tak jí to odkýveme, ale samozřejmě nic neuklidíme. Nebudu zadarmo uklízet podlahu v cizím hotelu.
Přistýlky
Začátkem každého semestru se koleje přeplní. Přijde řada nových studentů, všichni chtějí bydlet. Ale na koleje se nevejdou, protože jsou plné cizinců. Tak se dávají na 1-2 měsíce tzv. přistýlky. Tedy když už jsou v nějakém pokoji 3 lidi, proč by tam nemohli být rovnou 4. Doprostřed pokoje (který volným místem nepřetéká) se hodí matrace, a na tu se položí student. Pochopitelně máte pořád tři stoly, ale to vůbec nevadí, protože jsou prý beztak příliš veliké. Nejpozději koncem zimního semestru jsou ale koleje opět silně neobsazeny, protože všichni vyděšeně prchnou (v HK není těžké sehnat privát - zpravidla levnější než koleje).
Studentský Tetris
Paní Krejčová je hravý člověk. Například ji baví skládat kostky (studenty) tak, aby mezi nimi nezůstávaly mezery. V průběhu semestru hraje nižší level s celkem nízkou rychlostí, ale s ubývajícími studenty to houstne a v letním zkouškovém už jde do tuhého. Místo toho, aby nechávala studenty učit se na zkoušky, hraje s nimi Tetris. Některým studentům se totiž podaří dokončit zkoušky, a v Tetrisu tak vzniknou mezery, které neumožní dokončit řádek. Máte například v jednom bytě plný dvojlůžkový a plný třílůžkový pokoj. Z každého ze jmenovaných se po zkouškách odstěhuje jeden student. Je tedy potřeba kostku osamělého studenta přemístit do blízkosti zbývajících dvou, a získat tak pro návštěvní kostky co nejvíc místa (tady celý prázdný dvojlůžkový pokoj). Co na tom, že se studující kostka potřebuje učit, za týden jede domů, a nemá chuť si stěhovat kopec věcí na tu chvilku o pokoj dál (ve stejném bytě!). Mrzuté je, že návštěvní kostky schopné obsadit zbývající dvojlůžák vůbec nepadají, a v uvolněném pokoji beztak nebude vůbec nikdo bydlet.
O prázdninách je to ještě horší. To shlukuje jednotlivé studenty rozeseté po kolejích v příjemně uvolněných bytech do společných pokojů a bytů, čímž je všechny vytočí, a získá hromady volných pokojů, které nikdy nikým neobsadí. Já se jednou v teplotách a na antibiotikách musel stěhovat v úplně prázdném bytě z velkého pokoje na malý pokoj (s příšernou postelí, btw), načež jsem v tom samém bytě 5 nebo 6 týdnů stále bydlel úplně sám. Jenomže v kamrlíku místo pokoje s balkónem. Prý by mě dala na dvojlůžák, kdybych si zaplatil obě lůžka (olol). Ke konci prázdnin se situace zamotávala, a nakonec v našem třílůžkovém pokoji beztak zůstal jen jeden člověk (já nemohl, ale on ano), který byl pro změnu vytržen ze svého obvyklého dvojlůžáku. Abyste totiž rozuměli - ona ho na jeho dvojlůžák nepustí, dokud nebude mít k sobě i toho druhého. Tak ho nechala na trojlůžkovém samotného. Já se posléze přistěhoval k němu, a řešil další megashift, který už by dalece překonal rozsah už tak dost dlouhého blogpostu.
Řežem dříví na polínka, ať se student nepoblinká
Studentky a důstojní docenti s docentkami si prý stěžují, že nemůžou spát nahoře na palandách, neboť se jim dělá špatně. Plus tu samozřejmě máme hotelové hosty (častý motiv, co?), které přeci nemůžete poslat na palandy. Tak začala megaakce, kvůli které je paní ředitelka celým kolejím pro smích. Všechny palandy (poměrně nový nábytek) se rozřežou vejpůl a položí na zem, kde nikdo nemá závratě. Akorát je tu ta drobná vada, že oproti pokojům s obyčejnými postelemi máme stoly s většími deskami, a třetí postel se tam NEVEJDE. To ale vůbec nevadí, stačí zkrátit jeden ze stolů o čtvrt metru, a odsunout ho k topení, kde určitě svou zadní výplní nebude ovlivňovat efektivitu radiátoru. Šťastlivec, který novou pozici vyhraje, navíc bude sedět ksichtem přímo proti největšímu oknu v bytě, což je ergonomická lahůdka pro náročné. Nedělám si prdel - řežou se palandy v půli a krátí stoly o čtvrt metru. Týká se to vchodů s nejnovějším nábytkem na kolejích. Na středu máme objednané truhláře s cirkulárkou - v mnoha pokojích je již improvement realizován, a je rozhodnuto, že proběhne všude - zcela bez konzultace se studenty, resp. přímo v rozporu s jejich zájmy (kdo si šel na záměr stěžovat, jen zjistil, že má smůlu).
