neděle 29. července 2007

Frets on Fire podruhé

Z komentářů jsem usoudil, že budu mít právě dva čtenáře a navíc je mi jasné, že ani jednoho Frets on Fire nezajímají. Přesto vám nabízím něco k nečtení - tentokrát velmi stručně a v bodech.

  • Na http://www.fretsonfire.net/ se v sekci Tune Posting objevily linky na stažení již převedených skladeb (opět by bylo vhodné vlastnit originální disk) z nového sequelu Guitar Hero - Guitar Hero Encore: Rock the 80s. Tato hra vyšla pouze pro PS 2 (nikoli i pro XBox 360 jako předchozí titul) a je jakýmsi rozšířením druhého dílu. Plnohodnotného pokračování se dočkáme až v říjnu tohoto roku a já se už nemůžu dočkat, až si konečně zahraju s originálním ovladačem na kamarádově Nintendu Wii :-).
  • Příští verze hry Frets on Fire vyjde s českou lokalizací. Ta se však neudělala sama, nýbrž jsem jí udělal já. Jelikož nejsem kytarista a chtěl bych se vyhnout nějakému trapasu, byl bych rád, kdybyste češtinu před oficiálním vydáním vyzkoušeli. Stáhnete ji zde (soubor rozbalte do složky data ve složce hry). Autor hry mi bohužel stále neuvěřil, že defaultní font pro cizí jazyky neobsahuje ani zdaleka všechny evropské znaky, takže v balíčku přidávám i český font. Po jeho původu nebudeme pátrat, ale dá se sehnat i zdarma :-). Překlad byl původně psán bez diakritik, takže se můžete mrknout i na to, zda mi někde neuniklo nějaké písmeno při doplňování háčků a čárek. Vítám ohlasy zděšené i nadšené.
  • A dejte si bacha na uninstaller. Hrál jsem si se staršími verzemi FoF a uninstall mi zlikvidoval celou složku hry včetně skladeb a nahraných výsledků. No co - když to hraju podruhé od začátku, tak mám aspoň mnohem lepší výsledky :-).
A co vy - hraje vůbec někdo z vás?

pondělí 23. července 2007

Frets on Fire

Zatímco pro konzole vznikají každou chvíli nějaké originální a zábavné tituly, počítačová herní scéna už mnoho let stagnuje a najít v záplavě nudných a náročných her něco hratelného chce notnou dávku trpělivosti. Zábavné hry se už objevují prakticky jen v podobě konzolových konverzí, které byly ještě donedávna symbolem odfláknuté programátorské práce. Jenže té konverze se dočká jen málokterá hra a už vůbec se jí nedočkají počiny, které jsou nějakým způsobem originální. Musí tedy nastoupit nezávislí vývojáři.

Já osobně vím o třech počinech nezávislých týmů, které se snaží nějakým způsobem napodobit konzolové tituly a přivést je na PC. V jednom případě se jedná o lehkou a poměrně nedostačující inspiraci předlohou (de Blob vs. Katamari Damacy), ve dvou zbývajících už se jedná o poměrně přesné předělávky. Fenomén taneční hry DDR nebudu nijak rozebírat, tato zábava má u nás dostatečně silnou základnu, ovšem jiná hudební hra - Guitar Hero - je tu neprávem přehlížena. Ke změně přispívá jistý Sami Kyöstilä, který k mé obrovské radosti vytvořil velice kvalitní a zábavnou variaci právě na kytarový "simulátor" Guitar Hero. Ta nese název Frets on Fire a je pod licencí GPL (a tudíž zcela zdarma, včetně zdrojových kódů) k dispozici pro platformy Windows, Linux a Mac OS X a je snadno modifikovatelná - vzhled celé hry se dá celkem zásadním způsobem měnit. Vysloveně nadšen jsem byl i z toho, kterak autor dokázal obstojně nahradit originální kytarový ovladač prachsprostou klávesnicí. Chce to trochu sebezapření a tolerantní přihlížející, ale na tu klávesnici se opravdu dá hrát jako o život :-).

