Protože své nesmírně trpělivé čtenáře zanedbávám, rozhodl jsem se napsat další netechnický příspěvek, ať se to tu celé nezapráší. Dnes jsem totiž udělal svou poslední zkoušku v prvním ročníku, a protože je to shodou okolností zhruba rok, co jsem byl přestěhován ze Sokolova na vesnici za Brnem, napadlo mě, že bych mohl sepsat takovou bilanci pozitiv a negativ uplynulého roku.
Život na vesnici
Začnu tím méně příjemným, ať se to ke konci už jenom zlepšuje :-). Co jsme se přestěhovali, tak sice bydlíme v krásném domku namísto malého bytu, jenže je to na vesnici. Jsem městský člověk, a prostě jsem nedokázal objevit žádnou výhodu venkovského života, když se musí dojíždět do banky, k lékařům, za kulturou, na nákupy, a ve své podstatě i na autobusy, které doopravdy někam jedou. Když se probudím až po poledni, je už celkem zbytečné vůbec uvažovat nad tím, že bych si zašel koupit něco k zakousnutí. Zrovna tak pošta zavírá už někdy ve čtyři, a když člověk přijede třeba z práce, tak už má smůlu. Očního lékaře navštívím čert ví kdy, a třeba do kina se přes prázdniny asi vůbec nepodívám. To vše jistí mizerné internetové připojení a občasné výpadky elektrického proudu. Krom toho prostě žijí na vesnicích divní lidé a to mi nikdo nevymluví (zejména náš starosta ve mně zanechal hluboký dojem). Co si budeme povídat, zrovna dvakrát se netěším, až v sobotu odjedu domů na celé léto.
Život na koleji
To už je úplně jiná káva. Na koleji se mi zalíbilo prakticky ihned, a Hradec opouštím co možná nejméně. Jednak je tu to studentské ubytování, kdy po vás nikdo nic nechce (pomineme-li nemalé měsíční platby), a člověk si prostě žije podle svého. Navíc studuji v celkem velikém městě, a všechno je tu po ruce. Když už ne hned za rohem, tak se prostě svezu pár metrů MHD a je to. Žádné hledání spojů v jízdních řádech a vystávání důlku na zastávkách. Půlnoční nákupy v Tescu jsou úplně běžnou praxí, a zkrátka je tu všechno přesně naopak, než jak je tomu doma. Kdo si někdy studentské ubytování zkusil, ten má asi celkem jasno, o čem tady mluvím. Na kolejích se dokonce dějí i zázraky. Studenti jednak propijí několik set až tisíc Korun měsíčně, aniž by umřeli hlady, a také jsou schopni úspěšně skládat zkoušky na základě pohledu na přebal skript. Nejsem výjimkou :-). Jen to stravování je pochopitelně slabší, to se nedá nic dělat.
Studium
Těžko dokážu popsat, jak jsem rád, že jsem vypadnul z gymplu. Nevím, jestli to bylo dáno těmi lidmi, nebo jestli ten středoškolský systém jednoduše nefunguje, ale nemohl jsem vystát, jak se gymnaziální "profesoři" (ten termín jsem nikdy nepochopil, když skoro nikdo z nich nepřesáhl titul magistra), ale třeba i lidé z vedení chovají ke studentům. Odchod na VŠ tak pro mě byl velmi příjemným šokem - stejně jako většina středoškoláků jsem očekával, že jdu zase do toho samého, ale tentokráte s ještě vyšší obtížností. Ale kdepak. Možná je to tím, že jsem si vybral právě ten daný obor na té dané škole (aplikovaná informatika na FIM UHK), ale až na pár podivných úkroků je to studium velmi přesně specializované, a opravdu se tu učím to, co jsem se učit chtěl a kvůli čemu jsem se na školu hlásil. Zpětně se musím vysmát těm, kteří mi tvrdili, že jestli mi jde o praktické znalosti, tak nemám chodit na vysokou, ale mám se zdokonalovat samostudiem. Kdepak, tady se opravdu píšou weby, tady se opravdu programuje, opravdu se tu navrhují databáze, a opravdu se tu konfigurují sítě. Pokud někdo šel studovat počítače tam, kde do něj hustí fyziku, elektrotechniku a matematickou analýzu, tak to má blbé :-). Navíc tu kantoři se studenty jednají úplně jinak, než tomu bývá na středních školách, a nikdo studentům nekecá do toho, jak si mají organizovat přípravu na zápočty a zkoušky. I kamarádi se tu zadařili (jak od nás z fakulty, tak z filozofického ročníku bývalých spolužáků a nynějších spolubydlících), a až na obvyklé drncáky o zkouškovém je to studium tady velmi příjemné. Důkazem budiž to, že z prvního ročníku odejdu s 66 kredity, na které se dá dosáhnout jen s nemalou měrou dobrovolně splněných volitelných předmětů (i z jiných oborů). Po mnoha letech se karta obrátila, a já se budu akorát celé prázdniny těšit, až se vrátím opět do školy :-).
Na závěr ještě známky ze zkoušek (zkouškových bylo 10 předmětů z 19, které jsem měl zapsané), ať vidíte, jak si můžete laxním přístupem v závěru zazdít veškeré dosavadní úspěchy :-).
Mikroekonomie I: 2
Operační systémy: 2
Principy počítačů: 2
Úvod do objektového modelování: 1
Základy matematiky I: 2 (na druhý pokus)
Technologie pro publikování na webu: 1
Odborná angličtina II: 1
Základy účetnictví: 2 (a lituju, že jsem si ten předmět kdy psal)
Základy matematiky II: 3
Makroekonomie I: 3
Ty známky se ale především dobře vyjímají vedle těch z gymplu. Tam jsem na poslední chvíli zachraňoval čtyřku snad v každém předmětu. A to nemluvím o nepoměru časů, které jsem strávil v učebních materiálech.
No a když jsem to tak dopsal, tak si připadám jako blbec, ale budu věřit, že čtenáři blogu opravdu na takové zápisy čekají :-). Takže se přecijen odhodlávám kliknout na tlačítko Publikovat příspěvek, ale příště se asi opět vrátím k informačnímu rázu příspěvků.
Příspěvky
