O Frets on Fire jsem napsal už několik článků, a v nejbližší době můžete počítat i s nevyhnutelným článkem o Guitar Hero III ;-), ovšem hudebních her je celá řáda. Na uživatele PC však vývojáři z vysoka kašlou a tak si jich můžeme zahrát jenom hrstku. Má to ale i svou druhou stránku - když už se někdo rozhodne nějakou zajímavou hru přenést i na osobní počítače, udělá to zpravidla bez nároku na honorář. To bude případ všech her, které vám dnes představím. Jsou k dispozici buď jako freeware, nebo jako open source, takže prostě nebudete platit nic.
StepMania
O StepManii opravdu jen krátce, protože ta má publicity až dost. Jedná se o taneční hru odvozenou z automatové a konzolové hříčky DDR (Dance Dance Revolution), která vám do rytmu hudby předkládá šipky, do nichž se musíte ve správnou chvíli trefit. Výhodou této hry je velmi silná uživatelská komunita. Po kliknutí na odkaz pod nadpisem se dostanete na web, který vás pomocí několika kliknutí dostane k tisícům zpracovaných skladeb a grafických témat. Oproti ostatním hrám, má však jednu zásadní nevýhodu. Pokud si totiž nepořídíte dancepad (taneční podložku se šipkami, na které během hraní poskakujete), je tato hra nesmírně nezábavná :-). Nevím, jestli to souvisí s mým hudebním vkusem, který disco zrovna dvakrát nefavorizuje, nebo za to může právě hraní na klávesnici, ale tato hra mě prostě nechytla a ani jsem si nebyl jist, zda ji tu vůbec zmiňovat. Pokud se někdy odhodlám investovat částku kolem 1000 Kč do taneční podložky, možná se tu o hře ještě trochu rozepíšu, ale moc nevěřím, že by se to kdy stalo. Pro úplnost dodávám ještě obrázek ze StepManie s tématem In The Groove 2:
UltraStar
Teď už se konečně dostávám k méně známým hrám. O existenci hry SingStar! pro PlayStation asi mnozí z vás vědí. Málokdo v ČR však ví o tom, že byl vytvořen i počítačový klon této pěvecké hry. A to dokonce ne jeden. Původní projekt jediného programátora zvaný UltraStar byl totiž vzhledem ke své openource povaze přepracován partou několika vývojářů do aplikace zvané UltraStar Deluxe, která je po většině stránek mnohem dál. Rozhodně je tedy líbivější. Herní princip je stejný jako u SingStar. Z reproduktorů hraje zvolená skladba a na monitoru se zobrazuje její text a průběh melodie zpěvu. Po vás se nechce nic víc, než si skladbu zazpívat. Hra pak kontroluje, jestli alespoň přibližně intonujete podle zadání a oceňuje vás slovním i bodovým hodnocením. Nemusíte se ničeho bát; zejména na nejnižší obtížnost je hra velice tolerantní a zcela evidentně se tu hraje hlavně na společenskou zábavu a ne na nějaké veliké umění. Pokud se nestydíte zpívat nahlas (nebo máte kliku a nikdo vás neslyší), určitě si hru vychutnáte jak se patří. Od karaoke se hra liší tím, že z reproduktorů slyšíte zpěv původního interpreta, nikoli ten svůj. U UltraStar asi nebudete žádný podstatný hardware postrádat. Potřebujete jenom mikrofon, který koupíte v obchodním domě za dvoucifernou částku. Mikrofony integrované v noteboocích moc nedoporučuju, protože rády chytají zvuk z reproduktorů a hrající hudba tak ruší váš zpěv. Stačí ale koupit nějaký plastový krám se stojánkem, který prostě namíříte na sebe a zvuk z reproduktorů bude natolik oslaben, že ho herní engine dokáže potlačit a hra tak bude poslouchat jenom vás. Hra podporuje i USB mikrofony ze SingStar, takže se můžete vyblbnout i v multiplayeru, ale bude vás to stát podstatně větší balík. Co se týče skladeb, tak ty můžete buď postahovat z torrentů nebo z výborného a rychle se rozrůstajícího serveru Ultrastar Songs (přečtěte si ale pravidla, jinak vás čekají četné několikahodinové bany), či si stáhnete z některé z mnoha stránek (např. této) pouze soubory s textem a melodií a dodáte MP3 nebo videa z vlastních zásob. V žádném případě ale nezapomeňte na to, že byste měli vlastnit originální nosiče se stahovanými skladbami. Následující screenshot je z UltraStar Deluxe a zobrazuje hraní skladby Wrathchild od Iron Maiden. Nízká kvalita obrazu je způsobena tím, že na pozadí během hraní běží celý klip. U většiny písniček se zobrazuje jen obrázek nebo vůbec nic.