Perlička pro zaujaté - za svého působení v kolejní radě (která nemá výkonnou moc a tudíž je založena na komunikaci s ředitelkou; ergo ABSOLUTNĚ NEFUNGUJE) jsem z první ruky (přímo na jednání s ředitelkou) zjistil, že Krejčovou od samého nástupu do funkce trápí palandy a zbytečně veliké stoly na vchodech A a B. Pozornější najdou souvislost.
Lži a arogance
Kdykoli chcete tyhle trable s ředitelkou řešit, tvrdě narazíte. Počátečními fázemi jsou lži. Řekněme že se dozvíte, že vám chce ředitelka useknout hlavu a dvěma studentům už ji usekla, tak to s ní jdete probrat. Nejprve vám slíbí, že se hlava sekat nebude, usmívá se jak kdyby právě spolkla duhu, a vy spokojeně odcházíte. Když dojde na lámání chleba, zjistíte, že už si na vás brousí sekyru, a nějak se nic nehnulo. Jdete tedy za ředitelkou znova, dostanete další přísliby s určitou množinou "ale" (hlavu neusekneme jen pokud hotelový host přijde o obě nohy a na hlavu tak zbude místo) a komentáři o tom, co jsem zmínil - že host je důležitější, a že je to pro naše dobro. Kat už je ve dveřích, jdete za ní potřetí, začnete zvyšovat hlas, ona ho začne zvyšovat taky (my už na sebe dost řvali), a dozvíte se, že můžete být rádi, že jen díky sekání hlav nemusíte platit tři a půl tisíce za měsíc, a že dělá co může aby vyhověla, a že by vám mohla jen tak den předem poslat info mailem, a tedy můžete být blahem bez sebe, že si můžete vybrat termín sekání a tvar topůrka sami. Mně už zná, takže už mi rovnou říká, že mám smůlu (s duhovým úsměvem).
Závěrem
Pokud se chystáte studovat v Hradci, a v době čtení článku je stále ředitelkou Krejčová, hned hledejte privát. Je jich hodně, a zpravidla jsou levnější a čistější. Já se nestěhuju především proto, že už mi zbývá jen jeden semestr studia (prozatím - nejspíše budu navazovat; tehdy bych se přestěhoval ještě před prázdninami, abych nemusel znovu podstoupit letní samotkovou anabázi), a také proto, že v HK už netrávím zas tolik času, a mám tam kvanta věcí, která se nesnadno stěhují. Pokud jsou tu čtenáři z řad obyvatel palacháren, a mají pocit, že jsem něco opomenul, diskuze je otevřená.
Nevím, proč bylo změněno vedení. Možná ředitelka odešla do důchodu, možná na jiné místo, a nebo byly koleje skutečně ekonomicky natolik ztrátové, že by dokonce některé aktivity Ing. Krejčové dávaly logický smysl. Začněme tedy řadit do tematických celků - některé jsou banální, jiné neuvěřitelně seroucí. U vás se může pořadí lišit, ale já půjdu od banalit po "what the fuck?!" v pořadí, v jakém to vidím já. Pokud nechcete číst hnidopišské šťourání, možná skočte raději rovnou na čtvrtou kategorii.