Chcete-li vědět, o čem to sakra píšu, tak hra vypadá takto a hraje se tímto způsobem.

Hra je stále ve vývoji (v době psaní článku byla k dispozici verze 1.2.451), takže má určité drobné mušky (např. trošku utíká text v lokalizovaných verzích a na jedom místě hra poměrně ráda padá), ale můžeme věřit, že je autor napraví. Samotný balíček obsahuje pouhé tři skladby a jednu další si můžete stáhnout přes odkaz na oficiálním webu, ovšem hra má v zahraničí opravdu silnou uživatelskou základnu a prakticky každý den chrlí nové zpracované skladby. Potíž je pouze v tom, že to bývají skladby nejvyšší obtížnosti, ke které se já asi dopracuji až za mnoho měsíců (pokud vůbec). Stěžejním zdrojem skladeb všech obtížností jsou pak oba díly Guitar Hero. Stačí dát do mechaniky DVD konzolové hry a ve hře spustit import. Skladby se dají na internetu bez problémů sehnat i v převedené podobě (např. tady a tady), ale mějte na vědomí, že je nesmíte použít, pokud nevlastníte originální hry (a nejsem si zcela jist, jestli je to legální i za těchto okolností - rozhodně je to však morálně omluvitelné :-)).

Pokud jste opravdu zatoužili hru zkusit, tak se hlavně nezalekněte původních neúspěchů. Pokud nemáte žádné zkušenosti s kytarou (stejně jako já), bude vám ze začátku činit slušné problémy i nejlehčí obtížnost. Já jsem se za necelé dva měsíce dopracoval teprve k tomu, že jsem schopen některé skladby zahrát na střední obtížnost (u songů z GH je to třetí ze čtyř), takže je to jen na vaší trpělivosti a na tom, jak dlouho vás hra bude bavit. Já osobně jsem u žádné freewarové hry nevydržel tak dlouho a nejsem si jist, jestli mě takovou dobu bavila i nějaká hra komerční.

Tip: Pokud usoudíte, že už je pro vás obtížnost Supaeasy příliš ponižující a Easy už zvládáte dobře, doporučuji navštívit Wikipedii, nalistovat playlisty Guitar Hero (1, 2) a hrát skladby postupně - od první až k poslední. Jsou tam totiž seřazeny podle obtížnosti a pokud chcete přejít na nějakou vyšší, tak je toto pořadí naprosto nezbytné. Jo a skladby z dvojky začněte hrát až tak po dokončení Return of the Shred z prvního dílu, protože dvojka jako taková je výrazně těžší.

Specialisté na Vaší straně

Pohnutkou k založení blogu mi sice bylo něco trochu jiného, ale tohle byla taková poslední kapka. Mé připojení k internetu je totiž něco, o co se prostě musím podělit.

Pokud si chcete přečíst mé hudrování plné technických tlachů, tak vesele pokračujte. Pokud se chcete dostat k jádru příspěvku, skočte na poslední odstavec :-).

S nedávným stěhováním přišla hromada různých starostí a řada z nich stále ještě není vyřízena, ovšem internet musel být vzhledem k mým zájmům zaveden dříve, než jsem se sem přistěhoval. Jak to tak na vesnicích bývá, když už internet seženete, tak za to taky pořádně zaplatíte. Buď si můžete vybrat některý z pomalejších tarifů O2 (jelikož zdejší kabeláž ty rychlejší nedovolí), které jsou už samy o sobě drahé a krvavě limitované a navíc si k nim MUSÍTE pořídit tarif pro pevnou telefonní linku (a to ještě nesmí být ten nejlevnější), anebo se obrátíte na nějakého mikrovlnného providera, který bývá zpravidla pro danou lokalitu jediný a tudíž si může nasadit ceny a podmínky, jaké se mu zalíbí.