Synaesthete
Tuto hru znám teprve krátce, ale za zmínku určitě stojí. Synaesthete zvláštním způsobem spojuje herní princip klávesnicového hraní StepManie s arkádovými střílečkami. Vašim cílem je postupovat po jednotlivých plošinách a na každé z nich vystřílet všechny nepřátele. A aby toho na vás nebylo moc, vaše postavička navíc na nepřátele sama míří. Jistě tušíte, že až tak jednoduché to nebude :-). Herní postava totiž vystřelí jen v případě, že ve správný moment odklepnete přilétající barevné políčko. Barevná pole přijíždějí po vzoru Guitar Hero shora, ale každé z nich stačí odklepnout jediným stiskem klávesy jako ve StepManii. Na screenu si jistě povšimnete, že přilétají pouze tři barvy (na rozdíl od čtyř ve StepManii a pěti v Guitar Hero). Vzhledem k tomu, že se v této hříčce bojuje do rytmu techna (nebo podobné elektronické špíny, s těmito žánry nechci nic mít :-)), mohlo by to vypadat jako logický krok, ovšem hra se tím stává až na výjimky velice jednoduchou. Pořádnou obtížnost si prožijete až při 78 úderech za minutu v kombinaci s nejtěžšími úrovněmi. Jinak je hra pro zkušenější hráče Frets on Fire až komicky jednoduchá. Podpořeno je to navíc tím, že nemusíte jako ve dříve zmiňovaných hrách stisknout přesnou kombinaci barev, ale stačí, když odklepnete pouze jednu z příchozích. Panáček sice vystřelí jen jedinou střelu místo dvou (resp. tří), ale stejně vám to nezabrání v likvidaci všech nepřátel. Fór je ale v tom, že zatímco jedna ruka obstarává střelbu v rytmu elektronické hudby, musí druhá ruka zajistit pohyb figurky mezi nepřáteli, aby tato neutrpěla ztrátu životů. Je jen na vaší hlavě, jestli dokáže podvědomě vnímat pohyb nepřátel nebo přilétající barvičky, ale obojí rozhodně sledovat nemůžete :-). Herní koncept je z nějakého zvráceného důvodu poměrně zábavný. Hudba je příšerná (pro mě, samozřejmě - někteří to dokonce poslouchají dobrovolně), obtížnost neveliká, a přesto jsem alespoň jednu z obtížností (45rpm) dohrál na jeden zátah. Možná to kromě herní dynamiky podporuje i grafika, která je plná různobarevných světel a částicových efektů a tvoří tak zajímavou atmosféru. Určitě doporučuji alespoň vyzkoušet - na rozdíl od předchozího titulu po vás nebude chtít nic víc, než ťukání do kláves.
No a na závěr mi nezbývá, než vás požádat, abyste mi řekli o libovolné hudební hře pro PC, která vás jen napadne. I když zatím žádná nepřekonala mé nadšení z Frets on Fire či Guitar Hero, tak jsem se pro tento typ her docela nadchnul a rád bych jich zkusil víc. Předem děkuji za příspěvky.
Příspěvky