Drobná zdražení
První, co studenty upozornilo na změnu vedení, byla dvě poměrně banální zdražení. Jedním bylo zdražení kolejních prádelen, které využívají zejména zahraniční studenti, druhé byly dříve zmiňované bagety. Teď budu jen demagogicky předpokládat (na základě některých plakátů, atp.), že měla vrátnice kolejí status studentské jídelny a měla tak jednak slevu od Crocodille (tím jsem si v zásadě jistý), a navíc dotace od školy nebo státu (to už nevím - možná to dotovaly přímo koleje). Tak jsme měli jinak dost drahé bagety za 15 Korun. S novým vedením se dostaly cca na dvojnásobek, což z oblíbeného artiklu udělalo v zásadě neprodejné zboží. Tak nás to všechny otrávilo, ale nebylo to nikterak zásadní. Prostě jsme to přestali žrát.
Zamykání, zákazy a věci příbuzné
Tohle už se většině lidí vypařilo z hlavy, ale musím vzpomenout doby, kdy byla Krejčová na kolejích novinkou. Tehdy se jí nelíbila oblíbená studentská grilování na dvoře kolejí. V podání "našich" se jednalo vždy o klidné akce, ale zahraniční studenti z Erasmu se rádi rozjeli, takže se přešlo na systém rezervací na zodpovědnou osobu a zákazu konzumace alkoholu v areálu kolejí (fakt - vysokoškolské koleje se zákazem alkoholu - možná si vzpomenete na studentskou parodii ve formě zákazu sexuálních aktivit, kterou jsem tenkrát linkoval). Nevím, jaký je současný stav, protože se v zimě zrovna dvakrát negriluje, ale je to spíše taková vzpomínka. Co ale přetrvalo, je povinné zamykání hlavních dveří, které hodně znepříjemňuje návštěvy studentů mezi vchody. Musíte se domlouvat telefonicky, protože u dveří nejsou zvonky, a klíče z jiných vchodů do dveří nepasují. Ale ne vždy máte číslo, nebo má dotyčný vypnuté zvonění, a jeden pak stojí na schodech a zuří.
Brigádníci a divné poplatky
Postupně se obměnil personál vrátnice. Zatímco denní vrátné zůstaly stejné, a s jejich prací nemám sebemenší problém, noční vrátní se z řad studentů (kteří si přivydělali ke studiu, aniž by museli opouštět koleje) změnili v brigádníky v důchodovém věku, kteří jsou neschopní obsluhovat taková hi-tech zařízení, jako je třeba osobní počítač, nebo dřevěná přihrádka na klíče. Nákup bagety, který se eviduje v počítači, nebo prosba o odemčení zabouchnutého bytu, se tak staly bolestivými aktivitami spojenými s dlouhým čekáním. Důchodce už jedno odemykání měsíčně natolik vyčerpalo, že byl na tuto aktivitu vypsán manipulační poplatek 100 Kč za KAŽDÉ ODEMČENÍ. Když si na týden zapomenete klíče, máte co platit. Správcem sítě byl původně také student, ale ten o své místo přišel a kvůli bojům s ředitelkou se nakonec i odstěhoval. Správa byla outsourcována na soukromníka, který se na kolejích vyskytuje dvakrát v týdnu, pokud je zrovna přestupný rok a úplněk.
I'm not a racist, but...
Vlivem faktorů, o kterých jsem mluvil, a faktorů, o kterých mluvit budu, každoročně zažívají koleje po úvodním náporu studentů i jejich kontinuální odliv na priváty (zkrátka se tam každý zapíše, ale málokdo vydrží). Tak se stávají palachárny primárním ubytováním pro všechny zahraniční studenty, jejich kamarády a příbuzné. Někdy to není problém, ale taky můžete ve své rodné zemi zažít kulturní šok. Cizinci mají prostě jiné společenské cítění a potřeby, jinou představu o komunikaci, jiné hranice ohleduplnosti, jiné stravovací návyky, jiné představy pořádku. Když se vám na pokoji sejdou tři národnosti, nastane totální chaos, permanentní dusno a touha po izolaci celého státu, z něhož vypečený kolega přišel. Osobně mám příšernou zkušenost s Kazachy, kteří dělali bordel na všech frontách a nedalo se s nimi domluvit. Zato jeden pákistánec je snad až na svou přehnanou družnost (když si jdu opláchnout lžíci a potkám ho v kuchyni, rád bych někdy setkání odbyl kývnutím hlavy, místo debaty na téma "how are you?" :-) ) skoro ideální spolubydlící.