Zdejším poskytovatelem je Česká informatika, která nabízí WiFi připojení od 256 do 1024 kbit/s. Už to samo o sobě je pro člověka z města docela síla, neboť jsem byl zvyklý na 4 mbit/s od Karnevalu. Tady však navíc nemám veřejnou IP adresu, což sráží veškeré výměnné sítě do nepoužitelnosti, linka je vybavena tzv. QoS, což v praxi znamená, že ten zaplacený megabit si můžete vychutnat tak akorát na prohlížení internetových stránek, protože jakmile opustíte vody webu, padá rychlost zhruba na polovinu a rázem mají prioritu všichni ostatní uživatelé na stejném uzlu (ono je to připojení totiž navíc agregované, takže objednaná rychlost je takovým vytouženým maximem, nikoli garantovaným minimem, jako tomu bylo u Karnevalu). Jedinou příjemnou vlastností byla absence FUP (datového limitu), která však byla ihned po přestěhování zrušena i u Karnevalu (ano, každý občas mívá smůlu). Ovšem po rozhovoru s providerem jsem se dověděl, že to s tou absencí není tak horké, protože když prý dostanu nějaký stahovací záchvat a dám si třeba 5GB za den (to se mi ale nestává, nepatřím k "šíleným stahovačům", jak mě provider při prvním rozhovoru nazval), tak mi až zhruba do půlnoci rychlost zatraceně ukrojí. No a poslední radostí budiž komunikace s poskytovatelem. Vzhledem k absenci veřejné IP adresy jsem se s dotyčným domluvil na tzv. přesměrování portů (netechnikům musí stačit informace, že by mi tento krok prakticky zcela vynahradil ztrátu veřejné adresy). Když jsem si řekl o poměrně zanedbatelný interval 20 portů (což mi pro 4 počítače připadá celkem přiměřené - řekl jsem si i o porty v hodnotách přes 15000, abych neomezoval ostatní uživatele), tak se provider zděsil a se značnou neochotou mi kývnul alespoň na poloviční počet. Že prý mu to mám napsat emailem a on mi porty přesměruje. Napsal jsem mu tedy e-mail a týden nebo dva čekal na odpověď. Ta se nedostavila a proto jsem napsal e-mail znovu. Už to možná bude týden a stále nic. Rozhodl jsem se tedy, že mu opět zavolám. Laskavý hlas Vodafonu mi však sdělil, že dotyčné číslo již neexistuje a já tudíž můžu tak akorát čekat na fakturu a doufat, že tam nějaký kontakt bude. Toliko ke kvalitě služeb.

No a teď přichází pointa tohoto příspěvku a tou je oficiální web České informatiky:



Vážení návštěvníci. Přímo před sebou vidíte neotřelý design plný vkusně volených barev a čisté grafiky. Pozvednete-li hlavu, spatříte unikátní titulek okna, který doplňuje celkovou koncepci díla. Ve střední části uvidíte výhodnou cenovou nabídku, nad kterou můžete ve volném čase libovolně kroutit hlavou. Postoupíte-li chodbou dále, spatříte pozoruhodný interiér, který je tvořen flashovým objektem, který se rozprostře po celé ploše Vašeho zorného pole. Trpí-li vaše turistické oči nízkým rozlišením, máte veliké štěstí, neboť bude cenová nabídka tak malá, že na ni vůbec neuvidíte. Kontakty nehledejte, nabízíme pouze mailovou adresu, na kterou nikdo neodpovídá. Tímto prohlídka končí, u výstupní brány si můžete zažádat o navrácení vstupného.

Blog založen

Už i já jsem podlehl té obludné mánii kolem blogování. Stalo se tak z toho prostého důvodu, že sem tam člověk narazí na něco, o co by se chtěl s někým podělit, ale spamování duskusních serverů a contact listu na ICQ není zrovna tou nejvhodnější cestou. Nelze tedy předpokládat, že bude tato stránka trpět nějakým zvýšeným provozem, ale možná se zmůžu na nějaký jeden záznam týdně. Takže koukejte tento web pozorně sledovat, aby vám neunikla nějaká kravina, která mi zpestřuje jinak zoufale nezajímavý život ;-).