Komerční aktivity
Ing. Krejčová si z volných míst na kolejích dělá hotel, a otevřeně se hlásí k tomu, že host platící 300 za noc má pro ni větší váhu než student, který platí něco kolem 80 Kč (nechme stranou, že host je tam na víkend, a student na 10 měsíců, a čert ví, zda na studenty nemají dotace). Což je u vysokoškolských kolejí zvláštní. Vše se dělá ve prospěch potenciálních hostů (kteří povětšinou zůstávají v teoretické rovině, protože koleje jich mají vzhledem k ceně a kvalitě ubytování komicky málo) a studenti stojí na okraji zájmu jako přítěž. Přesto jsou tyto aktivity prezentovány jako vyšší dobro, protože jen díky nim prý nemusí zdražovat kolejné. Nejlepší je pak ten bonus, že na nás posílá správcovou, že se chystají hosti, a ať si uklídíme kuchyň a vytřeme podlahu, aby se na ten bordel nemuseli dívat. Správcová nám nevadí, tak jí to odkýveme, ale samozřejmě nic neuklidíme. Nebudu zadarmo uklízet podlahu v cizím hotelu.
Přistýlky
Začátkem každého semestru se koleje přeplní. Přijde řada nových studentů, všichni chtějí bydlet. Ale na koleje se nevejdou, protože jsou plné cizinců. Tak se dávají na 1-2 měsíce tzv. přistýlky. Tedy když už jsou v nějakém pokoji 3 lidi, proč by tam nemohli být rovnou 4. Doprostřed pokoje (který volným místem nepřetéká) se hodí matrace, a na tu se položí student. Pochopitelně máte pořád tři stoly, ale to vůbec nevadí, protože jsou prý beztak příliš veliké. Nejpozději koncem zimního semestru jsou ale koleje opět silně neobsazeny, protože všichni vyděšeně prchnou (v HK není těžké sehnat privát - zpravidla levnější než koleje).
Studentský Tetris
Paní Krejčová je hravý člověk. Například ji baví skládat kostky (studenty) tak, aby mezi nimi nezůstávaly mezery. V průběhu semestru hraje nižší level s celkem nízkou rychlostí, ale s ubývajícími studenty to houstne a v letním zkouškovém už jde do tuhého. Místo toho, aby nechávala studenty učit se na zkoušky, hraje s nimi Tetris. Některým studentům se totiž podaří dokončit zkoušky, a v Tetrisu tak vzniknou mezery, které neumožní dokončit řádek. Máte například v jednom bytě plný dvojlůžkový a plný třílůžkový pokoj. Z každého ze jmenovaných se po zkouškách odstěhuje jeden student. Je tedy potřeba kostku osamělého studenta přemístit do blízkosti zbývajících dvou, a získat tak pro návštěvní kostky co nejvíc místa (tady celý prázdný dvojlůžkový pokoj). Co na tom, že se studující kostka potřebuje učit, za týden jede domů, a nemá chuť si stěhovat kopec věcí na tu chvilku o pokoj dál (ve stejném bytě!). Mrzuté je, že návštěvní kostky schopné obsadit zbývající dvojlůžák vůbec nepadají, a v uvolněném pokoji beztak nebude vůbec nikdo bydlet.
O prázdninách je to ještě horší. To shlukuje jednotlivé studenty rozeseté po kolejích v příjemně uvolněných bytech do společných pokojů a bytů, čímž je všechny vytočí, a získá hromady volných pokojů, které nikdy nikým neobsadí. Já se jednou v teplotách a na antibiotikách musel stěhovat v úplně prázdném bytě z velkého pokoje na malý pokoj (s příšernou postelí, btw), načež jsem v tom samém bytě 5 nebo 6 týdnů stále bydlel úplně sám. Jenomže v kamrlíku místo pokoje s balkónem. Prý by mě dala na dvojlůžák, kdybych si zaplatil obě lůžka (olol). Ke konci prázdnin se situace zamotávala, a nakonec v našem třílůžkovém pokoji beztak zůstal jen jeden člověk (já nemohl, ale on ano), který byl pro změnu vytržen ze svého obvyklého dvojlůžáku. Abyste totiž rozuměli - ona ho na jeho dvojlůžák nepustí, dokud nebude mít k sobě i toho druhého. Tak ho nechala na trojlůžkovém samotného. Já se posléze přistěhoval k němu, a řešil další megashift, který už by dalece překonal rozsah už tak dost dlouhého blogpostu.
Řežem dříví na polínka, ať se student nepoblinká
Studentky a důstojní docenti s docentkami si prý stěžují, že nemůžou spát nahoře na palandách, neboť se jim dělá špatně. Plus tu samozřejmě máme hotelové hosty (častý motiv, co?), které přeci nemůžete poslat na palandy. Tak začala megaakce, kvůli které je paní ředitelka celým kolejím pro smích. Všechny palandy (poměrně nový nábytek) se rozřežou vejpůl a položí na zem, kde nikdo nemá závratě. Akorát je tu ta drobná vada, že oproti pokojům s obyčejnými postelemi máme stoly s většími deskami, a třetí postel se tam NEVEJDE. To ale vůbec nevadí, stačí zkrátit jeden ze stolů o čtvrt metru, a odsunout ho k topení, kde určitě svou zadní výplní nebude ovlivňovat efektivitu radiátoru. Šťastlivec, který novou pozici vyhraje, navíc bude sedět ksichtem přímo proti největšímu oknu v bytě, což je ergonomická lahůdka pro náročné. Nedělám si prdel - řežou se palandy v půli a krátí stoly o čtvrt metru. Týká se to vchodů s nejnovějším nábytkem na kolejích. Na středu máme objednané truhláře s cirkulárkou - v mnoha pokojích je již improvement realizován, a je rozhodnuto, že proběhne všude - zcela bez konzultace se studenty, resp. přímo v rozporu s jejich zájmy (kdo si šel na záměr stěžovat, jen zjistil, že má smůlu).
Perlička pro zaujaté - za svého působení v kolejní radě (která nemá výkonnou moc a tudíž je založena na komunikaci s ředitelkou; ergo ABSOLUTNĚ NEFUNGUJE) jsem z první ruky (přímo na jednání s ředitelkou) zjistil, že Krejčovou od samého nástupu do funkce trápí palandy a zbytečně veliké stoly na vchodech A a B. Pozornější najdou souvislost.
Lži a arogance
Kdykoli chcete tyhle trable s ředitelkou řešit, tvrdě narazíte. Počátečními fázemi jsou lži. Řekněme že se dozvíte, že vám chce ředitelka useknout hlavu a dvěma studentům už ji usekla, tak to s ní jdete probrat. Nejprve vám slíbí, že se hlava sekat nebude, usmívá se jak kdyby právě spolkla duhu, a vy spokojeně odcházíte. Když dojde na lámání chleba, zjistíte, že už si na vás brousí sekyru, a nějak se nic nehnulo. Jdete tedy za ředitelkou znova, dostanete další přísliby s určitou množinou "ale" (hlavu neusekneme jen pokud hotelový host přijde o obě nohy a na hlavu tak zbude místo) a komentáři o tom, co jsem zmínil - že host je důležitější, a že je to pro naše dobro. Kat už je ve dveřích, jdete za ní potřetí, začnete zvyšovat hlas, ona ho začne zvyšovat taky (my už na sebe dost řvali), a dozvíte se, že můžete být rádi, že jen díky sekání hlav nemusíte platit tři a půl tisíce za měsíc, a že dělá co může aby vyhověla, a že by vám mohla jen tak den předem poslat info mailem, a tedy můžete být blahem bez sebe, že si můžete vybrat termín sekání a tvar topůrka sami. Mně už zná, takže už mi rovnou říká, že mám smůlu (s duhovým úsměvem).
Závěrem
Pokud se chystáte studovat v Hradci, a v době čtení článku je stále ředitelkou Krejčová, hned hledejte privát. Je jich hodně, a zpravidla jsou levnější a čistější. Já se nestěhuju především proto, že už mi zbývá jen jeden semestr studia (prozatím - nejspíše budu navazovat; tehdy bych se přestěhoval ještě před prázdninami, abych nemusel znovu podstoupit letní samotkovou anabázi), a také proto, že v HK už netrávím zas tolik času, a mám tam kvanta věcí, která se nesnadno stěhují. Pokud jsou tu čtenáři z řad obyvatel palacháren, a mají pocit, že jsem něco opomenul, diskuze je otevřená.
Příspěvky
